Historikové z Warwicku protestují proti rasismu
Historický ústav ve Warwicku má dlouhou tradici veřejného angažmá svých akademických pracovníků, jež sahá až
k samotným zakladatelům, mezi něž patřil i E. P. Thompson. Následky referenda o Brexitu nás šokovaly a nárůst rasismu
v nás vzbuzuje hněv. Týden po stranické konferenci britských konzervativců, kde bez jakýchkoli rozpaků zaznívala
rasistická rétorika, jsme se rozhodli nezůstat dále vůči těmto změnám pasivní. Domníváme se, že v takových okamžicích
je odpovědností akademických pracovníků nezůstat mlčet. Jako historikové máme povinnost nikoli jen bádat, nýbrž
i jednat a být ochotni říkat pravdu tváří v tvář těm, kdo v daném okamžiku třímají otěže státní moci. Věříme,
že tímto svým prohlášením neoslovíme jen britské publikum. Věříme, že nejen akademici, nýbrž i angažovaná
veřejnost v ostatních zemích řeknou "ne" předsudkům a připojí se ke společnému boji za sociálně spravedlivý svět,
v němž není místo pro vylučování druhých.
My, historikové z Warwické univezity, vyjadřujeme velké znepokojení nad rasismem, který se po Brexitu stává v Británii
běžnou věcí.
V zemích, jež byly považovány za bašty liberální demokracie, jsme svědky silného autoritativního obratu. Výsledek
posledních amerických voleb je toho jen nejdramatičtějším příkladem. Máme oprávněné obavy z Trumpova úspěchu
a závažné negativní změny zažíváme i v Británii.
Od 23. června začala v Británii jedna z největších vln rasismu naší doby. Týká se hlavně přistěhovalců z Evropské
unie: Poláci jsou uráženi jako hmyz, jeden Polák a Čech byli dokonce zavražděni, matky s dětmi jsou napadány na
ulici. V říjnu se jeden z polských obchodů v Coventry stal terčem žhářského útoku, pravděpodobně s rasistickým
podtextem. Podobným útokům čelí také černoši a etnické minority. Považujeme to za bolestnou připomínku faktu,
že pokud jsou legitimizovány určité formy rasismu, jejich záběr se rozšiřuje. V takové atmosféře se nelze divit,
že homofobní útoky vzrostly o 147 procent.
Dějiny se tvoří teď
Mainstreamová média přistoupila na mýtus o imigraci jako zdroji všech nemocí národa. Hlasy, které proti tomu protestují,
mizí z veřejné sféry. Pozorujeme, jak se jazyk xenofobů a krajně pravicového okraje britské společnosti stává
normou a jak se z úst příslušníků politické elity sypou dříve nemyslitelné výroky.
Právě teď se tvoří dějiny, a to takovým tempem, že je snadné propadnout pocitu, že nemáme kontrolu nad směrem,
kterým nás unášejí. Přesto jako historikové věříme, že jsou to lidé, kdo určuje jejich běh – svojí každodenní
činností, rozhodnutími a úsilím, či lhostejností vůči společnosti, ve které žijeme. Intelektuálové (stejně
jako kdokoli jiný) by nyní neměli jen rozjímat a nečinně přihlížet, ale vystoupit a ozvat se.
Xenofobie propukající kolem nás šikovně využívá mýtus o ztracené britské slávě. Opět přináší témata impéria,
národní slávy a vůli "vzít si naši zemi zpět". Vytváření těchto mýtů umožnila amnézie týkající se britské
imperiální minulosti. Jeden z jejích symptomů je hluboká neznalost reality britského impéria, jehož historie je masmédii,
politickými stranami a hlavně vzdělávacím systémem přetírána na růžovo.
