Věznění lidé v „cikánském táboře“

Transporty a počty vězněných osob v táboře

Cikánský tábor v sekci B-II-e byl v provozu od konce února 1943 do počátku srpna 1944 a po celou dobu tam směřovaly hromadné transporty více nebo méně početných skupin i jednotlivců z Říše a jednotlivých okupovaných evropských zemí. Zpočátku byli budoucí vězni přiváženi v malých skupinách, první z nich dne 26. února 1943. Během prvních tří týdnů pak přibývali do právě otevřeného a dosud nedostavěného tábora hromadnými transporty tisíce Romů a Sintů. Koncem března 1943 bylo v cikánském táboře už více než 12 tisíc registrovaných mužů, žen a dětí, včetně těch, které se v táboře narodily. Největší příval vězněných nastal v prvním a následně v dalších dvou měsících po založení tábora. Pak byly deportace podstatně redukovány s výjimkou srpna 1943, kdy mj. v jediném transportu přibylo 768 osob z Protektorátu, a postupně obnovovány od prosince 1943. Ze zhruba 20 900 obětí registrovaných v cikánském táboře tam bylo 18 700 transportováno v roce 1943 a 2 200 v roce následujícím. Celkem prošlo táborem během necelých 17 měsíců jeho existence zhruba 23 000 mužů, žen a dětí. Za tímto strohým počtem se skrývají tragické osudy jednotlivců, z nichž většina skončila smrtí.¹

Němečtí Romové a Sintové v počtu zhruba 10 200 osob přijížděli v hromadných transportech do cikánského tábora především během roku 1943 z nejrůznějších místních sběrných táborů, v nichž byli předtím shromážděni.² Rakouští Romové a Sintové v počtu 2 600 až 2 900 mužů, žen a dětí byli do tábora přiváženi v několika hromadných transportech od března do května 1943.³ Polští Romové z Generálního gouvernementu v počtu více než 3000 osob přijížděli do tábora především ze sběrných cikánských táborů.⁴ Z Německem obsazeného Nizozemska byli Romové a Sintové do tábora dovezeni na jaře 1944. Z koncentračního tábora Westerbork tam 21. května 1944 dorazil transport s 245 nizozemskými, belgickými a německými Romy a Sinty. Transporty z Belgie probíhaly v listopadu 1943 a lednu 1944. Dne 17. ledna 1944 do tábora přijelo 351 osob, mezi nimiž byli státní příslušníci nejen Belgie, ale také Francie, Holandska, Německa, Španělska a Norska.⁵ Z území Sovětského svazu okupovaných Říší byli do cikánského tábora deportováni na jaře 1944 Romové z Brestu Litevského, který patřil k běloruskému generálnímu komisariátu, a z Litvy.⁶

Neznámá žena s vězeňským číslem Z-63598, jedna z mála dochovaných fotografií z „cikánského tábora“ v KT Auschwitz-Birkenau. (Foto: Archiv Státního muzea Auschwitz-Birkenau).

Vězni z Čech, Moravy a Slezska v táboře

Deportace Romů a Sintů z Protektorátu na základě Himmlerova tzv. osvětimského výnosu se uskutečnily během roku 1943 a 1944 buď jednotlivě ve větších či menších skupinách, nebo častěji hromadnými transporty, které se skládaly zpravidla z několika desítek i stovek mužů, žen a dětí shromážděných předtím v tzv. sběrných místech (zabrané sokolovny, hostince a další objekty). Transporty probíhaly po železnici, přičemž deportovaní lidé se během mnohahodinové cesty (např. jízda z Prahy do Osvětimi trvala dvacet i více hodin) bez přístupu k jídlu, pití a toaletě tísnili v nákladních vagonech s pevně zavřenými dveřmi a okénky. Přeprava se uskutečňovala z Prahy přes Pardubice, Brno, Přerov a Moravskou Ostravu a na protektorátním území ji zajišťovaly Českomoravské dráhy a za hranicemi Německé říšské dráhy (Deutsche Reichsbahn). Ozbrojený doprovod poskytovala neuniformovaná protektorátní policie spolu s protektorátním četnictvem do Moravské Ostravy na říšskou hranici a odtud až do cílové stanice v Osvětimi transporty eskortovala německá kriminální policie.⁷

Iren Herák (nar. 1912 v Ludkovicích, vězeňské číslo Z-4446), který byl vězněn v koncentračních táborech Auschwitz-Birkenau, Buchenwald a Mittelbau I-Dora, vzpomínal: Z Uherského Brodu jsme odjeli vlaky s nákladními vagóny. Byly jsme v nich nacpaní, že jsme se nemohli skoro pohnout. Záchod tam nebyl, jen plechový hrnec, na to si pamatuji jako dneska… Vůbec jsme nevěděli, kam jedeme. Vlak nikde nezastavoval. V Ostravě nás převzalo gestapo a čeští četníci se s námi rozloučili. Věděli, kam nás vezou.

