Příběh Kowalských - tak zní název dokumentárního filmu vztahujícího se k složitým a tragickým dějinám vztahů mezi Poláky a Židy během druhé světové války. V polštině je jméno Kowalski jakožto nejběžnější příjmení synonymem pro běžného člověka
, everymana
. Rodinu, jejíž příběh film vypráví, však nelze v žádném případě označit za průměrnou, jakkoli bychom si to možná přáli...
Hraný dokument režiséra Macieje Pawlického je součástí širšího polského projektu Život za život, jehož cílem je zmapovat osudy lidí popravených za pomoc Židům. Je to tedy pohled na holokaust očima druhé strany
, očima sousedů
, kteří stojí na opačném poli než sousedé
z názvu známé knihy Jana Tomasze Grosse o pogromu v Jedwabném.
Zatímco osudy lidí, jako byla například Irena Sendlerová (více v Rch 4/2007), či historie Rady pomoci Židům (Żegota) - tedy příběhy spojené s Varšavou a dalšími většími městy okupovaného Polska - jsou už poměrně známé i mezinárodní veřejnosti, film vypráví o situaci na polském venkově, kde stále na historiky čeká mnoho neprobádaných příběhů.
Místo v panteonu
Dne 15. října 1941 byla po Generálním gouvernementu vylepena vyhláška guvernéra Hanse Franka: Židé, kteří se bez povolení nacházejí mimo jim vymezené území, podléhají trestu smrti. Stejný trest postihne i osoby, které takovým Židům vědomě poskytují úkryt
. O rok později, 6. prosince 1942, německá policie obklíčila dům rodiny Kowalských v malé vesnici Cierpielów u Radomi, kde vedle rodičů a jejich pěti dětí našli také Elku Cukierovou a Bereka Pinechese, jejich bývalé židovské sousedy. Stejný scénář se opakoval i v několika dalších domech v okolí. Ještě téhož dne nacisté všechny zadržené, Židy i Poláky, kteří je ukrývali, 34 osob, popravili nebo upálili zaživa.
Příběh Kowalských a jejich dětí dlouho nikdo neznal, jejich jména by se ale dnes podle představ autorů filmu měla stát symbolem, synonymem pro každého, kdo riskoval vlastní život pro záchranu obětí holokaustu. Ne náhodou v souvislosti s premiérou filmu udělil celé rodině in memoriam polský stát vyznamenání. Jak napsal historik Jan Zaryn, tímto gestem se Kowalští stali součástí panteonu polského protinacistického odboje. Není totiž rozdíl mezi jejich zásluhami a zásluhami hrdinů ozbrojeného odporu
.