In memoriam Bernarda Weinera (1891-1942)

WeinerPatent.jpg

Z3, první počítač na světě, který v roce 1941 zkonstruoval Konrad Zuse, pracoval na principu relé, který byl již dříve používán pro zpracování děrných štítků. Již v roce 1923 ovšem podal patentovou přihlášku na počítací stroj fungující na principu relé pražský inženýr Bernard Weiner - patentní spis v německém jazyce obsahoval celkem 128 stran. Svůj vynález však již Bernard Weiner realizovat nestihl. V roce 1942 zahynul on i celá jeho rodina v nacistických koncentračních táborech.

Když se 21. ledna 1891 Bernard Weiner narodil, svět vypadal jinak než dnes. Jeho rodiště Mirovice, 70 kilometrů jižně od Prahy, tehdy ještě patřilo do rakouskouherské monarchie a Bernard Weiner tedy pravděpodobně mluvil jak německy, tak česky. Studoval ve Vídni a Praze, vzhledem k jeho pozdější specializaci pravděpodobně některý z technických oborů. Během první světové války byl vojákem a bojoval stejně jako spousta dalších Čechů za Rakousko-Uhersko.

Během svého působení v armádě se zabýval vývojem konceptu, který byl později využit pro vývoj moderního počítače: automatický počítací stroj fungující na principu relé. Po válce žil Bernard Weiner v Praze, kde dále pracoval na svém vynálezu, dokonce prý vytvořil i jeho model. Dne 8. listopadu 1923 podal současně dvě žádosti o udělení patentu na elektrický počítací a psací stroj.1 Žádost v českém jazyce byla podána pod číslem 30 571, mnohem podrobnější však byla jeho žádost v německém jazyce, která dostala číslo 458 481.

Český patent byl udělen 15. června 1929, německý o rok dříve, 22. března 1928. Německý patentový spis, který obsahuje celkem 128 stran, včetně 104 patentových nároků a 36 kreseb, je bezesporu Weinerovým stěžejním dílem. Digitální kopii původního spisu lze nalézt v databázi Německého patentového úřadu (Deutsche Patent- und Markenamt) pod číslem DE458481. V původních dokumentech je jméno vynálezce uváděno ve dvou podobách – Bernhard a Bernard Weiner; v tomto textu používáme druhou verzi jména bez h tak, jak ji uvádí Databáze obětí.

Weinerova patentová přihláška z roku 1923 zřejmě patří mezi vůbec první přihlášky pro vědecké počítací stroje. Kdyby se jej podařilo sestrojit, Weinerův stroj by zvládl nejen základní matematické operace jako sčítání a odečítání a násobení a dělení pozitivními i negativními desetinnými čísly, ale dokázal by si poradit rovněž s druhými a třetími odmocninami a mocninnými řadami. Díky tomu by byl využitelný pro náročné matematické operace, jako jsou logaritmické a trigonometrické funkce.
 

[PatentWeiner-500x442.jpg]
Na mechanickém principu pracovaly pouze vstupní a výstupní jednotky Weinerova stroje. Spodní schéma zobrazuje dvojité relé.


Weinerův počítací stroj měl být sestrojen za minimálního využití částí pracujících na mechanickém principu – operace počítacího stroje měly být prováděny s využitím sítě vodičů a relé. Patentní spis popisuje jednotlivé fáze početních výkonů, na výkresech však zcela chybí mechanické ovládání programů. Zadání úkolu pomocí klávesnice namísto toho uvede v činnost skupiny relé – ty aktivují další relé, dokud nakonec automatický psací stroj nevypíše výsledek.

Mohl by počítací stroj popsaný v roce 1923 skutečně fungovat? Před druhou světovou válkou pracoval Bernard Weiner na realizaci svého nápadu ve vítkovické železárně. Není však známo, jak daleko ve své práci došel. Traduje se, že měl v plánu podat další patentové přihlášky pro relé, výrobu skla a také výpočetní hračku (pravděpodobně předchůdce digitální hry). V roce 1939 již jako příslušník Protektorátu Čechy a Morava ve Velké Británii podal žádost na výrobu specifického druhu skla.

Během druhé světové války vznikl počítací stroj založený na principu relé v Americe – stroj jménem Complex Number Calculator vynálezce George Stibitze, a to v roce 1940. Ten bylo již možné ovládat vzdáleně online. S relé pracovaly také stroje pro zpracování děrných štítků. Dne 12. května 1942 prezentoval Konrad Zuse v Berlíně první reléový počítač. Po strojích s označením Z3 a Z4 následovaly v padesátých letech Z5 a sériově vyráběný Z11. I první český počítač SAPO fungoval na stejném principu.

Tohoto převratného vývoje se však Bernard Weiner již nedožil. Pro svůj židovský původ byl 4. září 1942 deportován z Prahy do Terezína a odtud o čtyři dny později dále do Malého Trostince v dnešním Bělorusku. Bernard Weiner byl zavražděn bezprostředně po příjezdu – 11. nebo 12. září 1942. Spolu s ním zahynula jeho manželka Malvína a jejich nejmladší syn Jiří. Starší syn Heřman a dcera Anna zahynuli v  Osvětimi a Treblince.

Památku na české oběti holocaustu zachovává Institut Terezínské iniciativy. V Databázi obětí se nachází také stránka o Bernardu Weinerovi. Ta obsahuje dokumenty z Národního archivu v Praze, mezi nimi i dopis Weinerových zástupců ve věci patentové přihlášky pro Spojené státy americké. Titulní ilustrace tohoto článku pochází z Weinerova patentního spisu – jeho návrh bohužel nikdy nebyl realizován. Portrétní fotografie pak zobrazuje Bernharda Weinera ve třicátých letech. Za podporu děkujeme Národnímu archivu České republiky a Institutu Terezínské iniciativy.

Foto Národní archiv, Policejní ředitelství Praha II – všeobecná spisovna 1931–1940, sign. V 1450/6, kart. 11 859. Fotografii digitalizoval Institut Terezínské iniciativy.

 

Poznámky

1:

Podle dokumentů z Národního archivu v Databázi obětí podal Weiner obdobnou žádost i v USA a byl dokonce pozván do Washingtonu, kde by svůj návrh mohl představit.

Původní text:

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.