První hromadný transport cikánů a cikánských míšenců z Protektorátu čítající 1 038 romských mužů, žen a dětí především z jižní Moravy vyjel dne 6. března 1943 z Brna. Během roku 1943 pak následovaly další transporty z různých částí Čech a Moravy, které do Osvětimi dorazily 10. března (transport vypravený z Prahy čítal 650 osob) a 19. března (z Olomouce 1048 osob). Vedle toho odjely transporty také z obou cikánských táborů: 7. května z Let u Písku (863 osob) a 22. srpna z Hodonína u Kunštátu (768 osob). Poslední menší transporty odjely 19. října 1943 (z Prahy a Brna, 92 osob) a 28. ledna 1944 (z Prahy a Brna, 37 osob). Celkem tak protektorátní úřady postupně dopravily do cikánského tábora v Auschwitz-Birkenau hromadnými transporty cikánů zhruba 4 500 Romů a Sintů z Protektorátu. Dalších více než sto osob odvezly protektorátní orgány jednotlivě.⁸

Transporty říšskoněmeckých cikánů a cikánských míšenců přijelo do Auschwitz-Birkenau také téměř 900 Romů a Sintů z okupovaných oblastí Čech, Moravy a Slezska přičleněných k Říši. Byli zařazeni především do transportů evidovaných 7. března 1943, 14. března 1943, 17. března 1943 a 9. dubna 1943.⁹

Celkově tak nacisté deportovali z území současné České republiky do cikánského tábora v Auschwitz-Birkenau zhruba 5 500 Romů a Sintů, z nichž většina táborovou internaci nepřežila.¹⁰

DALŠÍ KAPITOLA: Život v cikánském táboře

Tisk

Poznámky

Nečas, Ctibor. Českoslovenští Romové v letech 1938-1945. In: Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994. , s. 74‒76.

Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s. , s. 305–309.

Kladivová, Vlasta. Konečná stanice Auschwitz-Birkenau. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 1994. 125 s. , s. 19.

Kenrick, Donald a Puxon, Grattan. Cikáni pod hákovým křížem. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 2000. 179 s. , s. 73.

Kenrick, Donald a Puxon, Grattan. Cikáni pod hákovým křížem. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 2000. 179 s. , s. 58-60.

Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s. , s. 315.

Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s. , s. 135.

Více o transportech Romů z českých zemí viz např. Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s. , s 134-140.

Nečas, Ctibor. Aušvicate hi kher báro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II - Brzezince. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992. 247 s. .

10:

Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s. s. 141.

Literatura:

Holý, Dušan a Nečas, Ctibor. Žalující píseň. O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech. Brno: Ústav lidové kultury, 1993. 151 s.
Kenrick, Donald a Puxon, Grattan. Cikáni pod hákovým křížem. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 2000. 179 s.
Kladivová, Vlasta. Konečná stanice Auschwitz-Birkenau. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 1994. 125 s.
Kubica, Helena a Setkiewicz, Piotr. The Last Stage of the Functioning of Zigeunerlager in Birkenau camp (May – August 1944). In: Memoria. Memory – History – Education. The Auschwitz-Birkenau State Museum, 2018.
Lhotka, Petr, Schuster, Michal a Závodská, Milada. Svaz Cikánů-Romů 1969–1973. Doprovodná publikace k výstavě Muzea romské kultury „Svaz Cikánů-Romů (1969–1973) – z historie první romské organizace v českých zemích“. Brno: Muzeum romské kultury, 2009. 27 s.
Nečas, Ctibor. Aušvicate hi kher báro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II - Brzezince. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1992. 247 s.
Nečas, Ctibor. Českoslovenští Romové v letech 1938-1945. In: Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1994.
Nečas, Ctibor. Dininy podobizny Romů. Romano džaniben. 2000, č. 7/2000, s. 68-76.
Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Praha: Prostor, 1999. 173 s.
Nečas, Ctibor. Nemůžeme zapomenout. Našti bisteras. Nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc: Univerzita Palackého v Oloumoci, 1994. 244 s.
Nečas, Ctibor. Špalíček romských miniatur. Brno: Centrum pro studium demokracie, 2008. 123 s.
Nečas, Ctibor. Židovští lékaři v cikánských táborech. Romano džaniben. Praha: 2000, č. 1-2, s. 58-61.
Nečas, Ctibor. Cikánský tábor v Auschwitz-Birkenau a jeho nejmladší vězňové. Časopis matice moravské. 1994, č. 113, s. 171-178.
Rose, Romani. Nacistická genocida Sintů a Romů. Katalog ke stálé výstavě ve Státním Muzeu v Osvětimi. Praha: Romano džaniben, 2009. 323 s.
Sadílková, Helena, Schuster, Michal a Závodská, Milada. Holocaust Romů jako „neznámý“ nebo „zapomenutý“. Dějiny a současnost. Praha: Lidové noviny, 2015, č. 9, s. 30–34.
Schuster, Michal. Genocida Romů v českých zemích a její reflexe. Romano voďi. Praha: Romea, 2012, sv. X, č. 10, s. 10-13.
Steinbacher, Sybille. Auschwitz. Geschichte und Nachgeschichte. Mnichov: Beck, 2015. 128 s.
Talewicz-Kwiatkowska, Joanna. Resistance and Survival of the Roma and Sinti in Auschwitz-Birkenau. In: Roma Resistance during the Holocaust and in its Aftermath. Collection of working papers. Budapešť: 2018, s. 103-129.
Zimmermann, Michael. Rassenutopie und Genozid. Die nationalsozialistische Lösung der Zigeunerfrage. Hamburg: Christians, 1996. 547 s.