Podle Tóry bylo Mojžíšovi 120 let, když zemřel; jeho oči nebyly zakaleny a jeho životní elán neuvadl až do konce. Joseph Schulhof, jehož rodokmen sahá k rabimu Loewovi, sice slaví letos teprve 101. narozeniny, ale pokud jde o jeho oči a elán, je na tom obdobně jako Mojžíš. Je tedy možné, že se Joseph dožije Mojžíšova věku - věku dokonalosti v židovství - ve své roli aktivního vůdce komunity a významné osobnosti. Tak nějak to napsal před časem americký rabín Joel Schwab o svém příteli Josephu Schulhofovi.
Joseph Schulhof se narodil v září roku 1903 v Českém Brodě. Po studiích na pražské německé univerzitě působil jako důlní inženýr na Kladně, v Praze a v Ostravě, kde potkal svou budoucí ženu Sári (Charlotte), původem z Maďarska. V roce 1936 se přestěhovali do Prahy, kde se jim narodil syn Peter. Brzy nato se jejich osud, podobně jako osud tisíců dalších židovských rodin ve středu Evropy, zdramatizoval. Dlouho váhali, a když se konečně rozhodli jít z cesty nacistům, zbylo už jediné místo, které ještě bylo ochotno přijmout židovské uprchlíky - čínský Šanghaj. Bylo mi těžko u srdce,
zapsal si Joseph Schulhof při odjezdu z milované Prahy. Přemítal jsem, kdy opět uvidím toto město a své blízké.
V roce 1940, kdy Schulhofovi připluli do Šanghaje, tu žilo kolem 20 000 židovských uprchlíků hlavně z Německa, Rakouska a Polska. Pro naprostou většinu z nich město představovalo ostrůvek svobody, obklopený ze všech stran nepřáteli: nemohli Šanghaj opustit. Schulhof to přesto zkusil a měl štěstí. Ucházel se o práci u švýcarské firmy Lieberman, Waelchi and Company, která v Číně vyráběla svářecí elektrody a transformátory. Firma sídlila v Ósace, kam Schulhof se svým pasem nesměl, ale na konzulátu mu vyšla vstříc mladá Japonka s americkým občanstvím. Položila mu klíčovou otázku: Narodil jste se v Čechách, nebo na Slovensku?
- Slovensko bylo Japonci považováno za nezávislý stát, udělal tedy ze sebe Slováka a dostal povolení vycestovat nejprve do Japonska, a pak do čínského Tientsinu, kde firma budovala novou továrnu.
Tientsin, který měl na dva miliony obyvatel, byl podobně jako Šanghaj mezinárodním městem a vznikly tu čtvrti podle národností: britská, francouzská, italská a japonská. Ve městě žilo 2000 Židů, hlavně z Ruska, ale i z Francie, Spojených států, Holandska a Německa. Židovská obec, která si říkala Sdružení Hebrejců v Tientsinu, byla dobře organizovaná, měla pěknou prostornou synagogu, židovský klub, nemocnici, školu a starobinec. Byli jsme jedna rodina. Nikdo z nás neměl hlad, nikdo nezůstal bez práce či bez lékařské péče,
píše o tamní obci Schulhof, který působil jako člen jejího představenstva.
Čínské úřady uznaly Sdružení Hebrejců v Tientsinu jako etnickou menšinu a přiznaly jí jistou míru autonomie. Život tientsinských Židů se překvapivě nezměnil ani poté, co město okupovali Japonci: na sdružení dohlížel japonský úředník, který nedělal žádné problémy a uměl dokonce hebrejsky. Jednoho dne se však objevil delegát japonské vlády, který tientsinské Židy informoval o tom, že Němci tlačí na jeho vládu, aby podnikla akce proti Židům. V Šanghaji už byl prý založen koncentrační tábor pro Židy a ve střední Číně se údajně začalo s výstavbou plynových komor. Japonská vláda však nemá zájem nacistickou židovskou politiku provádět, tvrdil úředník, a pokud Židé budou vstřícní a odvedou dávku zlata a platiny, nechají je na pokoji. Uvalili jsme tedy na členy naší obce daň a odevzdali jsme japonské vládě všechno naše zlato a platinu,
vzpomínal později Joseph Schulhof. Japonci nám poděkovali a od té doby jsme už o koncentrácích ani o plynových komorách neslyšeli.
Nebýt komunistického převratu v Číně, zůstali by Schulhofovi už asi v Tientsinu. V komunismu se jim ovšem žít nechtělo, a tak v roce 1948 odletěli do amerického Seattlu, kde je čekal Josephův bratr Rudolf, kterému se krátce po nacistické okupaci Prahy podařilo emigrovat do USA. Byli jediní z rodiny, kdo přežil: tři další sourozenci zahynuli i s rodinami v koncentračních táborech. Konečný domov našli Schulhofovi v newyorském Middletownu, kde bydlí a v jehož židovské obci působí již přes padesát let. Pan Joseph Schulhof se před několika týdny dožil 101 let. Ad mea veesrim šana!