Transporty

Registrací Židů, zabavením jejich majetku a jejich zbídačením byly dány základní předpoklady pro jejich věznění mezi skutečnými, nikoli jen pomyslnými zdmi. Transporty Židů do ghett a koncentračních táborů se otevřela další fáze tzv. "konečného řešení židovské otázky".

První deportace směřovaly již v říjnu 1939 na území Generálního gouvernamentu v rámci plánu na vytvoření zvláštní židovské rezervace, ve které měli být soustředěni a decimováni Židé z Německa a nacistické mocenské sféry. Do Niska nad Sanem, kde si měli sami vybudovat tábor, bylo z Moravské Ostravy a Frýdku-Místku ve dvou transportech posláno téměř 1300 mužů. Další transporty směřovaly do Niska z Vídně, která měla být na Hitlerovo přání přednostně vyčištěna od Židů. Deportace byly ale zastaveny, neboť nacistické vedení se mezitím rozhodlo pro koncentraci židovského obyvatelstva ve velkých ghettech. Část vězňů byla z tábora v Nisku vyhnána - většina z nich utekla na sovětské území - a část se po zrušení tábora v dubnu 1940 vrátila zpátky.

Systematické deportace Židů z území protektorátu byly zahájeny v říjnu 1941 transporty do ghetta v Lodži. 17. září bylo na poradě u Hitlera rozhodnuto o vysídlení Židů z Říše a z protektorátu do nově podmaněných území na východě. Prozatím mělo být 60 tisíc Židů soustředěno právě v Lodži. Kvůli přeplnění ghetta bylo nakonec deportováno pouze 20 tisíc Židů, z toho pět tisíc z Protektorátu. Od ledna 1942 bylo přelidnění a problémy se zásobováním potravinami v Lodži řešeno deportacemi do nedalekého Chelmna, kde byli Židé vražděni za pomoci pojízdných plynových komor.

Spolu se zahájením deportací do Lodže bylo definitivně zakázáno vystěhování Židů z území Říše a protektorátu. Ústředna pro židovské vystěhovalectví přešla plynule na nový druh činnnosti: organizaci transportů do Lodže, Terezína a dalších táborů. V protektorátu byla nařízena nová registrace Židů, která probíhala od 1. října 1941.

Na shromaždišti k transportu. (Foto: Archiv Židovského muzea v Praze.)

První z pěti transportů vždy po tisíci osobách z Prahy do Lodže byl vypraven 16. října 1941. Vybraných tisíc Židů se muselo na shromaždiště dostavit několik dní před odjezdem transportu. V do detailů propracované byrokratické proceduře, která zde za stálého ponižování probíhala, byli Židé zbaveni veškerého zbylého majetku, museli odevzdat klíče od bytů. Do transportu si směli vzít pouze zavazadla o celkové váze 50 kg na osobu. Podle nacistické interpretace práva ztráceli deportovaní dosavadní státní příslušnost. Stávali se pouhými obyvateli říše nacistických koncentračních táborů, říše hladu, zimy, utrpení a plynových komor. Z pěti tisíc českých Židů deportovaných do Lodže přežilo pouhých 277.

Lodž a ostatní ghetta a vyhlazovací centra na východě zatím nebyla schopna pojmout všechny protektorátní Židy. Proto bylo rozhodnuto o jejich koncentraci na protektorátním území. Původně se uvažovalo o zřízení dvou ghett (jednoho pro Čechy, druhého pro Moravu) v blízkosti městských center s vysokou koncentrací židovského obyvatelstva. Nakonec však nacisté rozhodli o soustředění protektorátních Židů v Terezíně, který se svým pevnostním charakterem ke zřízení ghetta hodil a který bylo možné snadno oddělit od okolního světa.

První transport 342 mladých mužů - tzv. komando výstavby - do Terezína odjel 24. listopadu 1941. Za nimi následovala naprostá většina protektorátních Židů. Do konce roku 1942 byla již do Terezína z Protektorátu deportována většina židovského obyvatelstva - více než 61 tisíc mužů, žen a dětí. V letech 1943 a 1944 jejich osud sdílelo více více než 8000 protektorátních Židů. Na závěr války - i přes zjevnost nadcházející porážky - se nacisté rozhodli deportovat do koncentračních táborů též židovské míšence a Židy žijící ve smíšených manželstvích, kteří byli doposud před deportací chráněni. Z protektorátu bylo od 31. ledna do 16. března do Terezína k uzavřenému pracovnímu nasazení deportováno 3657 osob. Ze Sudet, připojených po mnichovské dohodě k německé Říši, bylo do Terezína v letech 1942 - 1945 deportováno více 600 Židů. Celkem bylo z českých zemí do terezínského ghetta deportováno přes 74 tisíc Židů.

  • Literatura:

  • Kárný, Miroslav. Terezínská pamětní kniha. Židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy, 1941-1945. Praha: Nadace Terezínská iniciativa - Melantrich, 1995, sv. I., II, s. 1559.

  • Lagus, Karel; Polák, Josef; Polák, Karel. Město za mřížemi (Stadt hinter Gittern). Praha: Naše vojsko - SPB, 1964, s. 365.

  • Milotová, Jaroslava. Okupační aparát a příprava transporů do Lodže (Die Behörden der Besetzer und Vorbereitung der Transporte nach Lodz). in: Terezínské studie a dokumenty (Theresienstädter Studien und Dokumente), 1998, in: Terezínské studie a dokumenty, s. 42-66.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.