Program pro 21. století

Na co se lidí ptají, když se hovoří o popírání šoa

Po londýnském soudním sporu mezi britským popíračem holocaustu Davidem Irvingem a historičkou Deborou Lipstadtovou (proces začal právě před šesti lety, v lednu 2000) byly uvedeny do provozu webové stránky www.hdot.org, které obsahují podrobné informace jednak o procesu (včetně záznamu výpovědí renomovaných historiků a rozboru Irvingova díla), jednak o popírání holocaustu obecně. Součástí stránek jsou i často pokládané otázky, týkající se základních skutečností popírání šoa a odpovědi na ně. Protože snaha popírat holocaust pokračuje a například Irvingovy knihy jsou u nás běžně dostupné, jsou tyto otázky i odpovědi stále aktuální. Přetiskujeme je v mírně kráceném znění. K textu jsme přidali poznámky k českému kontextu a zmínku o Ernstu Zündelovi.

Co je popírání holocaustu?

Plzeň, leden 1942.

Popírání holocaustu je politické hnutí, které tvrdí, že tři základní skutečnosti spojené s holocaustem a potvrzené důvěryhodnými historiky z celého světa, jsou lež. Jde o tyto skutečnosti:

  • V době šoa zahynulo zhruba šest milionů Židů

  • Židé byli vražděni účelově, šlo o součást uskutečnění nacistického konečného řešení

  • nacisté zavraždili mnoho svých obětí v plynových komorách.

Jestliže existuje tolik důkazů o holocaustu, proč se najdou lidé, kteří tvrdí, že se nic takového neudálo?

Programem popíračů není mluvit pravdu, ale prosazovat nenávistné politické cíle. Většina z nich převzala svou filosofii od nacistů. Minulost je v podstatě nezajímá, starají se o to, jak ovlivnit budoucnost. Jak to formuloval Harold Covington z Národní socialistické strany bílých: Skutečným cílem revizionismu holocaustu je dokázat, aby se národní socialismus znovu stal přijatelnou alternativou.

Jak popírači dokládají, že šoa je lež?

Vezmou historická nebo vědecká fakta a překroutí je, popřípadě si údaje vymýšlejí. David Irving například navzdory nespočetným důkazům tvrdí, že neexistovaly funkční plynové komory. Opírá se při tom o výzkumy údajného amerického inženýra Freda Leuchtera, který v bývalém táboře seškrábal omítku ze stěny a prý na ní nenašel stopy cyklonu B - plynu, který nacisté používali k vraždění. Brzy se prokázalo, že Leuchter nebyl žádný inženýr (absolvoval bakalářská studia historie), nabral naprosto nedostačující vzorky, a to, co našel, ve skutečnosti odpovídá faktům, které o práci plynových komor známe. Irving přesto trvá na svém. Sám je dobře známý tím, jak překrucuje pravdivé dokumenty: při citacích vytrhává výroky z kontextu, a tím převrací jejich smysl. Navenek pro nezasvěcené jeho díla vypadají jako vědecké spisy.

Kdo jsou lidé, kteří popírají holocaust?

Hnutí popíračů holocaustu vedou hlavně antisemité, neonacisté a rasisté, kteří chtějí vytvořit svět, v němž by menšiny, pokud by jim bylo vůbec dovoleno žít, měly druhořadé postavení. Není náhodou, že stejní lidé, kteří popírají holocaust, se vehementně ohrazují proti přistěhovalectví barevných. Jedním z nejdůležitějších poučení z holocaustu je potřeba bezpečných útočišť pro lidi, kteří prchají před politickým nebo náboženským pronásledováním (mnoho Židů se mohlo zachránit, ale země, kam mohli utéci, je odmítly přijmout). Skinheadi, kteří často popírají holocaust, útočí na lidi, kteří nemají bílou barvu pleti. To není náhoda. Popírání holocaustu dává rasistům sílu: věří, že odhalili tajnou pravdu o běhu světa - holocaust byl lež a poučení, které z něj plyne, je falešné, oni sami jsou obětí podvodu ďábelských Židů a nacistům a dalším fašistům a rasistům historické knihy křivdí. Proto by dnes podle názoru popíračů mělo být zájmem bílých lidí oživit nacistické myšlenky. Popírání holocaustu je politický nástroj, který používá hlavně krajní pravice. Popírači ovšem existují i na politické levici a samozřejmě v řadě protiizraelských skupin a hnutí v islámském světě, kterým se tento druh antisemitské teorie zamlouvá.

