Dřevěná krabička - pohádka z Terezína
20.5.2015 14:47:51
OCHOTNÍ SUCHDOLNÍCI OPĚT BENEFIČNĚ PRO CESTU DOMŮ
DŘEVĚNÁ KRABIČKA - POHÁDKA Z TEREZÍNA
STUDIO HRDINŮ, NEDĚLE 24. KVĚTNA 2015 – 18.00 HODIN
Když jsme vyklízeli byt po rodičích, objevili jsme celé krabice dopisů, fotek, dokladů.
Byla tam také menší dřevěná krabička, páskou zalepená. V ní byly uloženy diáře mé babičky od roku 1911, divadelní scénáře pohádek na tenoučkých, téměř vybledlých listech ručně sešitých do sešitků, na kterých jest neomylně vepsáno „Terezín, 1943“, a také dopisy z války a hlavně navlas stejně předtištěné dopisnice z Terezína a do Terezína – Ordnung muss sein…
Nevím, jestli hry ze scénářů byly skutečně v Terezíně kdy odehrány či nikoliv, ale rozhodla jsem se, že se jednu pohádku – tu veršovanou o Honzovi – pokusím s Ochotnými Suchdolníky uvést na scénu. Zahrát však jen tuto pohádku, mimo kontext Terezína, by už nemělo moc smysl. Pak mi kamarádka Věra, co hraje Honzu, poradila, ať zkusím propojit pohádku s příběhem své rodiny. Ve hře se tak ustálily tři roviny. Ta první je pohádka o statečném Honzovi, a ta právě v Terezíně a právě v dobách, kdy nejvíc hrozily masové transporty, měla dětem dodávat odvahu, že všechno nakonec dobře dopadne, že drak bude poražen. Druhá rovina je deníkový a korespondenční příběh vzájemného a trochu zoufalého hledání se a nacházení členů rodiny Ledererů, mých předků, a jejich přátel.
Třetí a poslední rovina je můj osobní příběh hledajícího člověka.
Nic jsem si nevymyslela, texty jsem až na minimální úpravy nechala v jejich původním znění, jenom jsem třídila, vybírala a sestřihávala až na kost.
I tak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
DŘEVĚNÁ KRABIČKA - POHÁDKA Z TEREZÍNA
STUDIO HRDINŮ, NEDĚLE 24. KVĚTNA 2015 – 18.00 HODIN
Když jsme vyklízeli byt po rodičích, objevili jsme celé krabice dopisů, fotek, dokladů.
Byla tam také menší dřevěná krabička, páskou zalepená. V ní byly uloženy diáře mé babičky od roku 1911, divadelní scénáře pohádek na tenoučkých, téměř vybledlých listech ručně sešitých do sešitků, na kterých jest neomylně vepsáno „Terezín, 1943“, a také dopisy z války a hlavně navlas stejně předtištěné dopisnice z Terezína a do Terezína – Ordnung muss sein…
Nevím, jestli hry ze scénářů byly skutečně v Terezíně kdy odehrány či nikoliv, ale rozhodla jsem se, že se jednu pohádku – tu veršovanou o Honzovi – pokusím s Ochotnými Suchdolníky uvést na scénu. Zahrát však jen tuto pohádku, mimo kontext Terezína, by už nemělo moc smysl. Pak mi kamarádka Věra, co hraje Honzu, poradila, ať zkusím propojit pohádku s příběhem své rodiny. Ve hře se tak ustálily tři roviny. Ta první je pohádka o statečném Honzovi, a ta právě v Terezíně a právě v dobách, kdy nejvíc hrozily masové transporty, měla dětem dodávat odvahu, že všechno nakonec dobře dopadne, že drak bude poražen. Druhá rovina je deníkový a korespondenční příběh vzájemného a trochu zoufalého hledání se a nacházení členů rodiny Ledererů, mých předků, a jejich přátel.
Třetí a poslední rovina je můj osobní příběh hledajícího člověka.
Nic jsem si nevymyslela, texty jsem až na minimální úpravy nechala v jejich původním znění, jenom jsem třídila, vybírala a sestřihávala až na kost.
I tak mnoho otázek zůstalo nezodpovězených.
Tisk
V online verzi Databáze obětí zveřejnujeme zpracované i nezpracované archivní dokumenty a fotografie obětí holocaustu
z českých zemí - zejména deportovaných do nacistických ghett a koncentračních táborů z Prahy, Brna a Plzně. 
Výstava o dějinách židovské školy v Praze, která zde fungovala v letech 1908-1942 a v období nacistické okupace
se stala jedinou školou, ve které mohli působit židovští pedagogové a učit se židovské děti, je otevřena ve vstupní
hale budovy Jáchymky - Jáchymova ulice č. 3, Praha 1.
