Omezování cestování Židů

Další omezení židovského obyvatelstva se týkala cestování a používání veřejných, ale i soukromých dopravních prostředků. Spolu se zákazy vycházet z bytu po 20. hodině a chodit na určitá veřejná prostranství ve městech, tvořila opatření oklešťující možnosti dopravy Židů další hradbu jejich styku s okolním světem.

V říjnu 1940 vydalo policejní ředitelství v Praze vyhlášku, podle které Židé směli i jen přechodně změnit místo trvalého bydliště (tedy cestovat mimo tuto oblast) jen s povolením pověřeného úřadu.

Židé byli vylučováni také z městské hromadné dopravy. V Praze z jízdy tramvajemi, v Brně a dalších městech autobusy nebo trolejbusy.

Od 5. července 1940 nesměli Židé jezdit nájemními auty nebo autodrožkami (taxíky) a 23. ledna 1941 vyšlo nařízení, na jehož základě byli Židé povinni odevzdat své řidičské průkazy.

Ve vlacích nesměli Židé od srpna 1941 jezdit ve spacích a lůžkových vagonech. Od 14. října 1941 byly pro Židy vyhrazeny pouze nejnižší třídy a cestovat vlakem směli jen s povolením německého nebo protektorátního úřadu. Nesměli používat rychlíky a zrychlené vlaky.

Na budějovické pouliční dráze smějí židé jen na plošinu

Článek z novin Svoboda ze dne 22. listopadu 1940.

více…
Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.