Jeden z posledních

Peter Kien patřil k poslední předválečné generaci mladých židovských umělců, byl stejně starý jako Jiří Orten, jako Gustav Schorsch nebo jeho přítel Gideon Klein, pokud jmenujeme ty nejznámější. U všech si klademe nutně otázku, oč všechno jsme byli jejich smrtí ochuzeni, co všechno mohli vytvořit a jakou úlohu mohli v našem světě sehrát. To, co stačili vytvořit za svůj krátký život, není však pouze příslibem do budoucna, ale má cenu i samo o sobě. Kien byl stále zmítán pochybnostmi o hodnotě své práce. Všechno, co se dodnes z jeho tvorby dochovalo - přes dva tisíce kreseb, desítky obrazů, stovka básní, řada povídek, pět divadelních her a libreto opery Císař Atlantidy, svědčí však o opaku, o neobyčejně nadané umělecké osobnosti malíře a básníka.

F. P. Kien: Autoportrét, akvarel, tužka, 1939.

Dětství

Rodiče Petera Kiena pocházeli z Moravského Slovácka. Otec Leonard (1886-1944) a matka Olga, rozená Freundová (1898-1944), se krátce po první světové válce přestěhovali do Varnsdorfu, kde měl Leonardův bratr Edmund textilku. Zde se jim 1. ledna 1919 narodil syn Franz Peter Kien, o dva roky později dcera Gina. Peter byl od dětství považován za génia. Podle otce si od tří let stále něco rýmoval, v pěti normálně četl a psal, od nejútlejšího dětství také kreslil a již jeho nejranější kresby nesou neobyčejnou svobodu výrazu. V pěti letech začal brát první hodiny hudby a kreslení. Mluvil běžně česky i německy, naučil se francouzsky a anglicky; za literární řeč si zvolil němčinu.

V roce 1929 se rodina přestěhovala do Brna, kde Peter studoval reálku. Tehdy začal zdokonalovat svou techniku kresbou podle skutečnosti, věnoval se fotografii, zabýval se karikaturou. Ve 13 letech napsal ve verších a próze svůj první dramatický text, komickou hru O pravdě a lži, kde se již objevují vážná témata smrti, násilí, pravdy a svobody. V lámané němčině napsal povídku Válka s abecedou - rozpad pořadí písmen v abecedě vede k totálnímu chaosu a válce všech proti všem, kterou vede pomatený vůdce. V parodické povídce popisuje šestnáctiletý Kien brněnské vězení, v němž jistý Schmuss ben Quatschi studuje rafinované způsoby mučení, které chce uplatnit ve své zemi.

V těchto pracích jsou již předznamenána vážná témata totalitní společnosti a války z jeho terezínských dramat.

Školy

V roce 1936 se Kien stěhuje do Prahy, kde chce věnovat všechen čas umění. Na podzim začne studovat malířství na přípravce Akademie výtvarných umění, bydlí na Masarykově koleji v Dejvicích a začíná publikovat v Prager Tagblattu. Na Akademii našel chápavého prof. Nowaka a řadu nových přátel, Evžena Nevana, Věru Kotyzovou, Františka Jiroudka a další. Především se zde ale setkal s pozdějším slavným dramatikem Peterem Weissem (1916-1982 Stockholm), s nímž si byli zvlášť blízcí. Kien mu mj. věnoval Kafkovy prózy, které ovlivnily rozhodujícím způsobem Weissovu tvorbu. Weiss podobně jako Kien také psal a své texty ilustroval a vázal v úhledné strojopisné samizdaty. Jejich společným oblíbencem byl Alfred Kubin. V roce 1938 Weiss odjel přes Švýcarsko do Švédska a naléhal na Kiena, aby co nejrychleji emigroval; jeho poslední dopis si Kien vzal s sebou do lágru a až do konce ho nosil při sobě.

V roce 1937 Peter navštěvoval vedle studia na Akademii také grafickou školu Officina Pragensis, kterou na Valdštejnském náměstí založil grafik Hugo Steiner-Prag (1880-1945 New York). Jeho znalosti a osobnost na Kiena udělaly velký dojem, navíc se zde mohl naučit všechno o knižní grafice, která mu byla tak blízká. Navštěvoval také scenáristické kurzy při Svazu filmařů. V říjnu 1937 se účastnil prvního Salónu na schodech v D 38, který E. F. Burian pořádal na podporu mladých umělců. V březnu 1938, krátce po anšlusu Rakouska, nesl Kien s Weissem jeho velký obraz Velké divadlo světa po ulici do Akademie. Náhle před námi z okna vyskočil člověk a rozplácnul se přímo před námi, na ulici, zemřel nárazem na chodník. Postavili jsme obraz - a vedle něj ležel tenhle rozmašírovaný člověk, zaznamenal událost Weiss.

