Terezín

Není známo, kdy se v T. usadila první ž. rodina. V polovině 19. stol. žily ve městě 3 rodiny, koncem století je doložen náb. spolek. R. 1921 zde žily 103 osoby ž. vyznání (1,5 % obyvatel), r. 1930 to bylo 98 osob. Velkou část věřících tvořili vojáci místní posádky. R. 1938 se do T. uchýlilo více než 100 ž. uprchlíků z oblastí připojených k Německu.

Ž. oddělení na městském hřbitově 1 km J od náměstí: hroby zajatců z ruské armády nebo haličských uprchlíků z doby 1. svět. války. Náhrobky pozdně klasicistního a secesního typu.

R. 1941 rozhodli nacisté o přeměně města T. v ghetto. V listopadu 1941 sem přijel první transport ž. mužů z Prahy, r. 1942 bylo vysídleno pův. obyvatelstvo (kromě ž. rodin), koncem r. 1942 už bylo v přelidněném ghettu internováno 56 717 osob podléhajících rasovým zákonům. (Dříve žilo ve městě jen kolem 7 000 obyvatel.

Do r. 1945 prošlo ghettem 152 000 osob 53 národností z velké části Evropy (z toho 75 000 čs. občanů). Do vyhlazovacích táborů bylo odtud deportováno 87 000 osob, v T. zemřelo 34 tis. osob. Osvobození se v T. dočkalo 30 000 internovaných (z toho 8 500 čs. občanů). Dalších asi 3000 čs. občanů se po osvobození vrátilo z vyhlazovacích táborů.

Mnoho ž. vězňů bylo umučeno nebo popraveno také v tzv. Malé pevnosti, věznici gestapa mimo území ghetta (700 m V, věznicí prošlo 35 000 vězňů).

Přes velmi těžké životní podmínky se v ghettu podařilo zorganizovat základní zdravotní a sociální péči, tajné vyučování dětí, kulturní akce a bohoslužby (konaly se i bohosl. katolické a evangelické). Fungovalo zde nejméně 7 improvizovaných modliteben vybavených Tórami a liturgickými předměty, každá modlitebna měla zpočátku rabína a kantora (z mnoha rabínů zůstali v T. koncem r. 1944 už jen čtyři).

Ghettem prošly stovky významných osobností z různých zemí: rabíni, politikové, vědci, umělci. Byli tu internováni např. čeští spisovatelé Josef Bor, Norbert Frýd, Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Jiří R. Pick, Karel Poláček; výtvarníci Karel Fleischmann, Fritta, Otto Ungar, František Zelenka; hudebníci Karel Ančerl, Karel Berman, Robert Brock, Pavel Haas, Gideon Klein, Hans Krása, Egon Ledeč, Karel Reiner, Hanuš Thein. - V ghettu vznikaly básně, hud. skladby, kresby a malby. Velký soubor kreseb a veršů internovaných dětí (které téměř všechny zahynuly ve vyhlazovacích táborech) uchovává Státní ž. muzeum v Praze.

Mnoho významných osobností v ghettu zemřelo. Jsou mezi nimi např. něm. rabín Leopold Lukasch (po němž je pojmenována cena lidskosti a tolerance, udělovaná každoročně univerzitou v Tübingen), něm. sochař Arnold Zadikow, básník Rudolf Illový, pražští malíři Richard Pollak-Karlín a Adolf Wiesner, historik a rektor Karlovy univerzity, zakladatel Společnosti pro dějiny židů v ČSR Samuel Steinherz, elektrotechnik Emil Kolben...

O terezínském ghettu bylo napsáno mnoho odborných i vzpomínkových knih. Život v ghettu byl zobrazen v prózách a dramatech (např. Josef Bor: Terezínské rekviem, Jiří R. Pick: Smolař se žlutou čepicí) i filmech (např. Daleká cesta, Transport z ráje, Motýli tady nežijí).

V r. 1991 bylo otevřeno muzeum terez. ghetta.

Na některých budovách v T. jsou pamětní desky připomínající ghetto: na čp. 84 na Z straně náměstí (na půdě v býv. modlitebně se dochoval hebrejský nápis); na čp. 215 na V straně nám. (ve sklepě internovaní nacvičovali Verdiho Rekviem a Smetanovu Prodanou nevěstu); na J konci Nádražní ul., 200 metrů J od náměstí (u železniční vlečky, kterou do T. přijížděly a z T. odjížděly transporty: zde r. 1988 umístěn reliéf B. Bendy z r. 1970).

Dvě márnice ghetta (ž. a křesťanská) v hradebním objektu 300 m J od náměstí, při silnici do Bohušovic nad Ohří. Po osvobození pietně upraveny.

Hřbitov ghetta 800 m J od náměstí, sousedí s městským hřb. První pohřeb v prosinci 1941, poslední v říjnu 1942 (později mrtví spalováni). Celkem zde pohřbeno asi 9 000 (podle jiného pramene 13 000) zemřelých v 1 250 jednotlivých a 217 hromadných hrobech. V Z části hřb. společný náhrobek 16 mužů popravených nacisty r. 1942. - R. 1975 hřb. jednotně upraven (symbolické náhrobní kameny) a postaven ústřední žulový pomník v podobě sedmiramenného svícnu. Náhrobky jednotlivců se jmény pohřbených tehdy přemístěny k Z okraji hřb. - Součástí hřb. je dnes i býv. hřbitov válečných zajatců z 1. svět. války (ruský pravoslavný pomník a řada muslimských náhrobků v JZ části hřb.).

Krematorium uprostřed hřbitova. Postaveno r. 1942, zpopelněno v něm asi 30 000 zemřelých (až 90 kremací denně). Část papírových uren zde pohřbena do země, část pohřbena po osvobození v Praze, 22 000 uren z příkazu nacistů r. 1944 vysypáno do řeky Ohře. Interiér krematoria přístupný (malá muzejní expozice).

Symbolická Alej národů v JV části hřbitova. Na žulových blocích názvy států, jejichž občané byli v ghettu internováni.

Pomník obětí na V okraji hřbitova. Zřízen r. 1955 na památku zemřelých ze 16 evropských států.

Mohyla a pomníček 900 m S od náměstí, na břehu Ohře. Zde byl r. 1944 vysypán do řeky popel 22 000 zemřelých obyvatel ghetta.

Před Malou pevností (700 m V od náměstí) Národní hřbitov s pozůstatky 26 000 vězňů, mezi nimiž bylo mnoho ž. obětí.

Židovské náboženské obce a spolky v okolí:

Další významná místa:

Návrat na mapu České republiky...