Britská dominance v devatenáctém a počátkem dvacátého století znamenala dobývání jiných zemí a vykořisťování
jejich národního bohatství, legitimizované mýtem o rasové nadřazenosti. Dnes se v naší společnosti odehrávají
pokusy o vymazání masakrů, rabování a rasismu, které se odehrály během budování impéria, což má pomoci k etablování
mýtu imperiální slávy.
Falešný obraz
Naopak sociální liberalismus v současné Británii – mainstreamová média často uznávají jeho hodnotu, ale nedělají
nic na jeho obranu – by byl naprosto nemyslitelný bez multikulturalismu a imigrace, historických produktů impéria a dekolonizace.
Pokud chceme odolat mýtům, které jsou nám vnucovány, musíme se vážně zabývat opravdovou minulostí a nahradit fikční
historický příběh o slávě a cti pošpiněné migranty.
Politici a komentátoři, kteří se nikdy neživili manuální prací, vytvářejí obraz obyčejných pracujících lidí
– bez výjimky bílých, bytostných rasistů. Tento mýtus využívají pro ospravedlnění politiky, která nechává
uprchlíky topit se v moři nebo je žene do táborů. Základem této politiky je následující teze: Musíme dát lidem,
co chtějí.
Naprosto přitom přehlížejí fakt, že napříč Spojeným královstvím existuje multikulturní dělnická
třída s vlastní historií, ve které mají své místo potomci přistěhovalců z bývalých britských kolonií. V britské
společnosti jsou skutečně stále patrné jizvy rasismu a migranti se často stávají oběťmi nejhorších projevů chudoby.
Přesto tvrzení, že rasismus je pro dělnickou třídu typický, je historicky i fakticky chybné. Ve skutečnosti je sociální
prostředí, ve kterém žijí příslušníci dělnické třídy, etnicky mnohem diverzifikovanější než veřejné školy
či parlament. Britské dělnické hnutí bylo ve svých nejlepších časech místem, kde vznikala spojenectví mezi černými
a bílými, a etnické menšiny hrály ústřední roli v bojích za zlepšení platových a životních podmínek dělnické
třídy.
Historické paralely
Události posledních měsíců mají alarmující historické předobrazy. Konference konzervativců v Birminghamu, kde
premiérka stigmatizovala migranty jako "občany odnikud", byla opravdu děsivou podívanou. Rasistické poznámky Theresy
Mayové doprovázel požadavek, aby lékaře s cizí státní příslušností do roku 2025 nahradili Britové. Aby toho
nebylo málo, Amber Ruddová se dožadovala, aby firmy zaměstnávající cizince byly veřejně označeny a zostuzeny.
Podobné hlasy se ozývaly v Německu ve třicátých letech. Na jaře 1933 nacistický režim odstranil německo-židovské
lékaře ze státních nemocnic, aby se snad nedotkli těla árijce. Obyčejní Němci nejdříve vyčlenili ze společnosti
své židovské přátele, kolegy a sousedy a v průběhu dalších dvanácti let se stali spoluviníky holocaustu. Děsivá
zvěrstva se mohla odehrát jen důsledkem toho, že obyčejní lidé podlehli rasismu.
To je samozřejmě minulost a většina Britů bude souhlasit s tím, že nacistické Německo bylo zvrhlé. Musíme si
však připomenout, že i nacismus začínal zdánlivě malými předsudky a momenty společenské exkluze. Nezájem veřejnosti
k tomuto plíživému procesu nacistický teror normalizoval.
Neexistuje žádný důvod, proč věřit, že podobně děsivé události by se dnes opakovat nemohly. Zodpovědnost být
morální lidskou bytostí leží na každém z nás. Dehumanizace a stigmatizace jiných lidských bytostí jako "pseudoobčanů"
kvůli tomu, že jsou migranty, je veskrze rasistická a špatná. Životaschopnost současné Británie vychází z její
pluralitní a multikulturní společnosti. Musíme bojovat za to, aby to tak zůstalo.
