Osud Jaroslava Heráka

 
Kon man chala, to man chala, Jakživ se odtud nedostanu,
a Sasos man zamarela. Němci mne umučí.
Devla, Devla, chasuvava Bože, Bože, shořím,
bo me sfero na dykhava. já již svět nespatřím.


Koncem 19. století se v Luhačovicích trvale usídlila početná skupina romského obyvatelstva. Přestože si svá obydlí museli budovat vždy mimo obecní zástavbu, dařilo se postupně odbourávat některé bariéry vzájemného soužití. Pozitivní tendence, které snad mohly v budoucnu vyústit v přirozenější soužití mezi Romy a ostatními obyvateli Luhačovic, násilně ukončila okupace republiky v roce 1939. Romové měli stejně jako Židé brzy poznat, že v nových poměrech pro ně není místo a čeká je jediné - deportace do koncentračních táborů a smrt.

Podívejme se na život Romů v Luhačovicích očima jednoho z nich, Jaroslava Heráka.

Jaroslav se narodil 11. dubna 1915 rodičům Václavovi a Magdaleně Herákovým v místě jen obecně označeném v poli. Teprve později si Václav Herák postavil skromný dům. Jaroslav měl čtyři sourozence: staršího bratra Cyrila a mladší sestry Marii, Anežku a Jaroslavu.

Od 1. září 1921 navštěvoval Obecnou školu v Luhačovicích. Podle dochovaných školních zpráv absolvoval školní docházku do roku 1927 a nejlepších výsledků dosahoval ve zpěvu, tělesné výchově a psaní. Naopak český jazyk a matematika mu nešly natolik, že musel opakovat pátý ročník. Po vychození obecné školy již dále nestudoval a živil se příležitostnými zaměstnáními: v šestnácti letech pracoval u stavební firmy, následně až do roku 1942 pracoval s přestávkami u různých zaměstanavatelů. Od roku 1933 se situace zhoršovala a bratři Jaroslav i Cyril sháněli práci čím dál hůře až nakonec museli žebrat.

V životě rodiny se projevila nevyjasněnost prvorepublikového Zákona o potulných cikánech z roku 1927, který vedle kočovných Romů často postihoval také Romy trvale usedlé a umožňoval také například lázeňským městům zakázat vstup do města cikánům a tulákům. Příkladem možností, jak mohl být zákon vykládán a uplatňován, je právě romská osada v Luhačovicích. Mnozí z jejích obyvatel žádali obec o udělení domovského práva, protože v obci trvale žili od svého narození. Přesto měli přiděleny tzv. cikánské legitimace, na jejichž základě nemuseli být vpuštěni do centra města nebo naopak po opuštění katastru Luhačovic mohli být zatčeni a obviněni z potulky. Pouze třem Romům z Luhačovic se podařilo v tomto období získat domovské právo. Situace se pak změnila po vydání nařízení o zákazu kočování cikánů vydaného protektorátními úřady v listopadu 1939. K jeho uplatňování docházelo během roku 1940 a tak můžeme podle dochovaných dokumentů zjistit, že v roce 1941 dostali domovské právo v Luhačovicích také manželé Herákovi.

Na rozdíl od svého bratra Cyrila neabsolvoval Jaroslav Herák základní vojenskou službu. Cyril sloužil prezenčně dva roky, od roku 1935 do roku 1937, u 27. pěšího pluku v Uherském Hradišti. 23. září 1938 nastoupil ke své jednotce po vyhlášení všeobecné mobilizace a 15. prosince se vrátil zpět do Luhačovic.

1. června 1938 se Jaroslavovi narodil syn František. Jeho matkou byla Jaroslava Holomková, se kterou se Jaroslav oženil 19. srpna 1939 v luhačovickém kostele. Rodiče bydleli do té doby u svých rodin, ale krátce po sňatku se mladá rodina přestěhovala do vlastního domu v Luhačovicích. Zde se jim v březnu 1940 narodil druhý syn Alois.

Rok 1942

Pro romskou komunitu v českých zemích představoval zásadní zlom rok 1942. V srpnu bylo vydáno nařízení o provedení nového soupisu všech Romů v protektorátu a brzy poté byli čeští i moravští Romové sváženi do tzv. cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Dne 16. prosince 1942 Himmler vydal rozkaz k jejich deportaci do cikánského tábora v Osvětimi II - Březince a tento výnos platil i pro území tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Jaroslav Herák se svojí manželkou Jaroslavou a syny Františkem a Aloisem, jemuž byly necelé tři roky, byl stejně jako všichni ostatní luhačovičtí Romové 15. března 1943 nahnán do místní Sokolovny, kde museli odevzdat veškeré osobní doklady a všechny nadbytečné svršky. Bez slova vysvětlení je druhý den ráno naložili na povozy a přepravili do Fuchsova dvora v Uherském Brodě. Celkem 68 Romů z Luhačovic bylo pak ve dvou transportech vypraveno přímo do Osvětimi.

