Nucené práce v Berlíně roku 1941

Od minulého týdne nosíme židovské hvězdy. Jejich působení na obyvatelstvo je však jiné, než nacisté očekávali. V Berlíně je ještě asi 80 000 Židů. V některých částech města je hvězdu vidět velice často. Lidé, u kterých by podle jejich vnějšího vzhledu nikdo nepředpokládal, že jsou Židé, nosí také hvězdu. Většina obyvatelstva toto potupné označení neschvaluje. Všechna protižidovská opatření se až doposud odehrávala ve skrytu. Teď už je nikdo nemůže přehlédnout.

Zkušenosti jsou přirozeně různé. Slyším od ostatních lidí a sama zažívám, jak mě úplně cizí lidé na ulici zdraví s obzvláštní zdvořilostí a v tramvaji mi ostentativně uvolňují místo, i když si nositel hvězdy smí sednout pouze tehdy, pokud už žádný árijec nestojí. Někdy však za mnou uličníci volají nadávky. Příležitostně došlo i k tomu, že Židé byli zbiti. Někdo mi vyprávěl svůj zážitek z městské tramvaje. Nějaká matka viděla, že její malá holčička sedí vedle Žida:Lízinko, sedni si jinam, nepotřebuješ sedět vedle Žida. Jeden árijský dělník nato vstal a řekl: A já zase nemusím sedět vedle Lízinky!

Židovské hvězdy nejsou populární. To je neúspěch nacistické strany a k tomu přistupují ještě neúspěchy na Východní frontě. Jako obvyklý manévr k odvedení pozornosti teď následuje hrozná vlna protižidovské propagandy. Ve všech městských částech se konalo více než 200 shromáždění, na kterých se diskutovalo o židovské otázce. Na schodištích leží ráno letáky, ve kterých se zcela otevřeně vyzývá k pogromům. V oznámeních o smrti vojáků na frontě se mluví o tom, že Židé jsou vinni jejich smrtí!

Náš bývalý domovník, který slouží v Polsku jako strážný v koncentračním táboře pro Židy, k nám poslal svou ženu. Máme hledět, abychom se co nejrychleji dostali pryč. Nemůže snést pomyšlení, že by se nám mělo stát to, co se děje tamtěm nešťastníkům. Ptá se, jestli nevíme, co nás čeká? To zní hrozně. Copak tam asi dělají s osazenstvem tábora? Nacisté přece nemohou vraždit lidi po tisících! Je přece nepředstavitelné, aby němečtí občané vraždili své vlastní spoluobčany, kteří bojovali po jejich boku od roku 1914. A co se děje se ženami a dětmi? V Berlíně nevíme o jejich osudu nic. V dopise domovníka jeho ženě nejsou uvedeny žádné podrobnosti, protože vojenská pošta nejspíš podléhá přísné cenzuře.

Po celém Kurfürstendammu má nyní téměř každý obchod nápis Židům je vstup zakázán nebo Neprodáváme Židům!. Jdeš-li po ulicích, vidíš na každém domě, na každé výloze a na každém obchodě nápis Žid, Žid, Žid, Žid. Je možné si jen stěží vysvětlit, že nacisté, tito židobijci, dláždí své vlastní město tímto slovem, nyní, kdy je Židů v Německu už jen tak málo. Nemůžeš se nikam podívat, abys nenarazil na to slovo Žid. A nejsou to snad jen luxusní obchody nebo trafiky, do nichž je v celém městě Židům zakázán vstup. Teď jsou těmito nápisy opatřovány také pekárny, řeznictví a obchody se zeleninou. A Židům nemají být v zimním období vydávány žádné poukázky na uhlí. Kam to jen všechno povede!

Psáno v prosinci 1941. Ukázka z: Richarz, Monika. Jüdisches Leben in Deutschland. Selbstzeugnisse zur Sozialgeschichte 1918 - 1945. Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt, 1982, s. 495.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.