Zpráva Maurice Rossela o prohlídce Terezína

Převzato z: Terezínské studie a dokumenty 1996, str. 188-195

Historikové, kteří se zabývali cestou delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže Maurice Rossela do Terezína, uskutečněnou na počátku léta 1944, neměli po desetiletí k dispozici její text. Pouze Hans Günther Adler měl možnost si v polovině padesátých let tuto patnáctistránkovou zprávu přečíst a uveřejnit její krátké resumé spolu s několika málo výňatky charakterizujícími její obsah. V osmdesátých letech získal profesor ženevské univerzity Jean-Claude Favez povolení prostudovat archiv MVČK, poté uveřejnil studii, ve které se přirozeně také zabývá Rosselovou zprávou a jejím osudem, ale z jejího textu cituje jen málo.1 Teprve v roce 1990 Mezinárodní výbor Červeného kříže sestavil ze svého archivu soubor dokumentů vztahujících se k terezínskému ghettu a jejich reprodukce rozeslal archivům a jiným vědeckým ústavům, které se historií židovského Holocaustu zabývají..2 Mezi těmito dokumenty byla i Rosselova zpráva. Považujeme ji za tak významný dokument, že jsme její překlad zařadili do tohoto prvého ročníku Terezínských studií a dokumentů.3 Aby její čtenář mohl Rosselovo referování konfrontovat s terezínskou skutečností let 1941 - 1944, připojili jsme k textu zprávy obsáhlé poznámky Vojtěcha Blodiga. Dokumentárně uvádějí na pravou míru fabulace, které důstojníci SS sami nebo prostřednictvím zterorizovaného židovského staršího předložili Rosselovi k uvěření za jeho prohlídky Terezína přeměněného v potěmkinskou vesnici.

Vzniku a historii Rosselovy zprávy jsem věnoval samostatné studie,4 ale některé mně dříve neznámé archivní dokumenty vyžadují přezkoumat údaje o tom, kdy Rossel zprávu sepsal a kdy se s ní seznámili Eichmannovi lidé.

Ve své přednášce Ghetto ve vyhlazovacím táboře, kterou Otto Dov Kulka věnoval historii rodinného tábora terezínských vězňů v Birkenau,5 se zabýval také otázkou, proč byl tento tábor po deseti měsících svého trvání zlikvidován. Připomněl Himmlerův souhlas s tím, aby delegát Mezinárodního výboru Červeného kříže navštívil nejen ghetto Terezín, ale i jeden židovský pracovní tábor..6 Přesvědčivě dokazoval, že právě pro tuto možnou prohlídku byl v Birkenau rodinný tábor připravován, a hledal odpověď, proč Himmlerovo povolení nebylo využito. V této souvislosti citoval z dopisu, který napsal představitel Německého Červeného kříže, jeden z Rosselových průvodců po Terezíně, von Heydekampf svému nadřízenému Niehausovi:

As already reported by phone on Sunday, the undersigned saw the report of [the International Red Cross representative] Dr. Rossel. The undersigned has personally reported to Hauptsturmführer Möhs of the RSHA, who seems to have received [the report] with unqualified satisfaction. The matter thus appears to be settled..7

Ve svém komentáři k tomuto dokumentu Kulka považuje za hlavní příčinu Möhsovy unqualified satisfaction nad Rosselovou zprávou, skutečnost, že její autor označil Terezín za konečný tábor, odkud žádné další transporty na východ neodcházejí. And since, contrary to expectations, the delegation did not raise any further questions, it was clear that the visit to Theresienstadt satisfied all their desires, konstatuje O.D. Kulka a uzavírá: Thus the answer prepared to satisfy all possible questions regarding the fate of those deported to the East, namely the 'family camp' in Auschwitz-Birkenau, became superfluous. And so, less than three weeks after the visit, during the first half on June, the camp was finally liquidated.8

Souvislost mezi Rosselovou zprávou a likvidací rodinného tábora terezínských vězňů v Birkenau považuji stejně jako O. D. Kulka za prokázanou a dokazoval jsem ji ve všech svých studiích, které jsem věnoval Rosselově zprávě nebo terezínskému rodinnému táboru..9 Hlavním argumentem byla pro mne také skutečnost, že po úspěšně připravené a absolvované klamné terezínské inscenaci - včetně předvedení Terezína jako konečného tábora - nepovažoval Mezinárodní výbor Červeného kříže za nutné dožadovat se přístupu do jednoho židovského pracovního tábora a že tedy Reichssicherheitshauptamt už nemusel opakovat terezínskou potěmkiádu v nové variantě, ačkoli se Himmler rozhodl ji riskovat. Inscenace v rodinném táboře terezínských vězňů - toto dlouho rafinovaně připravované alibi pro židovské pracovní nasazení na východě - byla už zbytečná. Tábor mohl být a byl likvidován tehdy obvyklým způsobem, totiž neužiteční jedlíci - staří, nemocní, děti a matky, které se neodhodlaly opustit své děti - byli posláni do plynových komor, práceschopní k pracovnímu nasazení, k Vernichtung durch Arbeit. Tento systém fungoval dosud spolehlivě. Dvě třetiny z 3 500 vězňů odvelených do pracovních komand bylo v něm zešrotováno.10

Z Kulkova výkladu logicky vyplývá, že Rosselovu zprávu dostal Německý Červený kříž a jeho prostřednictvím i Eichmannovi muži už v neděli následující po jeho návštěvě Terezína, nejpozději před likvidací rodinného tábora.

