Holocaust

Naše milá Jáchymka

7. srpna 1940 vstoupilo v platnost nařízení, podle kterého byly židovské děti vyloučeny ze všech škol v Protektorátu. Nadále mohly navštěvovat pouze židovské školy, které byly zřizované židovskými obcemi. V Praze to byla škola v Jáchymově ulici, tzv. Jáchymka. V září 2020 si tedy připomeneme začátek školního roku 1940/1941, kterým Jáchymka vstoupila do poslední etapy své existence. Paní Evelina Merová se s námi podělila o vzpomínky na své dětství a na dobu strávenou v této škole. Podívejte se na video.

Den romského holocaustu, 2. srpna

V noci z 2. na 3. srpna 1944 zavraždili nacisté v plynových komorách poslední vězně tzv. „cikánského“ rodinného tábora v Auschwitz-Birkenau. Celkem bylo v táboře během 17 měsíců jeho existence (od února 1943 do července 1944) vězněno na 23 tisíc žen, mužů a dětí. Přibližně 20 tisíc romských a sintských vězeňkyň a vězňů bylo v táboře zavražděno v plynových komorách, hladem, nedostatečnou péčí a mučením.

Tento den má svůj důležitý význam i v českém prostředí – 2. srpna 1942 proběhl v Protektorátu Čechy a Morava soupis všech „Cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Toto nařízení vydalo ministerstvo vnitra a oběžníkem jej nařídilo všem svým podřízeným úřadům 22. června 1942. Všichni, kteří tomuto nařízení podléhali, se museli dostavit na místní úřad, kde s nimi byly sepsány podrobné protokoly – evidenční listiny. Hned v následujících dnech musela část těch, kteří byli zaevidováni, muži, ženy i děti, nastoupit na cestu do protektorátních koncentračních táborů – Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu.

K připomínce obou významných výročí přispíváme letos zveřejněním nových studií o historii koncentračního, oficiálně zvaného „cikánského“ tábora v Letech u Písku. Jeho autorka, historička Aletta Beck jej vytvořila na základě vlastního tříletého výzkumu unikátních dokumentů z archivního fondu CT Lety uloženého ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Současně s tímto textem přinášíme nejširší veřejnosti také text historika Michala Schustera o pronásledování lidí označených za cikány – hlavně Romů a Sintů.

více…

Databáze obětí na holocaust.cz má novou část: Údaje o obětech rasového pronásledování Romů, Sintů a dalších osob označených za cikány na území ČR během druhé světové války

Na našem webu jsme v rámci Databáze obětí zveřejnili údaje o 329 obětech nacistické genocidy cikánů z území dnešní ČR. Jedná se o lidi, kteří zahynuli v protektorátním cikánském táboře Lety u Písku. Nacistická rasistická perzekuce lidí označených za cikány se za druhé světové války dotkla většiny Romů a Sintů na území dnešní ČR. Veřejně přístupná část databáze zobrazuje základní údaje o jednotlivých vězních zemřelých v tomto táboře v době jeho trvání od srpna 1942 do srpna 1943, tj. jméno a příjmení, datum a místo narození, datum příchodu do tábora, datum odchodu z tábora, datum a místo úmrtí. Větší část zjištěných údajů je uložena z důvodu ochrany osobních údajů v neveřejné části databáze, která je určena pro registrované badatele a pozůstalé. Zájemci mohou své dotazy směřovat také přímo na pracovníky Institutu Terezínské iniciativy na email database@terezinstudies.cz.
Projekt Databáze romských obětí holocaustu v letech 2016-2020 finančně podpořila americká nadace Bader Philanthropies.

Terezínské kalendárium - Terezín v konečném řešení židovské otázky

U příležitosti 100. výročí narození Miroslava Kárného, které jsme si připomněli 9. září 2019, zveřejňujeme na portálu holocaust.cz dílo manželů Kárných Terezínské kalendárium - Terezín v konečném řešení „židovské otázky ". Text, na kterém Miroslav a jeho manželka Margita pracovali přes 15 let, je kompilací jejich odborné a dokumentační práce.

Miroslav Kárný, historik holocaustu a jeden ze zakládajících členů Terezínské iniciativy a zakladatel Institutu Terezínské iniciativy, se narodil 9. září 1919 v Praze. V roce 1939 byl nucen přerušit studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval češtinu a historii. Do Terezína byl deportován jako člen tzv. Aufbaukomanda. Přes Osvětim a Kaufering se dostal do Dachau, kde byl osvobozen. Po válce pracoval jako redaktor Rudého práva a od 70. let se věnoval výzkumu dějin konečného řešení židovské otázky v českých zemích. Po roce 1989 se mohl této činnosti věnovat bez omezování kontaktů se zahraničními odborníky a institucemi. Byl jedním ze zakládajících členů Terezínské iniciativy a v roce 1993 její nadace, později transformované na Institut Terezínské iniciativy.