Třicet let práce na CD

Encyklopedie židovských obcí

Jiří Fiedler

Jedna z mnoha aktivit Židovského muzea v Praze se týká mapování historie českých a moravských komunit. Nejen v podobě odborných publikací zaměřených na specifická témata, ale způsobem, jenž poskytuje odpovědi na otázky, které nás napadají při procházkách městy a vesnicemi. Existovala zde židovská obec? Měli zdejší Židé synagogu či modlitebnu? Svůj hostinec? Kde asi stál? Měla obec hřbitov a kde ho hledat? Ačkoli se situace v mnohém mění k lepšímu, památky se opravují a stopy zmizelé židovské společnosti jsou na mnoha místech označeny tabulkami nebo je lze dopátrat v místních informačních centrech, odpovědi se někdy nalézají obtížně.

ŽMP se proto rozhodlo postupně zveřejňovat v elektronické podobě encyklopedii židovských obcí a dalších významných míst na území České republiky, kterou s použitím svého soukromého archivu vytváří Jiří Fiedler. Dílo je současně výsledkem jeho více než třicetileté excerpce pramenů v archivech a knihovnách, korespondence i průzkumu přímo v jednotlivých lokalitách. Na základě této práce J. Fiedler již dříve publikoval knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě (anglická verze vyšla v nakladatelství Sefer roku 1991, česká o rok později a je vyprodána). Současná podoba hesel je však daleko obsáhlejší a detailnější. Elektronická forma má proti publikacím jednu zásadní výhodu: s údaji lze stále pracovat, doplňovat je, opravovat, aktualizovat.

Obsah a struktura hesel

Co všechno lze v encyklopedii najít? Kromě základních toponymických, geografických a správních údajů o dané lokalitě jsou tu zachyceny informace o počátcích židovského osídlení, jeho demografickém vývoji, a pokud možno i o sociální skladbě židovské komunity; přehled udělených privilegií; záznam o pohromách, které obec postihly; základní data k dějinám náboženské obce a výčet jejích funkcionářů (představených obce, rabínů, kantorů atd.); údaje o místních náboženských, vzdělávacích a charitativních institucích (synagogách a modlitebnách, rituální lázni, školách, špitálu apod.); popis židovského sídelního okrsku (ulice nebo čtvrti), významných veřejných budov, někdy i soupis obytných domů s jejich obyvateli; informace o hřbitově (hřbitovech); soupis dochovaných matrik, výběr nejvýznamnějších dalších archiválií a aspoň částečný výčet dostupných vyobrazení daného místa.

Cenné jsou často údaje z obecních kronik či ústní informace získané od pamětníků a dále fakta získaná na základě osobního ověření stavu bývalých židovských sídlišť a jejich památek, případně podoby míst, kde stávaly často už zaniklé objekty (synagogy, hřbitovní budovy apod.). V encyklopedii není zpracováno závěrečné období historie většiny českých a moravských židovských obcí, období holokaustu: podrobné údaje například o transportech do Terezína a seznamy obětí lze získat v muzejním Oddělení pro dějiny šoa. Hesla jsou různě dlouhá: většinou od půlstránky (taková většinou odkazují na jiné heslo) do padesáti stran stručného výčtového textu a tabulek. Zatím nejrozsáhlejší heslo (o židovské komunitě v Luži) ale přesáhlo devadesát stránek. Údaj o jednotlivých lokalitách lze objednávat přímo v pražském Židovském muzeu - viz níže.

Svatby na nádraží a jiné

Na otázku, kolik hesel už je zpracováno a kterým místům věnoval autor hlavní pozornost, Jiří Fiedler odpovídá: Je hotovo asi 300 hesel, dalších 700 je možno objednávat s tím, že je pro zájemce dokončím, doplním v nich aktuálnější informace. Zaměřuji se na menší obce, které nejsou třeba vůbec v tištěných pramenech zpracované. Asi sto nejvýznamnějších obcí nedělám, jen ty doposud víceméně zanedbávané.

