Jasnovidec Anonymus

Rudolf Brumlík (1899 - 1944, Osvětim)

Rudolf Brumlík se narodil 14. prosince 1899 v obci Brozany v okrese Roudnice nad Labem rodičům Karlovi a Žofii. Oba rodiče zemřeli před druhou světovou válkou. Rudolf pocházel z početné rodiny. Bohužel neznáme jména všech sourozenců, z archivních dokumentů ale víme, že bratr Josef byl ženatý a měl dvě děti, bratr Viktor  byl obchodníkem v Litoměřicích a bratr Arnošt pracoval jako revizor obilní společnosti. Bratři měli dvě sestry. Marie se po sňatku jmenovala Kürschnerová. Druhá sestra, jejíž jméno bohužel neznáme, se provdala do Chodova u Karlových Varů a kolem roku 1935 ovdověla. S výjimkou Rudolfa a této sestry žili všichni příbuzní v okolí rodných Brozan. Rudolf však toužil po životě v Praze a cestování.

[brumlik_02.jpg]   
Rudolf Brumlík v roce 1927. (Foto: Národní archiv v Praze, Policejní ředitelství)


Věštba ve službách vojska

Rudolf vystudoval obecnou a měšťanskou školu. Jaké bylo jeho dospívání během první světové války, nevíme. Zřejmě v této době se začala objevovat jeho záliba v okultních vědách, které se v tehdejší době ve společnosti těšily značné oblibě. Když dospěl, nastoupil vojenskou službu. Sloužil ve východních Čechách - v Hradci Králové nebo Josefově. Tehdy se projevil jeho talent pro hypnózu a jasnovidectví. V  roce 1921 u pluku v Josefově pomohl pomocí hypnózy vypátrat ukradené peníze a japonský stejnokroj. Za to mu byla udělena čestná pochvala od velitele útvaru. Měl úspěch i u vojenské posádky v Hradci Králové, od jejíhož důstojníka dostal velmi kladné doporučení. Ani lékař tohoto pluku neshledal na hypnotických a telepatických představeních nic zdraví škodlivého - jako figuranty pro svá hypnotická představení používal Rudolf Brumlík vojíny z posádky.

Po absolvování vojenské služby se stal úředníkem a oženil se s Boženou, se kterou se ale již začátkem 30. let nechali rozloučit. Manželství bylo bezdětné. Práce úředníka Rudolfa příliš nenaplňovala. Postupně si doplňoval vzdělání v okultních vědách a připravoval se na dráhu jasnovidce, o kterém budou vycházet i články v novinách.

brumlik_01.jpg
Vizitka Rudolfa Brumlíka alias Anonyma. (Foto: Národní archiv v Praze, Policejní ředitelství)
 

Anonymus

1. září 1934 vyšel ve Večerním Českém slovu článek “Lidé u jasnovidců”, na kterém se Brumlík alias Anonymus podílel. V říjnu 1934 poprvé žádal o udělení licence k veřejnému vystupování - a to ku provozování astrologie ve světle vědy astronomické, posuzování povahy dle působení hvězd a vědecký výklad o životě indických mágů a joghinů, výklad okkultismu a moderní metapsychologie - a to jak ve formě vědeckých přednášek, tak i porad. Z životopisu, který k této žádosti přikládá, vyplývá, že vystudoval pět tříd obecné školy a tři měšťanské a až do roku 1932 se živil jako úředník. Zároveň se věnoval studiu okultních věd, jak sám píše: Již od svého útlého mládí inklinuje k těmto tajemným vědám a cítí v sobě zvláštní dar, který právě nutká jej věnovati se tomuto povolání úplně. Po velmi intenzivním studiu věd astronomicko-astrologických, metapsychologie, parapsychologie, povahozpytu, Freudovy psycho-analysy, frenologie etc. vydal se podepsaný na cesty, aby pokud možno získal nové vědomosti na tomto poli. Těžko se podepsaný protloukal, ale podařilo se mu přece procestovati Indií a pomocí berlínské lože mágů vniknout do různých jinak uzavřených společností - to vše bylo pro podepsaného bohatou zkušeností a praksí, takže dnes můžeme směle říci, že je na tomto poli jistě člověkem něco znamenajícím.

