Cikánský tábor
v Hodoníně u Kunštátu sloužil jako místo nucené
koncentrace moravských Romů. Podobně jako v Letech byli na začátku srpna
1942 do tábora nahnány romské rodiny v počtu značně převyšujícím kapacitu tábora, která
byla stanovena na 800 osob. Ubytovací, stravovací i hygienické podmínky byly stejně
katastrofální jako v Letech a táborový řád byl také totožný.

Nákres cikánského tábora
v
Hodoníně u Kunštátu, 1943. (Obr.:
Muzeum romské kultury, originál: Státní
ústřední archiv v Praze)
I v tomto táboře byl dozorčí personál tvořen protektorátními četníky. V čele tábora stál Štefan
Blahynka, který dočasně v zimě 1943 odešel do letského tábora, aby pomohl zažehnat
následky epidemie tyfu a aby zajistil podmínky pro transport vězňů do Osvětimi. Po provedení tohoto úkolu se vrátil zpět do Hodonína, kde vykonával funkci velitele tábora
až do jeho likvidace.
Táborem prošlo celkem přes 1300 osob. Následkem nemocí (především v době tyfové
epidemie) a špatných životních podmínek zahynulo přímo v táboře 194 osob.
Hromadné transporty byly z hodonínského tábora vypraveny celkem dva. První transport 46
mužů a 29 žen (tzv. asociálů) byl vypraven 7. prosince 1942 a na základě
výnosu o preventivním potírání zločinnosti směřoval do koncentračního tábora Osvětim I. Druhý hromadný transport se uskutečnil 21. srpna 1943 a
bylo jím odvezeno 749 vězňů do koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau.
Po odjezdu druhého transportu zůstala v táboře pouze skupina 62 vězňů. Jedna neromská
rodina z Olešnice adoptovala osmiletou vězeňkyni tábora a tím ji zachránila před dalším
utrpením, protože ze zbylých vězňů byla propuštěna pouze část a zbytek byl v zimě 1944 také
odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi.