Gross-Rosen

Přibližně 60 kilometrů jihozápadně od Wrocławi se nacházel koncentrační tábor Gross-Rosen (polsky Rogoźnica). Byl založen v létě 1940, původně jako pobočka tábora Sachsenhausen, v sousedství granitového lomu. O necelý rok později, 1. května 1941 se stal Gross-Rosen samostatným koncentračním táborem, který fungoval až do února 1945. Ve funkci jeho velitel se vystřídali Arthur Rödl, Wilhelm Gideon a Johannes Hassebroock. Zpočátku byli vězňové tábora využíváni na práci v lomu, který vlastnila společnost SS-Deutsche Erd und Steinwerke GmbH, a při budování samotného tábora. Postupně vznikly další pobočné tábory v okolí. Počet vězňů v táboře neustále rostl, z přibližně jednoho a půl tisíce v roce 1941 až na téměř sto tisíc v době likvidace tábora. Celkový počet lidí vězněných během druhé světové války v táboře Gross-Rosen se blíží 125 tisícům obětí různých národností. Největší skupinu mezi nimi představovali Židé. Odhaduje se, že smrt zde nalezla asi třetina všech vězňů. Životní a pracovní podmínky židovských vězňů pod dozorem sadistických nacistických strážců byly obzvlášť kruté a nelidské. Těžká práce za velmi malých přídělů potravin způsobovala vysokou úmrtnost. Židovským vězňům bylo odpíráno lékařské vyšetření a bylo jim zakázáno mluvit s ostatními vězni.

SS-Obersturmbahnführer Arthur Rödl, velitel koncentračního tábora Gross-Rosen v letech 1941 - 1942. (Foto: KZ Gedenkstaette Dachau, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Koncem roku 1943 byly po dvanácti měsících obnoveny transporty Židů do Gross-Rosenu a jeho přibližně padesáti pobočných táborů v Dolním Slezsku a Sudetech. Tentokrát se jednalo o početnější skupiny vězňů, v nichž do sítě táborů spadajících pod Gross-Rosen přijelo 60 tisíc Židů, většina z nich z Polska a Maďarska. Židé byli nasazeni na práci v německých továrnách Krupp a I. G. Farben. Část vězňů z poboček Gross-Rosenu byla nasazena také na výstavbu Hitlerovy podzemní pevnosti.

S první fází likvidace tábora Gross-Rosen a jeho podtáborů začali nacisté koncem ledna 1945. Vězňové mužských satelitních táborů na východním břehu Odry byli přesunuti do hlavního tábora, ženské vězenkyně šly v tzv. pochodech smrti většinou do táborů hluboko v Říši. Mnoho vězňů během těchto pochodů zemřelo nebo bylo zabito, osud několika takových pochodů zůstává stále neznámý. K evakuaci dalších poboček a hlavního tábora Gross-Rosen došlo začátkem února 1945. Část Židů (zejména žen) byla transportována do Bergen-Belsenu, další do Buchenwaldu, Dachau, Flossenbürgu, Mauthausenu a Mittelbau. Posledních pár vězňů, kteří zůstali v pobočných táborech do konce války, osvobodili sovětští vojáci 8. a 9. května 1945.

Kamenolom v Gross-Rosenu, v němž vězni pracovali, 1940 - 1945. (Foto: KZ Gedenkstaette Dachau, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Viz též:

Odkazy:

Literatura:

  • Gutman, Yisrael a Saf, Avital. The Nazi Concentration Camps: Structure and Aims: The Image of the Prisoner: The Jews in the Camps (Die nazistischen Konzentrationslager: Aufbau und Ziele: Das Bild eines Häftlings: Die Juden in den Lagern). Kernermann Publishing, 1997. 746 s.

  • Mołdawa, Mieczysław. Gross-Rosen: Obóz koncentracyjny na Śląsku. Warszawa: Wydawnictwo Bellona, 1990. 310 s.

  • Konieczny, Alfred. Das Konzentrationslager Groß-Rosen. Dachauer Hefte. Dachau: Verlag Dachauer Hefte, 1989, s. 15-27.

 

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)

Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds
Claims Conference Fond budoucnosti
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání Bader
Nux s.r.o.