Nejprve žádal o licenci jen pro Čechy, ale v lednu 1935 se již chystal na turné po Jugoslávii, Bulharsku a Řecku. O jeho praxi vyšlo několik novinových článků. O své zaměstnání úředníka přišel vlivem hospodářské krize, přesto nadále podporoval svého slepého bratra Josefa.

Jak vypadala jeho praxe a jaký vlastně byl? Mezi jeho dokumenty, jež jsou součástí Databáze obětí, se dochovaly i novinové výstřižky. Jedním z nich je  rozhovor s jasnovidcem. Reportérovi se podařilo navštívit jej přímo v jeho studiu: V jednoduchém pokoji s velkým stolem, na němž leží magický román Žlutý a bílý papež od Špundy, vítá nás robustní muž s hluboko položenýma, jasnýma očima. Vítá nás ve vycházkovém obleku, prost jakékoliv snahy působit na návštěvníky nějakým fantastickým úborem. Před ním na stole leží arch papíru s magickými znaky symbolů, chránících lidi před zraněním, získávajícím jim obecnou oblibu či lásku žádané osoby a chránící člověka před onemocněním. Brumlík alias Anonymus dále popisuje, kdo k němu nejčastěji chodí pro radu a pomoc - lidé se ptají na své příbuzné, na lásky, kdy budou dědit, najdou-li zaměstnání, jaký je význam snů a zda je čeká lepší budoucnost. A jaká je nejlepší odměna pro jasnovidce? Nejvíce mne těší, mohu-li zachránit člověka, který propadl nějaké duševní skleslosti, dodává sám Brumlík. To, že se stal uznávaným a známým jasnovidcem, podpořila i věštba z roku 1933, v níž předpověděl týden smrti předsedy agrární strany Antonína Švehly. I sám autor výše citované reportáže přiznává, že se mu vyplnilo to, co mu Anonymus při odchodu naznačil.

brumlik_03.jpg

Návštěva u jasnovidce z dobového tisku. (Foto: Národní archiv v Praze, Policejní ředitelství)

Nakolik bylo povolání jasnovidce stabilní a výnosné, bohužel z dochovaných dokumentů nevyčteme, jisté je, že se koncem roku 1935 rozhodl pro jiný způsob obživy. V té době se přestěhoval z Prahy do Chodova u Karlových Varů, aby tam řídil obchod po svém zemřelém švagrovi Zikmundu Porgesovi. V této době byl vyšetřován za šíření poplašné zprávy - měl vyvěštit a znát jméno vraha Otylie Vranské. V Chodově se také znovu oženil - vzal si Gertu Porgesovou, dceru svého švagra Zigmunda.

Okupace

Do dalších životních osudů Rudolfa Brumlíka zasáhla druhá světová válka. V Chodově žil až do 23. září 1938, kdy musel narukovat. Když byl Chodov 3. října obsazen nacisty, odmítl se tam vrátit. Vrátil se zpět do svého rodného města Brozan a bydlel u švagra Bertholda Kürschnera. Později se s manželkou přestěhoval zpět do Prahy. Ještě v dubnu 1940 se pokusil vystěhovat do zahraničí, ale bezúspěšně. Místo toho jej čekala cesta do . Byl zařazen do třetího transportu z Prahy v prosinci 1941. To ještě netušil, že zde stráví téměř tři roky. Jestli vykonával svoji jasnovideckou praxi i zde, nevíme. Po třech měsících se  setkal se svými sourozenci a jejich rodinami. Arnošt byl hned po měsíci odvlečen do Izbice, kde byl zavražděn. Josef zemřel v prosinci 1942 v Terezíně, jeho žena Tereza byla zavražděna v Osvětimi, stejně jako bratr Viktor s manželkou Etelou a sestra Marie s manželem. Rudolf s manželkou byli do Osvětimi odvlečeni až v květnu 1944.

Z rozsáhlé rodiny se z Osvětimi a jiných koncentračních táborů nikdo nevrátil.