Obec Tršice u Olomouce (1996).
Honem do lesa!a popadla ešálky s kabelou a sklenku a utíkala do lesa. Mne nechala s 2 ešálkama a flaškou a konvou dole. Já jsem to rychle s lomozem sebral a utíkal za Lici do lesa. Postavil jsem ešálky do lesa, poněvadž jsem měl plnou náruč nádobí. Jeden ešálek přitom spadl a kutálel se dolů. Já jsem utíkal do hustějšího houští. Ešálek se na štěstí zachytil na jednom stromě. Kolem šli 2 chlapi. Jeden na mne zařval:
Kdo je tam!Já jsem neodpověděl a utíkal pryč. Tata nás čekal u sv. Anny a myslel, že jsme to my. Šel proto, jakoby nic nebylo. Jeden z nich na tatu zavolal:
Kde vy!tata na to odpověděl:
Tam, kde ve ste bele!a šel dál pryč. Mezitím jsem s Lici došel k tatovi a šli jsme pak pro potraviny.
Já si myslím, co zde šustí.Já jsem hned udělal grimasu a odpověděl jsem mu:
Ale ztratil jsem zde nůž.On na to:
Jestli to byl nějaký hezký, tak je ho škoda.Já zase:
Již ho máma odcházel jsem pryč. On se za mnou tázavě ohlédl a nic. Já jsem se schoval opodál a čekal, co bude on dělat. Odcházel pryč a chvílemi naslouchal, zdali neuslyší nás. Já jsem se mezitím dostal ke stánku. Tata právě přicházel ze záchoda. Setkal jsem se s ním a řekl jsem mu vše, co se mně přihodilo. Bratr p. Bl. mne asi nepoznal. Vtom, co mu to vykládám, slyšíme u boudy šeptat. Tata rychle zašel do úkrytu a já jsem utíkal dolů do lesa. Byl to p. Bl. a jeho bratr. Naslouchali, zdali nás neuslyší. Pak ale najednou pustili psa. Ten šňupal a šňupal a strčil hlavu i do našeho stánku. Nezaštěkal však, a proto jsme nebyli vyzrazeni. Já jsem se zatím po břiše plazil ze spodu nahoru k našemu úkrytu a vyčkávali jsme další. Tata říká, že tam stále jsou. Tu slyšíme šustit větve. To šel bratr p. Bl. Prohlížel všechno, i náš starý záchod. Já jsem prožil perné chvíle, když stál asi 2 m ode mne. Naši mají také malou duši. Najednou jde zpět. Tu opět letí pes a šňupe. Zase nás však nenašel. Za chvíli je opět klid. Prožíváme hrůzy. Teď jde někdo k našemu úkrytu, cosi má v ruce, zvoní to. Asi pilku. Myslíme, že je to dělník s bratrem p. Bl. Hledají a říkají, že se zde asi pytlačí. Poukazovali na ošoupané větve, na mokré jehličí u stromů, kde chodíme na malou stranu. Pojednou nahlédl bratr p. Bl. do našeho úkrytu a řekl:
To zde vypadá, jako by zde bydleli nějací zajatci.Šli ke vchodu a chtěli jít do našeho úkrytu. V tom však vyšel tata a prosil pana Bl., aby ho neudal. On se nad očekávání pěkně zachoval a ujistil nás, že nás nikde nebude jmenovat, ale my nesmíme totéž učinit. Jeho bratr též se zachoval pěkně. Do boudy se můžeme schovat, ovšem jen za deště. Utěšoval nás, že již brzy bude po válce. Prý se máme jen modlit, ať vše dobře dopadne. Pak odešli. To bylo asi 3/4 8 h večer. Tedy od 1/2 6 h jsme prožívali hodiny hrůzy. Já jsem chtěl jít čekat Sl., ale když to tak dopadlo, tak ne. Jsme šťastní, že se tato věc tak vyřídila. Ve tmě jsme pojedli jen polévku a noky. O 1/2 11 h jdeme pro potraviny, je tam zelenina, králík a pletýnky, O 1/2 1 h v noci přišel Sl. se zprávou, že dnes si Němci odvezli náš nábytek a dělali prý hrozný randál, kde že je prý to ostatní. Telefonovali pro gestapo, které také přijelo a chtělo Aloise H. [Herinka]. Ten není doma a říkali, že zítra opět přijedou. E. H. [Elsa Herinková] se věci velmi zastává.
Růžena Wolfová, matka.
Angiomin. Asi o 4 h odpoledne slyšíme výstřel, pod lesem. Jdeme proto do boudy, a pak se pro jistotu stěhujeme do úkrytu. Kolem 5 h odp. slyšíme šustot, myslíme, že je to Sl., ale byl to jakýsi lesák a chodil stále kolem našeho úkrytu. Za chvíli na to slyšíme zase šustit, myslíme, že se onen lesák vrací. Jaké však zklamání, když jsme poznali, že je to pan nadlesní. Rozhodli jsme se proto, že si všechny věci sbalíme a řekneme Sl., že nutnost vyžaduje, abychom zmizli. Tata a Lici napakováni již o 1/4 8 h večer. Já s mamou jsme zatím ostatní věci sbalili. Sl. přišel do křoví o 1/4 9 h a již spěchal domů, má dělat kytice. Dal do boudy slámu a tata a Lici šli do boudy. Tata již zůstal v boudě, celý zmořený. Lici šla ještě pro primus a pak šla pro nás. My jsme si naložili a šli s Bohem z lesa. Tata je již rád, že je pod střechou. Sedě jsme spali do rána.
1) Židé v Protektorátu stejně jako v Německu byli od září 1941 povinni nosit veřejné označení žlutou šesticípou hvězdou s nápisem Jude.
2) Bouda - jde o malý
přístřešek s krmivem pro zvěř, bažantí boudu
.
3) Vysvětlení Felicitas Wolfové-Gardové: Chléb nám dochází.
4) Lotka - přítelkyně Kurta Wolfa v Brně.
5) Předvečer Roš ha-šana.
6) Hanková - bydlela v domě Aloise Herinka.
7) Fiala - Fialovi byli sousedy Herinkových a Zdařilova zahradnictví.
8) Předvečer Jom kipur. Wolfovi slavili i Jom kipur katan, Malý den smíření, v předvečer každého Roš chodes na začátku měsíce.
9) M. Zboř. - Marie Zbořilová sloužila dříve v domácnosti Wolfových. Na jaře 1944 přijela do svého domku. V deníku označena též jako Mař. - Mařenka, nebo Zmrz. - Zmrzlíková.
10) Šmini aceret.
11) Později uváděn také jako Pl., X, Reuter, Reutr nebo Reut.
12) Kurt Wolf (t.č. v Sovětském
svazu), a Lotka, (t.č. v Brně), blahopřáli
ovšem jen symbolicky.