Deportace

Transport byl pojmem, který nejvýrazněji symbolizoval osudy lidí, kteří se dostali do obludného soukolí konečného řešení židovské otázky. Obdržení předvolání do transportů vypravovaných do Terezína znamenalo definitivní přerušení všech spojení s dosavadním životem a počátek zlověstné cesty do neznáma.

Poté, co se rychle rozplynuly iluze o Terezíně jako konečném táboru, kde bude možno přežít válku, pak prostupoval život každého vězně strach ze zařazení do transportu na Východ. Ten se stal zdrojem neustálého napětí přerůstajícího v hrůzu při každém oznámení nového transportu. Skutečnost, že komandantura SS určovala směrná čísla pro sestavení transportů a samospráva z větší části musela tyto transporty sestavovat, byla zdrojem neustálých konfliktů, morálních traumat i živnou půdou pro korupci. Přitom k zařazení do transportů byli předurčeni všichni terezínští vězni a jen konec války mohl přinést vysvobození těm, kteří se jej dožijí v Terezíně.

Od 26. října 1942 měly všechny transporty na Východ jediný cíl určení: Auschwitz II-Birkenau. Do tamního koncentračního vyhlazovacího tábora směřovala polovina z 63 transportů, vypravených z ghetta. Terezínu se proto později přezdívalo čekárna na Osvětim. Od 1. června 1943 všechny transporty přijížděly a odjížděly po nově vybudované železniční vlečce, spojující Terezín s nádražím v nedalekých Bohušovicích nad Ohří. Otřesný obraz přicházejících a odcházejících transportů, který se hluboce vryl do paměti všech vězňů, tak napříště zůstával skryt před zraky obyvatel okolí.