Německo patří Němcům. Nejhlubším smyslem narodně socialistické revoluce je vznik německého národa: jde o to, udržet a posílit sílu německého lidu, ozdravit ji a zvětšit. Na žádný národ světa se již není možno dívat jako na čistou rasu. Také v německém národu existují pozůstatky různých ras z dávných dob [...]. Znordičtění
našeho národa je cílem uvědomělé rasové péče Říše, abychom zvrátili odnordičtění
mnoha částí národa, ke kterému došlo v důsledku urbanizace a industrializace. Toto znordičtění
je zároveň výchovou k nordickému chování, to znamená vnitřní orientaci Němců na hrdinský a tvůrčí předobraz nordického člověka. Přes nepatrný početní podíl Židů na německém obyvatelstvu (asi 1,5%) se židovský duch v Německu v posledních desetiletích prosazoval osudnou měrou. Vydáním Zákona o obnovení úředního stavu
ze 7. dubna 1933 bylo umožněno penzionovat úředníky nearijského původu. Také příslušníci svobodných povolání, jako jsou právní zástupci, lékaři, spisovatelé aj., musejí nadále prokazovat arijský původ až po oboje prarodiče. Vyšší školy a univerzity smějí přijímat jenom tolik židovských žáků, kolik odpovídá setinovému podílu Židů na celkovém německém obyvatelstvu. Nejrozhodnější kroky k udržení rasové čistoty německého národa byly učiněny v roce 1935 vydáním Norimberských zákonů
.
Volk und Führer. Deutsche Geschichte für Schulen. Ausgabe für Oberschulen und Gymnasien, Klasse 5 [Národ a Vůdce. Německé dějiny pro školy. Vydání pro střední školy a gymnázia, 5. třída]. Hrsg. von Dietrich Klagges, Frankfurt/M 1939, s. 231f.
Převzato z: Stadtarchiv Bochum. Vom Boykott bis zur Vernichtung. Leben, Verfolgung, Vertreibung und Vernichtung der Juden in Bochum und Wattenscheid, 1933-1945. Essen: Klartext, 2002, s. 137-8. 280 s.