"Cikánský tábor" v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau
Při příležitosti připomínky dne 7. května 1943, kdy dorazilo zhruba 860 mužů, žen a dětí označených za cikány
a cikánské míšence
z protektorátního "cikánského tábora" Lety u Písku a z Moravy do koncentračního a vyhlazovacího tábora u polského města Osvětim, přinášíme
text historika Michala Schustera Cikánský tábor
v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau.
Cikánský rodinný tábor
, který fungoval v rámci koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, je neodmyslitelnou
součástí nacistické genocidy Romů a Sintů a dalších osob označených za „cikány a cikánské míšence“. V době
jeho existence od února 1943 do srpna 1944 táborem prošlo zhruba 23 000 mužů, žen a dětí z různých částí Evropy.
Článek se soustředí také na osudy Romů a Sintů z Čech, Moravy a Slezska, kterých bylo v táboře vězněno zhruba
5 500 a z nichž většina internaci nepřežila.
Nikdy nesmíme zapomenout, že jsme posly!
.jpg)
Ke 100. výročí narození Pavla Stránského
Pavel Stránský se narodil 20. února 1921 v Praze. Do let jeho dospívání postupně vstoupila nacistická okupace Československa a postupující diskriminace židovských obyvatel Protektorátu Čechy a Morava. 1. prosince 1941 byl zařazen do transportu jednoho tisíce mladých mužů a odvezen do Terezína – jednalo se o transport s označením AK II – tzv. Aufbaukomando (komando výstavby). K jeho nedožitým stým narozeninám jsme připravili životopisný článek.
Včera před 79 lety…
Osudy rodiny Liebenových z Prahy se pojí s datem 10. 12. 1941. Ota s manželkou Emilií a synem Pavlem byly právě tento den společně
s dalšími téměř tisíci lidmi odvlečeni do Terezína v transportu označeném písmenem L.
Dokumenty a údaje, které vyhledáváme a shromažďujeme, nám dovolují ukázat Vám několik střípků z jejich předválečného i válečného života:
Otec Ota byl obchodním cestujícím a syn Pavel se vyučil obchodním příručím. Ota k výkonu svého povolání potřeboval automobil, řidičskou zkoušku absolvoval v roce 1931, Pavel mohl vůdčí list obdržet až po dosažení 18 let věku a vůdčí list, jak byl v předválečném Československu nazýván řidičský průkaz, obdržel v červenci roku 1938. Začátkem ledna 1941 vydalo protektorátního ministerstva vnitra oběžník, podle kterého museli Židé odevzdat svá řidičská oprávnění. Ota jej bohužel nestihl odevzdat včas, onemocněl chřipkou, a byla mu vyměřena pokuta 50 protektorátních korun.
Oba muži o svá zaměstnání v obchodě na přelomu let 1939 a 1940 přišli – Ota zůstal bez práce a Pavel našel místo v hotelu. Zároveň se v roce 1940 pokusil vystěhovat do Šanghaje. To se mu bohužel nepovedlo a byl i s rodiči právě 10. prosince 1941 deportován do Terezína. Po dvou letech, které byla rodina nucena prožít v terezínském ghettu, byli všichni tři v prosinci roku 1943 deportováni do Osvětimi, kde byli zavražděni.
Archivní dokumenty nám odhalují nejen informace, ale často také podobu těchto nevinných obětí holocaustu. Bohužel o manželce Oty a Pavlově mamince, Emilii Liebenové, nemáme dokumenty ani informace žádné. Víme jen, že byla rozená Hermannová, narodila se v roce 1895, že se provdala za Otu Liebena v roce 1917. Nejpozději od roku 1940 byla v domácnosti. Bohužel nevíme, jak vypadala.
Před 80 lety zakázali Židům se stěhovat
Když v pátek 13. září 1940 otevřeli pražští Židé oficiální noviny pražské Židovské obce Židovské listy,
nemohli si nevšimnout oznámení vytištěného tučným písmem na pravé straně titulní stránky.
Tak uvádí svůj článek pro holocaust.cz americký historik Benjamin Frommer.Nová úprava najímání
bytů pro Židy
v Praze stručně konstatovala, že Ústředna pro židovské vystěhovalectví v Praze rozhodla, že Židé
nesmějí více najímati v Praze volné byty
.
To, co se z dnešního pohledu může zdát jako méně významná událost holocaustu, bylo součástí prostupného procesu
systematického zbavování lidí označených za Židy práv, svobod a důstojnosti. A to nikoli se zbraní v ruce, ale
pomocí velkého množství dílčích byrokratických pravidel
, nařízení a pokynů, jejichž celkový cíl nemusí být
snadno rozpoznatelný.
Naše milá Jáchymka
7. srpna 1940 vstoupilo v platnost nařízení , podle kterého byly židovské děti vyloučeny ze všech škol v Protektorátu. Nadále mohly navštěvovat pouze židovské školy, které byly zřizované židovskými obcemi. V Praze to byla škola v Jáchymově ulici, tzv. Jáchymka. V září 2020 si tedy připomeneme začátek školního roku 1940/1941, kterým Jáchymka vstoupila do poslední etapy své existence. Paní Evelina Merová se s námi podělila o vzpomínky na své dětství a na dobu strávenou v této škole. Podívejte se na video.
Databáze obětí
Databáze obětí nacistického rasového pronásledování obsahuje téměř 125 000 záznamů lidí, kteří byli kvůli svému židovskému nebo romskému původu pronásledováni a zavražděni v nacistických a jiných koncentračních táborech během druhé světové války
Databáze digitalizovaných dokumentů
Autentické dokumenty vztahující se k obětem holocaustu obsahují kromě fotografií jednotlivých obětí také množství dalších informací a dávají nám tak možnost poznat tváře a osudy obyčejných lidí, kteří se měli ztratit z naší paměti.
Tisk
V online verzi Databáze obětí zveřejnujeme zpracované i nezpracované archivní dokumenty a fotografie obětí holocaustu
z českých zemí - zejména deportovaných do nacistických ghett a koncentračních táborů z Prahy, Brna a Plzně. 
Výstava o dějinách židovské školy v Praze, která zde fungovala v letech 1908-1942 a v období nacistické okupace
se stala jedinou školou, ve které mohli působit židovští pedagogové a učit se židovské děti, je otevřena ve vstupní
hale budovy Jáchymky - Jáchymova ulice č. 3, Praha 1.
