Nynější ministerský předseda Vladimír Špidla se letos v květnu v rozsáhlém rozhovoru pro jeden zahraniční deník dopustil politováníhodné záměny: prohlásil zde totiž, že z celkového počtu tří set šedesáti tisíc československých obětí nacismu bylo celkem osmdesát tisíc Židů. Tento počet ovšem zahrnoval pouze židovské oběti na území Čech a Moravy a zcela opomíjel dalších téměř 200 tisíc umučených pocházejících ze Slovenska, z odtržených Sudet, z Podkarpatské Rusi a z Maďary anektovaných částí Slovenska. Je ještě omluvitelné, jestliže se takový lapsus přihodí stresovanému politikovi, zvláště pak v zápalu předvolebního klání. Když se ale ještě podstatně horší chyby dopustí renomovaní erární historici v oficiózní, luxusně vypravené, za peníze daňových poplatníků draze pořízené vládní publikaci, pak už zajisté nelze hovořit pouze o náhodě.
Kdo si nalistuje stranu 216 v reprezentativním křídovém prospektu Rozumět dějinám, dočte se tam hned v prvním sloupci, že na celém území ČSR v hranicích z r. 1937 bylo včetně Židů zahubeno 360 000 osob. Počet židovských obětí je specifikován takto: Nacistické genocidě padlo za oběť 65-75 tisíc Židů a osob nacisty za Židy prohlášených.
Nerad se opakuji, protože jsem se tímto ponurým tématem zabýval v LN už 31. května. Musím ale ještě jednou zdůraznit, že spolehlivě zjištěná číslice židovských obětí z Protektorátu Čechy a Morava činí 77 297 žen, mužů a dětí, zatímco počet zavražděných Židů z celé předválečné ČSR je několikanásobně vyšší: údaje ve vědecké literatuře se pohybují mezi 233 až 277 tisíci osobami. Například historik Miroslav Kárný došel k součtu 272 tisíc obětí (z toho ve Slovenském státě 70 tisíc a na Podkarpatské Rusi 80 tisíc lidí), historička Eva Hahnová se dopočítala 257 až 263 tisíc zničených židovských životů.
Pokus o posmrtnou arizaci
Vládním historikům Zdeňkovi Benešovi a Jiřímu Peškovi se tudíž podařilo vytunelovat a dodatečně překřtít na árijce
téměř 200 tisíc Židů, což je výkon hodný záznamu v Guinnessově knize rekordů. Takovéto masivní záhrobní manipulace mají u nás ale dlouhou tradici: zavedli a pěstovali ji po čtyřicet let už předchůdci obou těchto pánů. Komunistický režim si za pomoci svých prodejných dějepisců zcela systematicky přisvojoval židovské mrtvé nejen z koncentračních táborů, ale i z bojišť druhé světové války.
Dozvěděla se snad česká veřejnost, že první buzulucký pluk Svobodovy armády, který se proslavil v bitvě u Sokolova, tvořilo na 70 procent židovských vojáků? Bylo někdy našemu čtenáři sděleno, že v československých bojových jednotkách západní armády tvořili Židé polovinu stavu? Takové skutečnosti se pochopitelně nehodily komunistům do krámu - což zřejmě přežívá dodnes.
Neonacistické šiřitele takzvané osvětimské lži
, kteří popírají zločiny třetí říše, stíhá na Západě opovržení demokratické společnosti; v Německu jsou soudně popotahováni. V SRN ovšem také není dovoleno hajlovat, vystavovat na odiv fašistické symboly anebo vydávat ďáblovu bibli Mein Kampf
.
Předejít blamáži
Za faktografická tvrzení v publikaci Rozumět dějinám nejsou odpovědni pouze autoři, tedy pánové Pešek, Beneš a další, nýbrž také vydavatelství Gallery. A v neposlední řadě i zadavatel a sponzor celé té opulentní akce - Ministerstvo kultury ČR. To prý má nyní v úmyslu vydat tuto knihu i v řadě světových jazyků, zejména v angličtině, němčině a francouzštině. Bude-li se postupovat jako doposud, už předem se děsím té spousty chyb a nízké kvality překladů: v domácím vydání není téměř jediný německý citát správný...
To je ovšem formální stránka věci, nikoli nedůležitá, ale jde o ni až v druhé řadě. Podstatný je obsah. Vydavatele by nemělo uspokojovat, že si pokusu o vytunelování statisíců židovských obětí nacismu nepovšiml zatím ani jediný z domácích recenzentů; ti jsou zřejmě uvyklí na ledacos. Ve světě by ale takové žonglování s fakty zajisté neuniklo pozornosti, tím spíše, že dílo nese punc oficiózní, ba vládní a má přesvědčovat západní poslance a politiky.
Flagrantní, snad prokazatelná manipulace by nepochybně vzbudila v zahraničí odezvu hraničící přinejmenším s blamáží, ne-li s mezinárodním skandálem. Je tudíž v dobře pochopeném státním zájmu, aby projekt byl ještě podroben důkladné revizi. Než se texty začnou překládat do světových jazyků, mělo by je zadávající ministerstvo předložit k expertize nezávislým odborníkům, pokud možno i zahraničním.
Teprve pak lze - po řádném výběrovém řízení - dílo svěřit serióznímu vydavatelství, jehož redaktoři ještě na rukopisech důkladně zapracují, vychytají chyby a seškrtají nevěcné, příliš upovídané či zbytečně se opakující pasáže.
(Otištěno se souhlasem autora a deníku Lidové noviny.)
Tisk