Kdo je David Irving?

Irving (nar. 1938 v Británii) je zkušený autor, který napsal řadu knih o druhé světové válce a třetí říši. Ve většině jeho prací převládá společné téma: zlo či škody, které způsobila třetí říše, byly vyrovnány, ne-li překonány zlem způsobeným Spojenci. Irving opakovaně obviňuje Spojence a Židy a snaží se očistit Němce. Od 80. let 20. století často spolupracuje s neonacisty a dalšími extremisty, hovoří na jejich sjezdech. Zveřejnil výzkumy zmíněného Freda Leuchtera, které obsahovaly absurdní tvrzení o neexistenci plynových komor v Osvětimi. Irving je známý častými antisemitskými prohlášeními a výroky, včetně hrubých urážek přeživších Osvětim. V 90. letech minulého století obvinil americkou historičku Deboru Lipstadtovou, že ve své knize Popírání holocaustu poškozuje jeho pověst, když ho mj. nazývá popíračem šoa. V roce 2000 došlo v Londýně k procesu, při kterém Lipstadtová a tým odborníků dokázali, že Irving je lhář, který manipuluje s historickými fakty, aby sloužila jeho antisemitským a politickým záměrům. V současné době se ocitl ve vídeňské vazební věznici a je obžalován z popírání holocaustu. V České republice (především v brněnském nakl. Jota) vyšlo několik jeho knih (např. Zkáza Drážďan; Hitlerova válka a válečná stezka let 1933-1945; Goebbels: Pán myšlenek třetí říše; Göring), které jsou prodávány prakticky ve všech knihkupectvích a přes internet.

Proč jsou tak důležité Irvingovy styky s krajní pravicí?

Protože jeho manipulace s historickými fakty a historií pomáhá prosazovat krajně pravicovou, rasistickou a antisemitskou politickou agendu. Při londýnském procesu se Irving bránil tím, že on jen říká pravdu, jak ji zná, a nemůže zabránit tomu, aby mezi jeho přívrženci byli i staří nacisté nebo neonacisté, antisemité a rasisté. Irving je v úzkém spojení s nejtvrdšími podněcovači nenávisti v USA, Kanadě, Německu, Anglii a v dalších zemích. Mezi jeho americké spolupracovníky patří David Duke a William Pierce, autor Turnerových deníků", knihy označované za bibli násilnického křídla extrémní pravice.

Kdo je Ernst Zündel?

Ernst Zündel (nar. 1939 v Německu, od r. 1958 žil v Kanadě) patří k předním popíračům holocaustu. Na sklonku 70. let minulého století založil v Kanadě nakladatelství Samisdat Publications, které vydává texty s tématem popírání holocaustu a nacistické a neonacistické upomínkové předměty (plakáty, odznaky, nahrávky s písněmi ad.), a stal se největším světovým distributorem nacistické propagandy. Od roku 1994 funguje webová stránka s jeho jménem, tzv. Zundelsite, elektronická knihovna textů popírajících holocaust, spojená s internetovým obchodem (v Zündelově životopise na zmíněné stránce je charakterizován jako historik revizionista a bojovník za lidská práva, který je nyní držen pro mírumilovné vyjadřování svých nekonformních názorů ve vazbě). V současnosti je souzen v Německu; proces s ním začal v listopadu 2005, ale byl odložen.