Professor Rebecca Earle, Professor of History
Professor Beat Kümin, Professor of Early Modern History
Professor David Lambert, Professor of Caribbean History
Professor Tim Lockley, Professor of History
Professor Hilary Marland, Professor of History
Professor Penny Roberts, Professor of Early Modern European History
Professor Christopher Read, Professor of Modern European history
Andrew Birchall, Ph.D. Student in the Centre for the History of Medicine
Somak Biswas, Ph.D. Student in Modern British History
Dr Francesco Buscemi, Visiting Associate Fellow and Ermenegildo Zegna Founder's Scholar
Dr Jonathan Davies, Associate Professor of Italian Renaissance History
Dr Rosie Doyle, Teaching Fellow in Latin American History
Dr Christos Efstathiou, Teaching Fellow in Historiography
Dr Roger Fagge, Associate Prof of American History
Dr Charlotte Faucher, Teaching Fellow in Modern History
Dr George Gosling, Research Fellow in the Centre for History of Medicine
Dr Anna Hájková, Assistant Professor of Modern Continental European History
Dr Sarah Hodges, Associate Professor of South Asian History
Dr Andrew Jones, Teaching Fellow in Imperial History
Kate Mahoney, Ph.D. Student in Modern British History
Dr Celeste McNamara, Assistant Professor of Medieval and Renaissance History
Dr Meleisa Ono George, Senior Teaching Fellow
Dr Giada Pizzoni, Teaching Fellow in Early Modern History
Dr Pierre Purseigle, Associate Professor of Modern Continental European History
Dr Sarah Richardson, Associate Professor of Modern British History
Dr Anna Ross, Assistant Professor of Modern European History
Dr Aditya Sarkar, Assistant Professor of South Asian History
Dr Martina Salvante, Marie Skłodowska-Curie Research Fellow
Dr Rosa Salzburg, Assistant Professor of Italian Renaissance History
Dr Jack Saunders, Research Fellow in Modern British History
Dr Laura Schwartz, Associate Professor of Modern British History
Dr Benjamin Smith, Reader in Latin American History
Dr Elise Smith, Assistant Professor in the History of Medicine
Dr David Toulson, Seminar Tutor in Modern British History
Dr Charles Walton, Reader in Modern French History
Holly Winter, Ph.D. Student in Modern African History
Esther Wright, Ph.D. Student in Modern American History
Z anglického originálu Bigotry seeks company in the UK, publikovaného na webu Open Democracy 19. 12. 2016, do češtiny přeložil Bohumil Melichar.
Český překlad byl publikován 2. 2. 2017 na serveru A2larm.cz
V letošním roce uplyne 75 let od vypuknutí židovského povstání ve varšavském ghettu. Po několik týdnů se odhodlaní Židé bránili
obrovské přesile německé armády a pomocných ukrajinských, litevských a lotyššských sil. Nacisté sice dosáhli
svého cíle a ghetto kompletně srovnali se zemí, židovský odpor se však stal důležitým znamením, že se nemáme
smiřovat s pošlapáváním našich lidských práv a důstojnosti! Povstání ve varšavském ghettu je dodnes obdivovaným
projevem morálního vítězství lidí, kteří se rozhodli „zemřít se ctí“ v nerovném boji.
![[Auschwitz_Symbol.jpg]](https://c.holocaust.cz/images/Auschwitz_Symbol.jpg)
Tisk
V online verzi Databáze obětí zveřejnujeme zpracované i nezpracované archivní dokumenty a fotografie obětí holocaustu
z českých zemí - zejména deportovaných do nacistických ghett a koncentračních táborů z Prahy, Brna a Plzně. 
Výstava o dějinách židovské školy v Praze, která zde fungovala v letech 1908-1942 a v období nacistické okupace
se stala jedinou školou, ve které mohli působit židovští pedagogové a učit se židovské děti, je otevřena ve vstupní
hale budovy Jáchymky - Jáchymova ulice č. 3, Praha 1.