Podle ženevského historika Jean-Clauda Faveze napsal Rossel svou zprávu ještě v den své návštěvy v Terezíně, tedy v pátek 23. června 1944..11 Toto tvrzení však považuji za pochybné. Delegace přijela do Terezína nedlouho před 12. hodinou, podle rozvrhu měla sama prohlídka trvat 5 hodin 45 minut a kromě toho se plánovala časově nelimitovaná přestávka určená k obědu. Návrat do Prahy byl před osmou hodinou, v půl deváté už začínalo v Černínském paláci u K. H. Franka přijetí delegace s následující večeří..12 Příštího dne, který Rossel s dánskými delegáty věnoval prohlídce pamětihodností Prahy, mohlo být sice k sepsání zprávy časového prostoru dostatek, ale Heydekampf odjel z Prahy do Berlína už v noci z pátku na sobotu. Zprávu tedy číst nemohl a nemohl o ní už v neděli referovat Möhsovi.

O tom, že návštěva delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně splnila účel, který Himmler, Hlavní úřad říšské bezpečnosti a říšské ministerstvo zahraničí sledovali, si však byl Heydekampf naprosto jistý. V úterý 27. června poslal šéfovi Úřadu zahraniční služby Německého Červeného kříže W. G. Hartmannovi toto hodnocení:

Prohlídka Terezína proběhla pro všechny části uspokojivě. Jsem přesvědčen o tom, že zahraniční zástupci budou v této věci referovat příznivě. 13

Z přiloženého spisového záznamu vyplývá, že Heydekampf své hodnocení založil na vyjádřeních Rossela a obou dánských zástupců, ať již v osobních rozhovorech s nimi, nebo při diskusích v Černínském paláci.

V Heydekampfově záznamu se mj. psalo: Celkový dojem všech pánů o sídlišti byl velmi dobrý, zvláště byli příjemně potěšeni z dobrého vzhledu obyvatel sídliště a ze všude panující čistoty. Heydekampf dále vyzdvihl význam epizody, k níž došlo při závěrečném jednání po skončení prohlídky: Delegát MVČK předložil židovskému staršímu fotokopii potvrzení o přijetí [balíčků] s otázkou, zda [jeho] podpis je identický, což bylo potvrzeno. Aby důkaz byl nepochybný, židovský starší pod podpisem na fotokopii ještě jednou připojil svůj originální podpis..14

Heydekampfovo hodnocení se potvrdilo, když týden po prohlídce Terezína poslal Rossel svému průvodci po Terezíně, Eberhardu Thaddenovi, legačnímu radovi v říšském ministerstvu zahraničí, dopis tohoto znění:

Velevážený pane von Thadden!

Dovolujeme si předat Vám přiložené dva exempláře v Terezíně pořízených fotografií a byli bychom Vám velice zavázáni, kdybyste z nich jednu sérii mohl poslat svým spolupracovníkům v Praze.

Využíváme příležitosti, abychom Vám, rovněž jménem Mezinárodního výboru Červeného kříže, vyslovili svůj zdvořilý dík za organizaci návštěvy v Terezíně. Díky Vašim snahám nám bylo poskytnuto všemožné ulehčení.

Cesta do Prahy nám zůstane v nejlepší vzpomínce a těší nás, že Vás můžeme ještě jednou ubezpečit, že naše zpráva o návštěvě Terezína bude pro mnohé znamenat uklidnění, protože tam jsou životní podmínky uspokojivé.[...]

K dopisu připojil Rossel ještě sdělení, že po dvou sériích fotografií posílá také SS-Obersturmbannführerovi Güntherovi, čímž byl míněn berlínský Rolf Günther v Eichmannově referátu..15

V tomto Rosselově dopisu z 1. července 1944 není ani slovo o tom, že by Mezinárodní výbor Červeného kříže projevil zájem o prohlídku jednoho židovského pracovního tábora. Ani Německý Červený kříž, ani Reichssicherheitshauptamt neměly důvod, proč by měly projevit iniciativu. Terezínský úspěch jim postačil. Rodinný tábor terezínských vězňů v Birkenau, prezentovaný jako Pracovní tábor Birkenau u Nové Beruně mohl být a byl likvidován.

