Německý spisovatel Hermann Hesse, narozený v roce 1877 v Německu a od roku 1923 naturalizovaný Švýcar, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1946), je autorem, který v duchu goethovské tradice představuje duchovní a morální autoritu v rozsáhlém období, které sahá od císařského Německa, tak nadšeného sebou samým, až po Německo, zničené a rozdělené po 2. světové válce do dvou nepřátelských států.
Proti antisemitismu vystupoval básník, prozaik, novinář a literární kritik, autor Knulpa, Siddharthy, Stepního vlka, Narcise a Goldmunda či Hry se skleněnými perlami, po celý svůj život. Poražené Německo zakoušelo na počátku 20. let minulého století těžké hospodářské a sociální otřesy a mezi miliony deklasovaných občanů nebylo málo těch, kdo s pochopením naslouchali teoriím, které za to vše dávaly vinu Židům. Hesse to v roce 1922 označil za: jednu z nejohavnějších a nejnesmyslnějších podob německého nacionalismu, imbecilní a patologickou potřebu požírat Židy
, kterou pociťují hlasatelé hákového kříže a jejich početní adepti, zejména pak studenti
. Tento nový antisemitismus způsobuje mnoho zla, uvádí dále, protože podporuje tendence najít pro všechno, co není v pořádku, v pozadí ďábelského intrikána, který je za vše zodpovědný
a znemožňuje tak především mládeži vidět svět takový, jaký ve skutečnosti je
.
Od roku 1900 až do své smrti v roce 1962 publikoval Hermann Hesse na tři tisíce literárně kritických článků ve více než šedesáti novinách a časopisech. Když se nacisté v Berlíně zmocnili vlády, byly jeho publikační možnosti v německém tisku postupně redukovány. Přesto tam ještě v letech 1933-1936 dokázal představit víc než šedesát děl židovských a antifašistických autorů, často už žijících v emigraci. Byl jediným v té době publikujícím německým kritikem, který se věnoval dílům, napsaným Židy. Tisk a literáti konformní hnědé moci mu spílali, označovali ho za polovičního Žida
, který podporuje emigrantské parazity, za zrádce současné literatury, který přeběhl k nepřátelům Německa a k Židům, za člověka, který, aby se zalíbil Židům, šíří falešné a své vlasti škodlivé myšlenky.
Od roku 1933 se jeho dům v Montagnole ve švýcarském Tessinu stal záchytným bodem pro uprchlíky, emigranty a německé antifašistické spisovatele. Bertoltu Brechtovi, Thomasi Mannovi, Bruno Frankovi, Annette Kolbové a Kurtu Wolffovi poskytl pohostinství na cestě do exilu. Navštívili ho Martin Buber, Johannes R. Becher, Stefan Zweig, Peter Weiss, Romain Rolland a mnozí další.
Odhalování antisemitismu a obrana Židů, dané především Hesseovými humanistickými a morálními názory, nabyly od roku 1931 osobnější rozměr. Tehdy se více než padesátiletý syn a vnuk pietistických misionářů oženil s Nonon Ausländerovou, narozenou v Černovicích, dcerou známého advokáta Jakoba Ausländera a Gisely Israeliové. Na konci roku 1945 píše, že jeho židovská žena původem z Bukoviny nemá už přes rok žádné zprávy o své jediné sestře a že ztratila skoro celou rodinu a blízké přátele v pecích osvětimského krematoria.
V srpnu 1954 Hermann Hesse napsal: Mezi poctami, kterých se mi v životě dostalo, je mi nejdražší to, že byl v Izraeli vysázen les, který nese moje jméno.
Přitom jeho podpora sionismu a židovského státu nebyla bezvýhradná. V roce 1957 píše: K židovskému nacionalismu, jak se v poslední době objevuje, se stavím jako k jakémukoli nacionalismu nestranně; stejně jako vítám uskutečnění sionistických ideálů, tak odmítám všechny fanatické podoby nacionálního cítění.
V jednom z posledních článků, napsaném čtyři roky před smrtí, se Hermann Hesse obrací na německou mládež s varováním před přepisováním dějin a svody antisemitismu. To, co Němci udělali Židům, není bohužel sprostá lež. Příběh třetí říše a Židů mluví jazykem, před kterým musí každá lež umlknout.
(Z francouzského měsíčníku La Presse Nouvelle, leden 2009. Přeložil jd.)