Propagátor ruského divadelního umění v Československu

Sidor Mindlin (1895 - 1942, Riga)

22. července 1985 se ve městě Tiflis na ruském Kavkaze (dnešní Tbilisi v Gruzii) narodil Sidor Mindlin. Měl pět sourozenců - Abraháma, Benjamina, Jona, Rívu a Basiu. Jejich otec Simon byl velkoobchodník židovského vyznání, matka Marie se hlásila k pravoslaví. Sidor vystudoval gymnázium a potom pomáhal svému otci v obchodě. Byl však přitahován divadlem a ještě před první světovou válkou nastoupil k divadlu. Kromě toho, že sám hrál, projevil se i jeho organizační talent při produkci koncertů a představení.

mindlin_01.jpg   mindlin_03.jpg
Manželé Mindlinovi. (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství)
 

Válečný zajatec

Divadlu se věnoval až do roku 1914, kdy narukoval k ruské armádě, aby bojoval v první světové válce. Sloužil u pěšího pluku v Oděse. Zhruba po ročním výcviku odjel na bojiště fronty u Lucka. Velmi záhy se však stal válečným zajatcem a jako takový musel pracovat. Nejprve poblíž fronty na výstavbě železnice, a když onemocněl, byl přeložen do jiného vojenského tábora. V roce 1917 byl poslán do cukrovaru poblíž Prostějova. Tak se tedy ocitl na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Když viděl, co se děje v jeho rodné zemi, rozhodl se, že se do Sovětského svazu nevrátí, přesto, že tam zanechal rodinu.

Po práci v cukrovaru vystřídal ještě několik míst, načež onemocněl a byl poslán do nemocnice v Brně. Zde prožíval dny kolem 28. října 1918. Zřejmě dlouho neváhal přidat se na stranu Čechů, v jejichž řadách se pak zapojil do převratu. Po vzniku Československé republiky se definitivně rozhodl zůstat. Asi půl roku pracoval na velkostatku a pak přes Prahu odjel do Josefova, kde agitoval mezi ruskými zajatci, aby se nevraceli do sovětského Ruska. Tady také poprvé zorganizoval ruské divadlo, které při návštěvě Josefova měla vidět i dcera prezidenta republiky Alice Masaryková. Z tohoto základu vytvořil ruské divadlo, se kterým následně objížděl Československo, aby propagoval ruskou kulturu. Jeho divadelní společnost měla 40 členů a fungovala do roku 1927, kdy ji byl Sidor nucen pro finanční nesnáze rozpustit.

Aby nebyl bez práce, nechal se zaměstnat v koncertním ředitelství - umělecké agentuře Bel Canto, která sídlila na pražském Josefově. Zde pracoval minimálně do roku 1939. Dá se říci, že jeho sen z mládí, věnovat se divadlu, se vyplnil. Nikdy se podle svých slov nezajímal o politiku. Kontakt s rodiči v sovětském Rusku částečně měl, a tak věděl, že jeho otci byl zkonfiskován majetek, musel pracovat jako hlídač v továrně a žil v bídě. S rodinou se však pravděpodobně již nikdy nesetkal.

Československým občanem

V červnu 1933 se Sidor Midlin oženil s Annou Hübscherovou a rok na to se rozhodl zažádat si o československé státní občanství. Kladné vyřízení jeho žádosti komplikoval fakt, že se hlásil nejen k židovskému náboženství, ale hlavně k židovské národnosti, a úřady se obávaly toho, že se jeho přijetím do státního svazku posílí tato národnostní menšina na úkor české většiny. Občanství získal až v prosinci roku 1937. V únoru 1938 získal i domovské právo v Praze. Ani sňatek s Annou, československou občankou, mu k získání občanství nepomohl. Naopak - podle tehdejších zákonů Anna o své československé občanství sňatkem přišla a musela o něj znovu žádat spolu s manželem. O tom, zda měli děti, se v dochovaných archivních dokumentech nehovoří.

mindlin_02.jpg

Vyjádření k Mindlinově žádosti o československé občanství. (Foto: Národní archiv, policejní ředitelství)

Manželstvím s Annou se Sidor dostal do rodiny pražského obchodníka Rudolfa Hübschnera. Jeho manželka Isabella pocházela z Vídně a měli spolu tři děti - vedle Anny dceru Magdu a syna Karla.

Okupace

Životní příběh všech známých příbuzných Anny, stejně jako její i Sidorův, byl násilně přerván rasovým pronásledováním za druhé světové války. Jako první byli z Prahy deportováni Annina sestra Magda s manželem Adolfem Soudkem, pro něž se stalo osudné ghetto v Lodži. Do Terezína byl jako první odvezen Annin bratr Karel, a to již začátkem prosince 1941. V únoru 1942 se s ním setkal Vilém Soudek, švagr Magdy a bratr Adolfa.1 Ten byl již po měsíci deportován do Izbice, odkud se již nevrátil. Karel tak již mohl jen vyřídit pozdravy jeho rodičům Rudolfovi a Luise. Karel se se svými rodiči a sestrou Annou v Terezíně ještě setkal. Anna se Sidorem strávili v Terezíně pouze deset dní, než byli odvlečeni do Rigy. Karel se pak na poslední cestě přidal ke svým rodičům - všichni tři byli zavražděni v Treblince.

Poznámky

1:

Adolf Soudek, Sidorův švagr, byl původem z Děčína. S Magdou se Adolf oženil začátkem září 1939 a hlásili se k pravoslavné církvi. Po odstoupení pohraničí jeho rodiče přijeli do Prahy, doma zůstal jen jeho bratr Vilém, aby se staral o rodinný majetek, konkrétně o rodinný obchod s módním zbožím v Podmoklech. Adolfovi rodiče Rudolf a Luisa byli v červenci 1942 deportováni do Terezína - Rudolf zde zemřel a Luisa byla odvlečena v prosinci 1943 do Osvětimi, kde zahynula. Vilémův osud zkomplikovalo to, že zůstal v pohraničí. Pokusil se uprchnout do Čech koncem prosince 1938, byl však na hranicích v Terezíně zadržen. Následně byl poslán do koncentračního tábora v Oranienburgu. Adolfovi se podařilo pro bratra  zařídit povolení pobytu v Praze, a tak mohl být z Oranienburgu propuštěn. Po této zkušenosti nechtěl zůstávat v Evropě a pokusil se vystěhovat do Uruguaye. Bohužel neúspěšně. V prosinci 1942 byl zařazen do transportu do Terezína, odkud byl odvezen v březnu téhož roku do Izbice, kde zahynul.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.