Holocaust je celosvětově nejlépe dokumentovanou genocidou. Přesto zůstává řada nejasností, kterých popírači holocaustu
využívají k přesvědčování těch, kteří mají pochybnosti. Popírání holocaustu má různé formy, které rozděluji
na dvě skupiny: tvrdé jádro a měkké jádro popíračů holocaustu.
Tvrdé jádro říká, že neexistoval žádný plánovaný centrální program vyhlazení Židů nacisty a že se systematické
odstranění Židů z Evropy a dalších zemí nikdy nestalo. Když se někoho takového zeptáte proč by měli Židé zájem
vytvářet takový mýtus,
odpoví vám, že to dělali pro finanční zisk a proto, aby získali sympatie světa pro zřízení
svého státu. Tím se popírání holocaustu stává formou antisemitismu - zisk peněz a zisk státu jsou samy o sobě stereotypy
spojované s antisemitismem.
Měkké jádro popíračů holocaustu nepopírá holocaust jako takový. Jsou to ti, kteří říkají: Ano, jistě, holocaust
se nepochybně stal, ale bylo to skutečně šest milionů?
nebo Samozřejmě, holocaust se stal, ale byly ti lidé vražděni
skutečně v plynových komorách?
Myslím, že každý uvažující člověk musí vidět, že je to směšný způsob myšlení.
Především, pokud by měli popírači pravdu, kdo se tedy mýlí? Podle nich v první řadě pamětníci – přeživší.
Ale máme také ty, kteří přihlíželi, a především máme pachatele. Ti na obvinění z konkrétních zločinů říkali
(např. při obhajobách u poválečných soudů): Neudělal jsem to. Poslouchal jsem příkazy.
Mají tedy různé výmluvy
a omluvy, ale nikdy neříkají, že se to nestalo.
Posluchači výroků tzv. měkkého jádra jsou často antisemité, kteří si chtějí potvrdit své pocity a názory. A
nebo lidé, kteří nejsou otevřeně antisemité, ale z nějakého důvodu jim nevyhovuje představa Židů jako obětí.
Je to útok na společnost jako celek. A obvykle v každé společnosti, ze které byli nejprve odstraněni Židé, následovali
další. Musíme bojovat proti předsudkům a mezi nimi zejména proti antisemitismu.