Podčlověk

[...] Tak jako noc je protikladem dne, jako jsou věčnými nepřáteli světlo a stín - tak je největším nepřítelem člověka, ovládajícího Zemi, člověk sám.

Podčlověk - onen biologicky zdánlivě stejně utvářený výtvor přírody, který má ruce, nohy a určitý druh mozku, oči a ústa, je ve skutečnosti jiným, strašným stvořením, je pouze pokusem o vytvoření člověka, vybaveným rysy, podobnými člověku. Duševně a duchovně ale stojí níže než kterékoliv zvíře. V nitru tohoto člověka panuje strašný chaos divokých, nezvladatelných vášní: nepojmenovatelná vůle ničit, nejprimitivnější žádosti, nezakrytelná sprostota.

Podčlověk - jinak nic!

Neboť není vše stejné, co nosí lidský obličej. - Běda tomu, kdo na to zapomene!

Všechna velká díla, myšlenky a umění, která tato země nosí, byla vymyšlena, stvořena a vykonána člověkem, byl to člověk, jenž přemýšlel a vynalézal. Pro něj existoval jen jeden cíl: pozvednout se na vyšší úroveň bytí, dotvořit to, co je nedostatečné, nahradit nedokonalé lepším.

Tak se vyvíjela kultura.

Tak vznikl pluh, nástroje, dům.

Tak se člověk stal tvorem společenským, tak vznikla rodina, národ, stát. Tak se stal člověk dobrým a velkým. Tak daleko překonal všechna živá stvoření.

Tak se stal tvorem nejbližším Bohu!

Byl zde však také podčlověk, který nenáviděl dílo toho druhého. Zuřivě proti němu vystupoval, tajně jako zloděj, veřejně jako rouhač - jako vrah. Sdružoval se se sobě podobnými.

Bestie volala bestii. -

Podčlověk nikdy nezachoval mír, nikdy nedal pokoj, protože potřeboval polotmu a chaos.

Hrozil se světla kulturního pokroku.

Potřeboval ke svému zachování bahno, jeskyni, ale nikdy sluneční světlo. -

A toto podsvětí, sídlo podlidí, nalezlo svého vůdce: věčného Žida! [...]

Der Reichsführer SS, SS-Hauptamt (ed.): Der Untermensch, Berlin [1935]