Zbývá ovšem odpovědět na otázku, kdy Německý Červený kříž a Eichmannův referát skutečně obdržely text Rosselovy zprávy. Kterou neděli se tak stalo? Kterou neděli Heydekampf informoval Niehause, že zprávu četl? Kdy informoval o jejím obsahu Möhse?

Otto Dov Kulka necitoval ve své přednášce dokument přesně. V textu jsou vynechána data a vynechávka není označena. Třeba tedy uvést úplný text.

Sídlo Úřadu zahraniční služby Německého Červeného kříže tehdy už nebylo v Berlíně, ale v Ettelu. V Berlíně byl jen Verbindungsstab, štáb, který udržoval spojení s ústředními úřady umístěnými v Berlíně. K tomuto štábu patřil Heydekampf. Dne 13. září 1944 psal do Ettelu zástupci vedoucího Úřadu zahraniční služby Německého Červeného kříže Heinrichu Niehausovi:

Jak již bylo telefonicky sděleno, podepsaný nahlédl v neděli 10. 9. do zprávy dr. Rossela. Přiložen je krátký výtah. Hauptsturmführer Moes byl podepsaným osobně informován 11. 9. a zdá se být zcela uspokojen. Záležitost by tím mohla být vyřízena..16

V té době Německý Červený kříž ještě Rosselovu zprávu neměl. Heydekampf si ji mohl pouze přečíst a udělat si z ní poznámky. Potvrzuje to i Niehausův dopis Rolfu Güntherovi, kterému na základě Heydekampfovy informace o obsahu Rosselovy zprávy 11. září napsal:

Švýcarskou delegaci v Berlíněl17 jsem poprosil, aby nám předala kopii do Ženevy odeslané zprávy dr. Rossela o prohlídce starobního ghetta Terezín, abych ji mohl Vám odevzdat..

H. Niehaus 11. září 1944 R. Guntherovi. YVA, JM 1700/4. Niehaus se v dopisu odvolává na svou rozmluvu s Güntherem dne 6. září 1944.

Příloha, o níž se Heydekampf ve svém dopise ze 13. září 1944 zmiňuje, je označena Židovské sídliště Terezín. Výtah ze zprávy dr. Rossela, del. IK, Wannsee..18

Záznam má dvě části: statistickou a zvláštní. V první se na jedné stránce uvádějí základní data o složení terezínského osazenstva, o průměrném věku, o úmrtnosti, zdravotnictví, soudnictví apod. Druhou část cituji celou:

Terezín byl delegátovi označen jako konečný tábor. V Ženevě byl opakovaně požádán o stanovisko k tomu, že ve stovkách případů byli obyvatelé Terezína prokazatelně přeloženi do jiných ghett. Židovský starší dr. Eppstein je ve zprávě označen za terezínského 'Stalininistu'. Je samovládcem po sovětském vzoru a vládne dík své kultuře a chytrosti velmi moudře. Delegátovi je nepochopitelné, proč byly po léta činěny potíže kvůli návštěvě tábora, zvláště když celkový dojem byl tak překvapivě dobrý. Velmi důležité byly fotografie, které pořídil se svolením velitele tábora. Mnohé zainteresované kruhy ve Švýcarsku by zprávě neuvěřily, kdyby nemohly být předloženy fotografie (obzvlášť mateřské školky s hrajícími si dětmi).

Jak komentoval 13. září 1944 Heydekampf Rosselovu zprávu o rozmluvě s Möhsem? Záležitost by tím mohla být vyřízena.

Pro Reichssicherheitshauptamt zřejmě byla. Neuplynuly ani dva týdny a SS-Hauptsturmführer Ernst Möhs byl z Berlína odeslán do Terezína, aby tam dohlédl na vypravení více než 18 tisíc vězňů konečného tábora Terezín do Osvětimi. Existovaly věrohodné fotografie hrajících si dětí, pořízené věrohodným delegátem Mezinárodního výboru Červeného kříže. Ty děti tedy už mohly jít do plynu...

Poznámky

1:

Hans Günther Ad1er: Die verheimlichte Wahrheit. Theresienstädter Dokumente, Tübingen 1958, dok. 224, s. 312-314. Jean-Claude Favez: Das Internationale Rote Kreuz und das Dritte Reich. War der Holocaust aufzuhalten? Zurich 1989.

2:

Documents du Comité International de la Croix-Rouge concernant le ghetto de Theresienstadt, Genéve, le 26 juin 1990.

3:

Originál je psán francouzsky. Německý překlad současně vychází v Theresienstädter Studien und Dokumente 1996.