Tzv. Cikánský tábor v Osvětimi-Birkenau - BIIe

Za branami tábora v sekci označené BIIe se nám ztrácejí životní osudy manželky a dětí Jaroslava Heráka. Někteří Romové se nechtěli smířit s trpným čekáním na smrt a pokusili se o útěk. Jedním z těch, kdo se pokusili o nemožné, byl i Jaroslav Herák. Dne 27. listopadu 1943 podnikl zoufalý pokus o útěk z tábora, při němž byl chycen a uvězněn v pověstném bunkru. Odtud byl zanedlouho převeden do trestního oddílu v Březince, který se vyznačoval zpřísněným dozorem a zařazováním na zvlášť obtížné práce při radikálně snížených přídělech jídla. Nezdolná touha po svobodě přiměla Jaroslava Heráka, aby se znovu pokusil o útěk. Dne 1. února 1944 se pokusil s několika dalšími vězni proplížit ven z tábora kanalizací. Ani podruhé se však Jaroslavu Herákovi nepodařilo uniknout osudu - podle oficiální zprávy byl při pokusu o útěk zastřelen, ale osobní svěděctví pamětníka podává jiný obraz.

Co následovalo druhému nevydařenému pokusu o útěk Jaroslava Heráka, vypráví ve své vzpomínce pan Iren Herák, jeden ze tří luhačovických Romů, kteří hrůzy války přežili:

Tak jich dovédli. Kolíky měli tu (ukazuje na ústa), tady uvázané drátem, aby nepromluvili slova, obá dvá. Já sem věděl, kde lebo co a jak, ale nic sem nepovidal. A už hlásili po německy aj po česky, jak utékali a kde jich chytli. A teď byla tam šibenica, na takovém placu. Pověsili jich na to a my sme se moseli dívat, abychom dostali strach, abychom neutékli, aby sa to neopakovalo.

Fotografie dokumentující život Jaroslava Heráka (1915-1943)

1. Kočovní romští kováři...

2. Romské osídlení v Luhačovicích...

3. Do roku 1940 bylo v romské osadě postaveno třináct zděných domků...

4. V první polovině 20. let postavil otec Jaroslava Heráka, Václav, dům...

5. Jaroslav Herák pocházel z početné rodiny...

6. V roce 1921 začal Jaroslav Herák navštěvovat Obecnou školu v Luhačovicích...

7. Studijní výsledky Jaroslava Heráka...

8. Po ukončení školní docházky roku 1928 byl Jaroslav Herák odkázán na příležitostná zaměstnání...

9. Nejčastěji pracoval jako pomocný dělník...

10. Dovolujeme si tímto zdvořile upozorniti, že v lázeňském středu a rayonu potulují se zcela nerušeně cikáni...

11. Obecní rada v Luhačovicích nepostihovala žebrotu Romů v lázeňském obvodu příliš přísně...

12. Nařízení omezující svobodu pohybu Romů byla uplatňována dávno před příchodem německých okupantů... (sekce Dokumenty).

13. Obavy z přítomnosti Romů se ozývaly také z řad ctihodných obyvatel Luhačovic... (sekce Dokumenty).

14. Emil Herák....

15. Miroslav Herák...

16. Jiřina Heráková...

17. Cikánská legitimace Josefa Heráka...

18. Svatba mladší sestry Jaroslava Heráka, Anežky, kolem roku 1940...

19. Romové byli podrobeni hromadným soupisům...

20. Dražba majetku deportovaných luhačovických Romů... (sekce Dokumenty).

Text byl aktualizován u příležitosti připomenutí Dne romského holocaustu, 2. srpna 2016, podle informací zveřejněných v článku:
Valůšek, David. Jaroslav Herák - tragický osud luhačovického Roma. in: Milý Bore. Profesoru Ctiboru Nečasovi k jeho sedmdesátým narozeninám věnují přátelé, kolegové a žáci. Brno: Historický ústav AV ČR, v.v.i., 2003, s. 391-396.

Viz též:

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.