V současné době je sestavena zhruba pětina z celkového počtu více než 1400 budoucích encyklopedických hesel. Mezi nimi jsou zahrnuta sídla židovských náboženských obcí nebo modlitebních spolků, další lokality s prokázanou nebo předpokládanou existencí židovské modlitebny, místa spojená s životem významných osobností (tj. především jejich rodiště) i katastrální obce, na jejichž území se nalézají židovské hřbitovy patřící někdy i vzdáleným náboženským obcím, ale také místa pracovních nebo internačních táborů z let šoa a mnoho lokalit s hromadnými hroby obětí transportů smrti. Nachází autor i po tolika letech bádání nějaké zajímavosti, novinky? V matrikách občas narazím na různé zajímavosti. Například místo svateb. Židovské svatby se na sklonku 19. a na počátku 20. století často konaly v hotelích, přinesli tam chupu a proběhl obřad. Někdy se najdou svatby i na nádražích a v nádražních restauracích. Když se otevíraly nové tratě Vídeň - Přerov - Krakov nebo Přerov - Olomouc - Praha, konaly se svatby právě v nově otevřených, tehdy krásných a moderních budovách. Našel jsem například záznamy o svatbách v Janovičkách u Chocně (trať tam zprovoznili v r. 1845, svatba se konala 1849 a další roku 1854). V Chocni se roku 1855 konala svatba v ,nádražním hostinci': snoubence z Luže a z Doudleb nad Orlicí oddal rabín z Rychnova nad Kněžnou, na nádraží v Týnci nad Labem snoubence ze vzdálených míst oddávali roku 1853 a 1855 významní rabíni zase z jiných měst. Další podobné záznamy se týkají železničních stanic třeba v Břeclavi (1877), Chrasti (1896), Mezimostí nad Nežárkou (1906 a 1911), Prostějova, Šakvic, Vranovic u Pohořelic, Zaječího a Zámrsku.

Narazil jsem na zajímavé záznamy z Hostouně u Kladna, v nichž se představení obce v čele s rychtářem v 18. století urputně bránili založení židovského hřbitova, psali petice, naříkali, že u hřbitovní zdi se bude hromadit sníh a že ,naše mládež je nezvedená a my jí nemůžeme zabránit, aby hřbitov nepoškodila'. Získal jsem také dopisy, které roku 1942 psala paní v Puclicích, která jako poslední Židovka čekala na deportaci. Píše, jak se k ní sousedi chovají, kdo jí pomohl, ale spíš, jak si vesničané rozebírají její majetek.

Kokrháček, Korálek, Kornfeld, Haberfeld, Strasserfeld a Abraham Chajim z Ivanovic

Když J. Fiedler listuje počítačovými záznamy, dokládá, že četba encyklopedie nemusí být nezáživná. Zmiňuje například další zajímavost: kuriózní židovská příjmení. Sbírám česká příjmení, která nejsou odvozená od jména obce. Zpočátku se ale všechna musela psát německým pravopisem. Je to třeba spousta 'ptačích' příjmení (nejenom Kafka, ale taky Brabetz, Hollub, Hrdlitschka, Katscher, Ratzek, Soyka a další). Z Mladé Vožice zřejmě pochází typické židovské jméno Synek, z jihozápadních Čech jméno Suchařípa, z Chrudimska se šířila příjmení Beran a Vohryzek. Často se vyskytoval Brumlík, Klepetář, Kokrháč, Korálek, Vocásek, Vodička, Voplatek. Nebo Růžičkové, to byli buď Cikáni, nebo Židé. Někde převzaly židovské rodiny příjmení svobodných sedláků, u kterých bydlely v nájmu (třeba jméno Růžek v okolí jihočeské Růžkovy Lhoty). Zajímavá situace nastala například ve městě Strážnici. Až do vydání josefského patentu o povinných příjmeních tam nikdo příjmení neužíval, a od Nového roku 1788 najednou v matrice všichni příjmení mají, ale většinou jsou vytvořená podle několika schémat. Současně se tam objevilo deset různých feldů (od Haberfelda, Kornfelda, Rosenfelda, Stratzenfelda až po Wurmfelda), třináct -mannů (od Eisenmanna a Fettmanna po Weissmanna), osm -steinů (od Hersteina po Weinsteina a Wintersteina), vznikla typická strážnická jména související s hvězdami (Lichtenstern, Morgenstern a Sonnenstern), se svitem (Siebenschein a Sonnenschein), barvou pláště (Blaumantl, Grünmantl, Schwarzmantl aWeissmantl) nebo kořínky (Rosenwurzl a Rebenwurzl). S místním vinohradnictvím jistě souviselo i nové jméno Rebensaft.

