Hainz Jakob Tauber zemřel

Jak je to dávno, co jsme v Roš chodeš otiskli kóved pro českého a izraelského lékaře a spisovatele Heinze Jakoba Taubera k jeho 90. narozeninám. Slýchali jsme pak sice od jeho dcery, paní Judith Kellnerové, že téměř oslepl, že není v pořádku. A taky, že je mrzutý. Jenže právě ta jeho mrzutost nás naplňovala skoro jistotou, že se mu nic zlého nestane. Znali jsme ji někteří i z osobních setkání, ale především z Tauberových literárních textů. Byla pro něj maskou, za níž je možno skrýt leccos: soucit, dojetí, zlost, vlastní bolest. Anestezií, s jejíž pomocí mohl provádět kruté záchranné operace na jiných i sám na sobě. Tušili jsme, že mrzutost mu umožňuje žít s tím, co si v sobě nesl: jako lékař, voják, jako syn židovských rodičů, jako člověk, jemuž vyvraždili obec, exulant a také spisovatel, který se to všechno snaží zaznamenat. Osud chtěl jinak: H. J. Tauber 13. ledna 2008 v Haifě zemřel.

Narodil se roku 1917 ve Vídni, mládí prožil v malém městečku Holíč na moravsko- slovenském pomezí. Začal studovat medicínu v Bratislavě, v roce 1941 odešel do Palestiny, kde se oženil s Lydou Steinovou a o rok později vstoupil do čs. zahraniční jednotky, zúčastnil se bojů v Africe, prošel důstojnickou školou v Haifě, připravoval se v Anglii na invazi, do níž šel s druhou vlnou. Po válce dokončil studia v Praze a roku 1947 se odstěhoval do Benešova nad Ploučnicí, kde pracoval 21 let většinou jako obvodní lékař. V roce 1968, ještě před sovětskou invazí, emigroval s rodinou do Izraele a pracoval tam jako šéf zdravotního střediska v Kirjat Jam u Haify až do důchodu (1985).

V jeho osobě odešel možná nejstarší český spisovatel, zcela jistě však nejstarší český debutant: svou první knihu vydal v pražském nakladatelství Sefer pod názvem Atlantida holíčských Židů roku 2003 - to mu bylo 86 let. O tři roky později ještě vydal v Seferu beletrizované vzpomínky na své vojákování za druhé světové války Můj přítel Monty a ti druzí.

V Atlantidě Tauber vykreslil portréty desítek obyvatel židovské obce v Holíči, mezi nimiž vyrůstal. Hlavním nástrojem mu byla ironie a sebeironie, jako materiál využil životní příběhy holíčských souvěrců. Ti všichni zmizeli, zahynuli v šoa, ale on jim svou knihou postavil náhrobek a vrátil jméno. Nemůžeme mu být za to dost vděčni. Za Atlantidu mu městečko Holíč udělilo nedávno čestné občanství. Pro nás byl čestným občanem už dávno předtím.


Klíčová slova

Heinz Jakob Tauber