Nejmladší vězni

Děti v terezínském ghettu tvořily zcela zvláštní kategorii vězňů - bezbrannou, citlivou a tím více zranitelnou. Samospráva ghetta se snažila vytvořit pro ně alespoň trochu snesitelnější podmínky v ubytování, stravování a celkové péči. Obětaví spoluvězni se starali o jejich každodenní potřeby i účelné využívání volného času. V organizování denního programu v tzv. domovech dětí a mládeže proto nechyběla činnost kulturní, sportovní, ale také osvětová a vzdělávací. Do výchovy mládeže se zapojila řada vynikajících pedagogů jako Valtr Eisinger, Růžena Engländerová, Josef Stiassny, Willi Groag, Egon Redlich a Fredy Hirsch. Tajně probíhalo vyučování, probíhaly besedy a kulturní programy za účasti předních osobností vědy, umění a předválečného politického života.

Prostředí ghetta, v němž se nejmladší vězni ocitli, vedlo mnohé z nich k vyjádření niterných pocitů a myšlenek psaným slovem. Vznikaly tak básně i nejrůznější literární útvary, jež dnes dokonale přibližují atmosféru života v ghettu, ale i základní fakta z jeho vývoje. Tato tvorba byla prezentována především na stránkách časopisů, vznikajících v jednom nebo několika exemplářích. Nejznámějším z nich se stal Vedem, vydávaný chlapci v domově L 417. Především pod vedením malířky a pedagožky Friedl Dicker-Brandeisové pak děti tvořily kresby, do nichž vkládaly své pocity, tužby a představy, ale i vzpomínky na domov.

Zvláštní význam měla pro děti a mládež v ghettu dětská opera Brundibár, která byla hrána za nadšené účasti mladých účinkujících v mnoha reprízách. Všichni přitom dobře chápali její poselství, vyjadřující víru v konečné vítězství dobra nad zlem. Závěrečný sbor z této opery se stal skutečnou hymnou ghetta.

Celkem bylo mezi vězni ghetta více než 10500 dětí, kterým před deportací do Terezína ještě nebylo patnáct let. Asi 400 z nich zemřelo již v Terezíně, pro většinu se však stalo osudným zařazení do transportů směřujících z Terezína do míst vyhlazování na Východě. Tam zahynulo na 7500 těchto nejmladších obětí konečného řešení židovské otázky.


Klíčová slova

Valtr Eisinger, Růžena Engländerová, Josef Stiassny, Willi Groag, Egon Redlich, Fredy Hirsch, Friedl Dicker-Brandeisová, L 417, Friedl Dicker-Brandeisová