Bohatý podzim popíračů

O spisku, který chodí poštou do českých škol

Letošní podzim je bohatý na události týkající se projevů rasismu a antisemitismu. Česká republika není výjimkou. V Německu probíhá soud s popíračem šoa Ernstem Zündelem (a někteří čeští neonacisté demonstrovali za jeho propuštění před německým velvyslanectvím), v Rakousku zatkli britského pseudohistorika Davida Irvinga a v Česku jakýsi Pavel Fabian rozeslal středoškolským učitelům knihu nazvanou Osvětim, fakta versus fikce, kterou napsal Richard Seidl. Reakce českých učitelů i ministerstva školství na sebe nenechala dlouho čekat: na autora, resp. vydavatele byla podána trestní oznámení.

Cyklon B byl jen na hubení vší

Seidlova brožura Osvětim, fakta versus fikce obsahuje vše, co má obsahovat klasická literatura popírající holocaust. V předmluvě autor vzdává hold svobodě projevu, kritizuje ideu multikulturní společnosti a připomíná, jaké jsou podle jeho názoru současné problémy Evropy. Některé jsou evidentní (korupce, kriminalita), jiné diskutabilní: údajná ztráta suverenity států v EU, údajná kulturní devastace, likvidace etnického základu civilizace, míchání se s přistěhovalci jiných ras, princip politické korektnosti atd. Snahou autora je otevřít čtenáři cestu k té necenzurované části historie a současnosti, kterou oficiální zdroje zamlčují a seznámit ho s výsledky mnoha-leté práce politicky nekorektních historiků a vědců tzv. revizionistů.

Seidl odmítá vše, na čem se v souvislosti s vyvražďováním Židů za 2. světové války seriózní historikové shodnou. Zpochybňuje i očitá svědectví vyvražďování a samu existenci, respektive fungování nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Tvrdí, že hromadné vraždění cyklonem B nebylo technicky možné, podle jeho teorie byl cyklon B v Osvětimi skutečně používán: k vyhubení vší a jiných nositelů nákazy... sloužil tedy k uchování lidského života, ne k jeho ničení. Popírá vraždění lidí v hrůzných vozidlech, zvaných dušegubky, zplodinami z dieselových motorů a celý holocaust považuje vlastně za mýtus. Podle jeho názoru bylo konečné řešení jen teritoriální záležitostí (přesídlování) a nedocházelo při něm k vyvražďování. Celkové ztráty Židů za války podle něj nedosáhly 800 000. Pro Seidla je opravdovým holocaustem bombardování Norimberku a Drážďan v roce 1945. Kritizuje norimberský tribunál a osvětimský proces (v této souvislosti hovoří o židovské předpojatosti).

V jinak čistě antisemitském díle se autor vyhraňuje i vůči Romům, národnostní skupině, která je podle něj proporcionálně mnohonásobně kriminálnější než zbytek obyvatel a která svým sociálním parazitismem nemalou měrou přispívá k blížícímu se sociálnímu kolapsu našeho státu, zpochybňuje jejich pronásledování z rasových důvodů během války apod. Jako vždy v podobných publikacích upozorňuje na údajnou velkou moc Židů ve společnosti, vyjmenovává Židy v americké politice, zdůrazňuje vedoucí pozice Židů v sovětském bolševismu či protiněmeckou propagandu ze strany Židy kontrolovaných médií a Hollywoodu. V závěru dílka se autor rozepisuje o výjimečnosti a odlišnosti národů, deklaruje genetickou rozdílnost různých ras a vyslovuje obavu ze ztráty duchovních hod-not Evropy a posledních zbylých svobod.

Metoda je známá

Z hlediska metodologie Seidlova publikace vykazuje nápadné podobnosti s díly akademických, v zahraničí známých a ostře kritizovaných a občas i souzených autorů rasistických a antisemitských spisů, kteří se sami označují za revizionistické historiky či vědce: Leuchtera, Grafa, Rassiniera, Zündela, Irvinga. Povětšinou z nich taky cituje. Obdobně jako oni se snaží, aby jeho dílo vypadalo seriózně a vědecky. Hojně cituje prameny, srovnává, analyzuje. (Ometodě revizionistů podrobně viz Rch 3/1998 a rozhovor s D. Lipstadtovou v Rch 9/2003.) Ke svému cíli - šíření rasistické ideologie a nenávisti - tito autoři dospívají pomocí selektivního výběru materiálů a pramenů, které zapadají do jejich rasistických představ o uspořádání společnosti či světa. Opoziční názory či studie, které vyvracejí jejich ideologii, jsou ignorovány nebo označovány za nevědecké. Na konference seriózních historiků nejezdí, přímé konfrontaci se vyhýbají. Jen oni dělají opravdovou vědu, jen oni otevírají tabuizovaná témata, zřizují pravé vědecké instituty odhalující skrytá tajemství, kterým se prý věda po dlouhou dobu vyhýbala či dodnes vyhýbá. Proto vzniká v r. 1978 v USA Institut pro historickou revizi (základna zpochybňovatelů šoa), proto v Česku vznikl Fabianův Národně vzdělávací institut, který je plný rasistických a antisemitských děl, jisté podezření v tomto směru může vzbuzovat i Institut pro výzkum tabuizovaných témat autora značně podezřelých spisů (Tabu v sociálních vědách a Psychologie Romů) Petra Bakaláře.

Největší nebezpečí v šíření rasismu akademickou cestou vidím v tom, že se jedná o poměrně přesvědčivě zpracované materiály, které nepůsobí na první pohled závadně. Jen úzký okruh odborníků dovede v těchto dílech rozpoznat vady, nejasnosti, předpojatost a vyložené nesmysly. Běžný čtenář se může stát snadnou kořistí hlasatelů intolerance a lži.

Ten, kdo šíří Seidlův revizionistický spisek, by měl stanout před soudem - stejně jako autor. Pokud se tak nestane, vrátí se nám příště jeho myšlení s ještě větší razancí a sebevědomím. Zařadí policie Seidlovu Osvětim, fakta versus fikce do řady antisemitských prací, které jsou v Česku beztrestně vydávány a distribuovány?

Klíčová slova

Richard Seidl

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)

Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds
Claims Conference Fond budoucnosti
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání Bader
Nux s.r.o.