Irma Lauscherová

1904-1985


lauscherova_mala.jpg

Irma Lauscherová, 1939 (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství)


Irma Lauscherová se narodila 1. května 1904 v Heřmanově Městci otci Jaroslavu Khonovi a jeho ženě Růženě, rozené Müllerové. Rodina se přestěhovala do pražského Karlín. Irma později absolvovala státní reálné gymnázium Elišky Krásnohorské a stala se učitelkou. Vdala se za Jiřího Lauschera. Od roku 1924 působila na obecné židovské škole v Jáchymově ulici v Praze, kde vyučovala němčinu. Po uzavření školy a zákazu i soukromého vyučování židovských dětí se věnovala ilegálnímu vyučování, kdy učila 4-8 dětí v kroužku v soukromém bytě. 22. prosince 1942 byla povolána do transportu Ck z Prahy do Terezína. Na shromaždišti v Praze se hned ujala dětí, hrála s nimi hry a snažila se je zabavit říkankami a hádankami. Také v Terezíně pokračovala ve své pedagogické činnosti v podobně ilegálního vyučování. Spolupracovala zde také například s Fredy Hirschem, byla vychovatelkou na denním domově L 218. Rodina útrapy holocaustu přežila a Irma se po válce, hlavně pak v 60. letech zasazovala o to, aby nebyl Terezín zapomenut. Zemřela 28. června 1985 a je pohřbena na novém židovském hřbitově v Praze.

Na židovské obecné škole v Praze učila podle vzpomínek své dcery od roku 1924 až do roku 1942: “Ona vlastně začínala učit v první třídě ještě za doby svých vysokoškolských studií. Přišli za ní, že nemají kantory, jestli by nebyla ochotná učit. Tak začala učit na obecné škole, ale nevím, jestli měla ještě nějaké vyšší třídy na měšťance.”1

Ve vzpomínkách jejích žáků z židovské školy i z Terezína se zachovala řada vzpomínek na její osobu i přístup k výuce. Když učila v Jáchymce, chodil do její třídy také Petr Ginz. V jeho denících se můžeme dočíst, že paní učitelka Lauscherová, mezi dětmi nazývaná Lauscherka, byla poměrně přísnou učitelkou, od které ne příliš pozorní žáci dostávali písemné tresty. Nicméně poslední Petrovy zmínky o třídní učitelce jsou pozitivní. 30. června 1942 píše toto: “Odpoledne ve škole. Budu mít na vysvědčení samé jedničky. Lauscherka mi to řekla proto, abych to mohl ještě říct babičce, než odjede.” A 9. července 1942 zanechal Ginz v deníku vzpomínku na besídku na závěr školního roku, kde se i Irma Lauscherová stala objektem školní satyry: “Zato druhá třída (IV.C) měla pěknou besídku. Fischmann tam dělal Laudra ředitele, pak Lauscherku (to si dal na prsa dva klobouky) a učitelé byli celí červení, ale nemohli již nic dělat, protože jsou již ve třídě ti žáci poslední rok.” 2

V Židovském muzeu v Praze je uložena řada výpovědí lidí, kteří se s Irmou Lauscherovou setkali.

Podobně si na učitelku němčiny vzpomíná jedna z pamětnic: “Němčina, to byla krása, to jsme měli paní profesorku Lauscherovou. Nevím, jestli jsme jí neměli rádi, že učila němčinu, kterou my jsme tehdy nenáviděli, protože jsme byli okupovaná země od Němců. Asi nám ji neuměla přiblížit. Dávala nám také strašné tresty, asi za to, že jsme mluvili. Psali jsme vždycky strašných trestů, skloňování a časování, ale strašné množství.” 3

Další pamětnice doplňuje pár slov k osobním rysům paní učitelky: “Paní učitelku Lauscherovou jsem na rozdíl od ostatních žáků měla ráda. A mám pocit, že jsme ji měli později i na češtinu, jestli se příliš nemýlím. Ona byla taková majestátní postava a ráčkovala. Pamatuju si, když jsme se učili v němčině: ‘Walle, walle, manche Strecke ...’ na to její krásné r. Ale já ji měla opravdu ráda, ona jako kantorka byla dobrá.”4

O jejím životě a životě její rodiny vyšla v roce 2009 kniha autorky Hildegard Stellmacherové s názvem Mír dalekému i blízkému: vzpomínky na Irmu a Jiřího Lauscherovy. Irma Lauscherová spolu s manželem Jiřím zanechali vlastní vzpomínku na to, co se tehdy dělo. Text s názvem V pondělí 24. listopadu 1941 jsme byli chyceni, zaskočeni, obelháni vyšel v Židovské ročence 1972.

 

 

 

 

 

Poznámky

1:

Židovské muzeum v Praze, sbírka Rozhovory s pamětníky, č.rozhovoru 450. Redakčně upraveno.

2:

Pressburgerová, Chava. Deník mého bratra : zápisky Petra Ginze z let 1941-1942. Praha: Trigon, 2004, s. 128..

3:

Židovské muzeum v Praze, sbírka Rozhovory s pamětníky, č.rozhovoru 127. Redakčně upraveno.

4:

Židovské muzeum v Praze, sbírka Rozhovory s pamětníky, č.rozhovoru 537. Redakčně upraveno.

Prameny a literatura:

  • ŽMP, Oddělení pro dějiny šoa, Sbírka rozhovory s pamětníky, číslo rozhovoru 127
  • ŽMP, Oddělení pro dějiny šoa, Sbírka rozhovory s pamětníky, číslo rozhovoru 450
  • ŽMP, Oddělení pro dějiny šoa, Sbírka rozhovory s pamětníky, číslo rozhovoru 537
  • ŽMP, Oddělení pro dějiny šoa, Sbírka rozhovory s pamětníky, číslo rozhovoru 548
  • Pressburgerová, Chava. Deník mého bratra : zápisky Petra Ginze z let 1941-1942. Praha: Trigon, 2004, s. 128.
  • Stellmacher, Hildegart; Trautmann, Renate. Friede dem Fernen und Friede dem Nahen: Erinnerungen an Irma und Jiří Lauscher = Mír dalekému i blízkému: vzpomínky na Irmu a Jiřího Lauscherovy. Berlin: Metropol, 2009.
  • Lauscherová, Irma. Jak žily naše děti. , in: Židovská ročenka, č. 1986/87, s. 78-81.
  • Lauscherová, Irma. Ze zápisků a pamětí terezínského čísla. , in: Terezínské listy, č. 14/1985, s. 38-55.

     

Odkazy:

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.