Proč je nesprávné nazývat popírače, jako je Irving či Zündel, revizionisty?

Po první světové válce vznikla seriózní škola historického revizionismu, jejímž záměrem bylo zkoumat válečné události z odlišných úhlů pohledu. Popírači se snaží si tento pojem a označení přisvojit, chtějí, aby jejich dílo vypadalo seriózně, aby byli považováni za historickou školu nebo myšlenkový proud. Spoléhají přitom na to, že jen málo lidí je natolik obeznámeno s fakty, aby poznalo, jak překrucují vědu a historii pro svůj nenávistný politický program.

Když popírači dokážou tak dobře manipulovat s prameny (vytrháváním z kontextu apod.), jak normální člověk rozpozná správnou informaci od nesprávné?

Základní dílo představuje zmíněná kniha Debory Lipstadtové, která odhaluje, jací popírači jsou - proto ji také Irving tak napadal. Poučení lze nalézt i v dalších historických studiích, pomoci můžou webové stránky (viz Project Nizkor, HateWatch, v češtině www.holocaust.cz), knihy a zprávy na internetu (viz Hate and the Internet: An American Jewish Committee Report). Na internetu je dobré si vždy zjistit, která organizace konkrétní stránku sponzoruje a jaký je její program. O hodnotě stránek vypovídají i jejich odkazy: popírači holocaustu odkazují na neonacisty a antisemity, což kvalitní organizace nedělají.

Proč respektovaní historici odmítají s popírači holocaustu diskutovat?

Seriózní historici mezi sebou o holocaustu diskutují vlastně pořád a často se na některém bodě nemohou shodnout, například na tom, kdy přesně se nacisté rozhodli pro konečné řešení. S popírači nechtějí diskutovat ze tří důvodů:

  • Seriózní lidé z jakéhokoli oboru nediskutují s lidmi, kteří běžně falšují fakta, citují mimo kontext a manipulují s fakty mnoha dalšími způsoby.

  • Seriózní lidé z jakéhokoli oboru nediskutují s neonacisty a dalšími podněcovači nenávisti.

  • Seriózní historici a vědci vědí, že už sám fakt, že se s popírači objeví na vědeckém fóru, popíračům dodává vážnosti - jejich cílem je vytvořit zdání, že respektovaní lidé se dohadují o tom, zda k holocaustu došlo.

Má popírání antisemitský podtext?

Popírání holocaustu je jednou z variant konspirační teorie. Podle popíračů se Židé nějak dohodli na tom, že si vymyslí holocaust, a všichni seriózní historici v USA, Británii, Izraeli, Německu aj. jsou buď obětí tohoto podvodu, nebo součástí velkého spiknutí. Popírání holocaustu přesně zapadá do historického modelu antisemitismu, jenž vidí Židy jako spiklence, kteří škodí ostatním. Popírání holocaustu není nic jiného než další křivé nařčení po historicky známých obviněních z travičství studní, z vražd křesťanských dětí, z toho, že tajně ovládali vlády atd. Není náhoda, že se popírači pravidelně spojují se známými antisemitskými a rasistickými skupinami.

Jak odpovídat na popírání holocaustu?

S popírači by se nemělo diskutovat, nicméně jejich činnost nelze ignorovat. Je třeba na ně upozorňovat, odhalovat jejich manipulaci s historickými fakty, ukázat je jako podněcovatele nenávisti. Je třeba si uvědomit, že hnutí a idea popíračů šoa se netýká ani tak historie dvacátého století, jako spíš nenávistného politického programu popíračů pro století jednadvacáté. Proto je nutno odporovat nejen jejich lžím, ale také jejich záštiplné politické agendě.


Klíčová slova

Harold Covington, Fred Leuchter, Debora Lipstadtová, David Duke, William Pierce, Ernst Zündel, Jota, Samisdat Publications