A když jsme u těch příjmení: Při prohlížení a excerpci židovských matrik narazí člověk tu a tam na lecjakou historickou kuriozitu. Jednu takovou podivuhodnost jsem našel v matrice narozených pro Ivanovice na Hané. Roku 1871 se v Ivanovicích v domku čp. XIV v židovské čtvrti narodil chlapeček Abraham Chajim. - Na tom by nebylo nic výjimečného, jenže jeho rodiče neměli příjmení (otec je zapsaný jenom jako Elijahu a matka jako Chaja Sara) a pocházeli prý 'z Babylonu v Orientě' (doslova 'aus Babylon in Orient'). V Ivanovicích určitě nebydleli, žádná jiná zmínka tam o nich není a jako obyvatelé Rakouska-Uherska by museli mít příjmení. I jejich starobylá zapsaná jména působí dost cizokrajně. Snad ten údaj o narození zapsal matrikář až dodatečně, podle doslechu, jinak by se asi snažil získat nějaký konkrétnější údaj o původu těch manželů (ze zřícenin babylonských pocházeli sotva)... Dá se tedy jenom usuzovat, že byli 'na cestě', že odněkud do Ivanovic přišli a někam pak zase zmizeli... Možná jenom v těžké hodince zaklepali na nějaké dveře a domácí nechali tu paní u sebe porodit. Zřejmě tam ale pobyli s miminkem aspoň týden, protože v matrice už má zapsané jméno, takže ho v Ivanovicích asi i obřezali... Nepřipomíná nám ten příběh něco z novozákonní literatury?

Mikve Baal Šem Tova

Do jaké míry je encyklopedie, dnes zřejmě nejkompletnější pramen o někdejších židovských obcích, využívána? Vyřizuji stovky e-mailových dotazů za rok a podle individuálních objednávek zpracovávám další hesla 'k okamžitému dodání'. Ale moc se o encyklopedii asi neví, protože jinak by se o ni zajímaly třeba obecní úřady, a tak by se možná vyvarovaly chybných informací, které přebírají ze starších publikací nebo z internetu. Já také sleduji místní tisk a zjišťuji, že se publikuje velké množství chybných dat, včetně oficiálních údajů, včetně odborných publikací, včetně zastaralých a nepřesných informací převzatých z mé staré knížky! V encyklopedických heslech pak zaznamenávám, že určitý článek vyšel, a označím chyby, které lze přesně identifikovat.

Na otázku, zda učinil nějaký objev, který vyvrací historickou pravdu, J. Fiedler říká: Objev, to nevím, ale existuje hodně pověstí a legend, které s realitou moc nesouvisejí. Třeba židovská obec v Poběžovicích v západních Čechách. Tam mají několik legend, které se neustále objevují na internetu a v článcích. Totiž že město a zdejší mikve dvakrát navštívil rabín Löw a že lázeň má léčivé účinky... Nebyl přitom důvod, aby Maharal jezdil do nějaké málo známé začínající obce. Největší legenda ale tvrdí, že tam přijel Baal Šem Tov, zakladatel chasidismu, že v Poběžovicích pobýval skoro rok a že se tam v lázni 310krát ponořil! To je naprosto fantastický nápad, převzatý z jistého romantického rukopisného falza. Někdejší rabín, který sám pocházel z chasidské rumunské obce, chtěl zřejmě do Poběžovic přivést finance, takže kolem roku 1927 vytvořil z místní mikve poutní místo. Přijížděly tam prý tehdy celé zájezdy chasidů. Po roce 1990 měl v sousedství dřevovýrobu jistý pan Adamec. Napřed se prý divil, že se na jeho dvoře objevují skupiny podivných Američanů s černými klobouky a s černými kabáty až na zem - ale potom jim vybudoval novou, náhradní mikvi! Ve sklepě s velkou studnou instaloval osvětlení, ohřívače vody, lavici a věšáky, a chasidé k němu jezdili, ponořovali se a pak k úžasu okolí kolem studny tančili. Podnik pana Adamce ale zanikl a budku nad replikou mikve zbořili.

Pokud máte zájem o zaslání hesla z elektronické encyklopedie, naleznete je na stránkách Židovského muzea (http://www. jewishmuseum.cz), kde kliknete vlevo na encyklopedie židovských obcí. Vyplníte jednoduchou objednávku a poštou poté dostanete požadované soubory na CD s fakturou. Soubor zaslaný na CD stojí 10 Kč za 1 stránku textu + 20 Kč CD + 90 Kč poštovné.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.