4:

M. Kárný: Neobjasněné záhady jedné osudové zprávy. In: Terezínské listy 20/1992, s. 11-31; Besuch im Ghetto. Die Geschichte eines fatalen Berichtes. In: Patient Geschichte. Ed. Karsten Linne, Thomas Woh11eben, Frankfurt a. M. 1993, s. 280-296.

5:

Otto Dov Kulka: Ghetto in an Annihilation Camp. Jewish Social History in the Holocaust Period and its Ultimate Limits. In: The Nazi Concentration Camps. Proceedings of the Fourth Yad Vashem International Historical Conference, Jerusalem 1984, s. 315-330.

6:

Reprodukci dokumentu, kterým byl Německý Červený kříž informován o tomto Himmlerově rozhodnutí, uveřejňujeme na s. 189.

7:

O. D. Ku1ka cd., s. 329.

8:

Tamtéž, s. 329-330. O zřejmou tiskovou chybu jde u údaje, že rodinný tábor byl zlikvidován v první polovině června. Stalo se tak v první polovině července 1944, konkrétně v nocích na 11. a na 12. července.

9:

Vedle článků citovaných v poznámce 4 zejména:Obóz familijny w Brzezince (Bllb) dla Żydów z getta Theresienstadt. In: Zeszyty Oświęcimskie, 20/1993, s. 123-215. Tam jsou odkazy na mé další články k tomuto tématu.

10:

Ze 17 517 vězňů deportovaných z Terezína do rodinného tábora v Birkenau se pouze 1 167 dožilo osvobození, pokud se podařilo zjistit.

11:

J. C. F a v e z, c. d., s. 147. Favez se odvolává na text zprávy, resp. průvodní dopis. Ten však je datován v Berlíně 27. června 1944 a v textu tohoto dopisu ani v textu zprávy samé není nic, co by Favezovo tvrzení podporovalo.

12:

Viz časový rozvrh cesty s přiloženým plánkem Terezína a na něm naznačenou trasou. Archiv Židovského muzea v Praze, fond T., i. č. 188. Tischordnung für das Abendessen in den Räumen des Czernin-Palais Freitag, den 23. 6. 1944, 20:30 Uhr. Státní ústřední archiv v Praze (SÚA). 110-7-91.

13:

Besichtigung der Judensiedlung Theresienstadt 23. Juni 1944. Datováno 27. 6. 1944. Bundesarchiv Koblenz (BAK), R 58/89, s. 21-22.

14:

Tamtéž.

15:

Thadden poděkoval 26. července 1944 Rosselovi dopisem, kde mj. psal: Těší mne, že se Vám snímky tak dobře povedly, a příležitostně je také použiji, až se na mne znovu cizinci obrátí s údajnými hrůzami v Terezíně. U Rosselova dopisu je rukopisná poznámka, že jednu sadu fotografií dalo německé ministerstvo švédskému vyslanectví v Berlíně. Fotokopie z této korespondence Rossel - Thadden byly pro mne pořízeny ze sbírky filmů v bývalém Ústředním státním archivu v Postupimi (dnes součást Spolkového archivu). Původní signatura: ZStAP, film 14173, D 526397 - 526398. Thadden Rosselova příznivého hodnocení terezínské situace skutečně využíval. Například při jednání s legačním radou švédského vyslanectví Otterem v souvislosti se žádostmi o souhlas s vystěhováním několika terezínských vězňů, kteří měli švédské občanství, argumentoval: Dass es den Juden nicht schlecht gehe, hatte der Besuch einer Kommission in Theresienstadt bewiesen. Auch schwedischerseits hatte man Gelegenheit gehabt, sich in Theresienstadt von dem Wohlergehen dieser Juden zu überzeugen, wenn die schwedische Gesandtschaft hiervon keine Gebrauch gemacht habe, weil durch einen schwedischen Feiertag an dem fraglichen Tag kein Angestellter der Gesandtschaft Berlin verlassen konnte, dann sei das schliesslich nicht unser Fehler. Tamtéž, film 15463, E 071004-071007.

16:

Kurzívou vytištěný text je v Kulkově citaci vynechán. Německý originál zní: Wie bereits am Fernsprecher mitgeteilt, hat der Unterfertigte am Sonntag, den 10. 9. in den Bericht des Dr. Rossel Einsicht genommen. Anliegend ein kurzer Auszug. Hauptfuhrer Moes ist am 11.9. personlich von dem Unterzeichneten in Kenntnis gesetzt worden und scheint restlos befriedigt zu sein. Die Angelegenheit diirfte damit erledigt zu sein. Yad Vashem Archives, JM, 1700/4.

17:

Švýcarskou delegací v Berlíně je často ve spisech Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Německého Červeného kříže nazývána berlínská delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže.

18:

Judensiedlung Theresienstadt. Auszug aus dem Bericht Dr. Rossel, Del. IK, Wannsee. BAK, R 58/89, s.23-24.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.