Ghetto v Białystoku

Město v severovýchodním Polsku s kdysi vysokým podílem židovského obyvatelstva. V meziválečném období tvořili Židé více než polovinu obyvatel a patřily jim zhruba tři čtvrtiny textilního průmyslu v Białystoku.

Poprvé byl Białystok německou armádou dobyt 15. září 1939, byl však po týdnu předán Sovětskému svazu. Podruhé se jej Němci zmocnili během útoku na Sovětský svaz 27. června 1941. V prvních dnech okupace jednotky Einsatzgruppen zavraždily několik tisíc Židů, ale též příslušníků inteligence, komunistů či politicky aktivních lidí.

Białystočtí Židé byli přinuceni vytvořit Judenrat (Židovskou radu), do jehož čela byl jmenován Efraim Barasz, dosavadní předseda zdejší židovské obce, a od 1. srpna bylo 50 tisíc židovských obyvatel nuceno přestěhovat se do stísněného prostoru nově zřízeného ghetta. Białystocké ghetto bylo rychle přeměněno v průmyslové centrum dodávající produkty pro okupační úřady. Na jeho území se nacházelo zhruba deset továren a velké množství dílen. V ghettu byly také tajně vyráběny produkty pro vlastní obyvatele a kvetl obchod s nejrůznějším zbožím - ten však byl ze strany německých úřadů v polovině roku 1942 zakázán.

Příděly potravin v ghettu byly velmi nedostatečné a jejich dodávky byly nepravidelné. Judenrat proto podporoval vznik drobných zahrádek. V ghettu bylo zorganizováno několik kuchyní, vznikly dvě nemocnice a další zdravotnická zařízení, dvě školy, soud a další instituce. Na pořádek uvnitř ghetta dohlížela Židovská pořádková služba o síle 200 mužů.

4500 Židů, mezi nimiž byli především nemocní, nevyučení a nezaměstnaní, bylo v září a říjnu 1941 přesídleno z ghetta v Białystoku do ghetta Prużana a většina z nich byla při likvidaci tohoto ghetta v lednu 1943 zavražděna.

V ghettu se postupně z různých politických židovských organizací zformovala odbojová organizace, která shromažďovala dokumenty o ghettu a připravovala ozbrojené povstání. V únoru 1943 byla v ghettu provedena akce, během níž byly dva tisíce Židů na místě zastřeleny a asi deset tisíc bylo deportováno do Treblinky. Barasz se i přesto snažil zajistit další existenci ghetta a tím i záchranu pro část jeho obyvatel, ale v srpnu 1943 bylo ghetto pod vedením Odilo Globocnika zlikvidováno. Ozbrojené odbojové skupiny se proti evakuaci vzbouřily a 5 dní (od 16. do 20. srpna) vzdorovaly německé přesile. Část białystockých Židů byla deportována do Treblinky, kde byli okamžitě zavražděni, další byli odvezeni do Majdanku, kde byli podrobeni selekci. Vlak s 1200 dětmi byl vypraven do Terezína, ale již o několik týdnů později byly tyto děti deportovány do Osvětimi a zavražděny.

Části białystockých odbojářů se podařilo již dříve utéci a přidat se k partyzánům. Zhruba 200 Židů z Białystoku přežilo německé tábory a několika desítkám se podařilo ukrýt a přežít v árijské části města. Zachránilo se také zhruba 60 židovských partyzánů. Białystok byl osvobozen Rudou armádou v srpnu 1944.