Ghetto v Miru

Na konci června 1941, před nacistickou okupací oblasti, žilo v běloruském městě Mir asi 2 300 židovských obyvatel. V říjnu téhož roku zřídili nacisté v části města židovské ghetto, které bylo přeplněno obyvateli.

9. listopadu 1941 došlo k první masové vraždě. Němečtí vojáci a příslušníci Einsatzkomnanda 8 a Einsatzgruppe B spolu s běloruskými policisty pod vedením Semiona Serafinowicze popravili asi 1500 Židů. V té době žili Židé v Miru v jakémsi otevřeném ghettu v centru města. Na konci listopadu se stal hlavním tlumočníkem a sekretářem místní policie Osvald Rufeisen (později známý jako bratr Daniel), který se předtím vydával za Poláka a pobýval ve Vilnjusu. Odtud znal dva členy podzemního hnutí (Dova Reznika a Šlomo Charchase), kteří teď žili v Miru, a spojil se s nimi. Předával jim informace o plánech nacistů. Když jim řekl o první tzv. Aktion (akci), která měla za cíl zlikvidovat židovské obyvatele okolních obcí, neuvěřili a akce proběhla podle plánu. Stejně tak varoval členy podzemního hnutí, aby kvůli zvýšené ostraze ghetta omezili styky s okolními sedláky (kteří jim prodávali potraviny), a také dva z těch, kteří jeho varování neuposlechli, byly chyceni a popraveni.

V srpnu vyslechl Rufeisen telefonický rozhovor velitele ghetta Reihnolda Heina s velitelem SS v Baranoviči o plánované likvidaci ghetta. Rufeisen dokázal obstarat zbraně včetně dvou kulometů a pod záminkou pátrání po partyzánech se mu podařilo odvelet dozorce na druhou stranu od ghetta, než kudy byl plánovaný útěk. Předseda židovské rady rabi Schulman byl proti povstání a útěku. Odrazovali ho zejména uprchlíci z Niazviže, kteří se do Miru dostali v zuboženém stavu. Nakonec ale prohlásil, že se každý má rozhodnout podle své vůle. Mnozí lidé se obávali utéct z ghetta, protože měli špatné zkušenosti s okolními obyvateli, kteří často spolupracovali s nacisty.

„Rozhodli jsme, v kterém místě budeme z ghetta utíkat. Každá skupina si zvolila vedoucího a vzala několik zbraní. Bylo velice těžké nechat v ghettu ty, kteří se rozhodli zůstat. Nikdo netušil, co přinese zítřek. Ale ti, kteří zůstali, si mohli být jistí, že zemřou.“ 1

9. srpna 1942 začal útěk z ghetta. Rozhodlo se k němu asi 200 lidí včetně všech 80 členů podzemního hnutí. Mnoho z nich bylo na útěku zabito, někteří se rozhodli vrátit, ale většině se podařilo z ghetta, ve kterém nebyla dostatečná ostraha, utéct. Když se druhý den do ghetta vrátili policisté, zjistili, že vězni utekli.

Většinou byli v lesích ztracení a velmi těžko sháněli jídlo. Běloruští rolníci často spolupracovali s nacisty a partyzáni operující v lesích ne vždy vítali ve svých řadách uprchlé Židy. Situace se částečně změnila v březnu 1943, kdy přijel generál Vasilij Černyšev (známý jako Platon) a zařídil pro partyzány dodávky zbraní a zásob z Moskvy. Později se také vytvořili židovské partyzánské skupiny, jako např. Bratři Bileští a Šalom Zorin.

 

 

Poznámky

1:

(Dov Reznik, Rescue and Rebellion of the Mir Jews, Sefer Mir, str. 335. Citováno dle Yad Vashem – http://www.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/communities/mir/escape_from_ghetto.asp).

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)

Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds
Claims Conference Fond budoucnosti
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání Bader
Nux s.r.o.