Svatba v Protektorátu

Po okupaci v březnu 1939 je Kien nucen odejít po třech letech z Akademie, bez úspěchu hledá možnost vystěhování do Ameriky. Jedinou nadějí zůstává nakonec Palestina, vstupuje tedy do hnutí Hechaluc a účastní se letního táboru hachšary. Cítíme se opravdu jako krysy, které mají na vybranou skočit do moře, nebo počkat, až si je moře vezme. Rozhodli jsme se ale skočit. V srpnu pomáhá stěhovat rodiče do Bzence. Na podzim dostal možnost studovat a pracovat v Officině Pragensis, kterou po Steinerově odjezdu vede grafik Jaroslav Šváb. Ovládá nepřeberně stylů a technik, s překvapující nápaditostí a svobodou řeší návrhy vzorů balicího papíru, reklamy a plakáty cestovních kanceláří, především ale četné obálky knih svých oblíbených autorů, které dodnes působí neobyčejně živě a moderně.

V listopadu 1939 se Kien seznámil s Ilse Stránskou a stěhuje se ke Stránským do pokoje po Ilsině sestře, která emigrovala do Anglie. Je to tak živý, inspirativní člověk, díky němu jsem poznala tolik nového, tolik milých lidí, krásných knih... píše Ilse sestře. Neobyčejně kulturní rodina Stránských mu dává pocit domova a zázemí. Obec připravuje mladé na emigraci a pořádá rekvalifikační kurzy - Peter absolvuje kurz fotografie, Ilse ošetřování nemocných. V roce 1940 je činný v sionistických organizacích, vyučuje v Alijat hanoar a účastní se letního táboru hachšary společně s Ilsou.

Svatební fotografie Ilse a Petera; Praha 1940.

Vystavuje znovu na žákovské výstavě Officiny Pragensis. Dne 1. října 1940 se žení s Ilse a téhož dne se ujímá vedení grafického kurzu pražské židovské obce ve Vinohradské synagoze, na výuce se podílejí rovněž Ferdinad Bloch a Richard Saudek. Má zde až 44 žáků a vyučování mu zabírá hodně času a sil. Kromě praktických cvičení přednáší teorii kompozice, dějiny umění, zásady užité grafiky, nauku o barvách a materiálech, kompozici a styl stejně jako užití různých druhů písem. Celý rok uběhne v intenzivní práci, 4. prosince 1941 je deportován transportem Ak 2 do Terezína.

Poslední léta

V Terezíně začíná ihned pracovat společně s Frittou v kreslírně Technického oddělení, kterou vede ing. arch. Otto Zucker, zástupce Jakoba Edelsteina. Jeho schopnosti jsou zde vysoce ceněny, pracuje na výsledné grafické úpravě statistik, týdenních výkazů a přehledů o činnosti samosprávy. Dostává propustku, díky které může navštěvovat téměř všechny provozy ghetta. V Technické kanceláři spolupracuje s Helgou Wolfensteinovou, mnohé se může naučit od starších kolegů Fritty, Blocha, Ungara a Haase. Portrétuje své přátele, malíře Frittu a Ungara, Gustava Schorsche, Gideona Kleina, MUDr. Ericha Springera a další. Se zbytky barev maluje na hrubé plátno pohledy z terezínského Kavalíru. Po půl roce do Terezína přijíždí také Ilse a o něco později její rodiče. Díky Kienovi mohou všichni bydlet přímo v Magdeburských kasárnách, kde sídlila administrace a vedení ghetta. Když koncem ledna 1943 přijedou do ghetta také rodiče Kienovi, ubytují se společně se Stránskými.

F. P. Kien: Portrét Ilse, 1942-1944.

Během jara a léta 1942 Kien píše divadelní hry Medea, Loutky a básnický cyklus Mor. V květnu 1943 Gustav Schorsch inscenuje Loutky, pro které byl prý inspirací atentát na Heydricha; dočkaly se 25 repríz. V září Kien pořádá veřejné předčítání dramatu Sabbatai Zwi. Koncem roku 1943 vzniká próza Strašný sen, obraz totalitní společnosti ghetta, povídka Na hranici, alegorická pohádka Pět velikánů a nakonec libreto opery Císař Atlantidy. Císař vyhlašuje totální válku všech proti všem až do konečného vítězství, jímž bude vykořenění zkaženosti a současně vyhlazení celého lidstva. Na to nestačí ani Smrt, která opustí své místo a lidé přestanou umírat. Opera měla být uvedena počátkem roku 1944 v režii Carla Meinharda, Zelenka již nakreslil skici k výpravě a Rafael Schächter ji začal zkoušet. Premiéra se však nekonala, podle všeho byla zakázána pro příliš nápadné narážky na nacismus a vůdce. Básnický cyklus Mor, který líčí morové město, podobající se Terezínu, zhudebnil v českém překladu Gideon Klein a uvedl v prosinci 1943. Ilse zatím pracovala v krejčovské dílně, kde šila panenky podle Kienových návrhů.

F. P. Kien: Návrh plakátu ke hře V Osel a stín, akvarel, 1940-1941.

V roce 1944 Kien hodně kreslí, podílí se výstavě terezínských výtvarníků a účastní se přípravy zkrášlovací akce, navrhl také bankovky potěmkinovské Banky židovské samosprávy, které provedl pražský rytec Jindra Schmidt. Když v červenci 1944 byli nejbližší Kienovi přátelé z kreslírny technické kanceláře zatčeni za propagandu hrůzy, Kien jakýmsi zázrakem unikl. Ilegální tvorbu svých přátel údajně neschvaloval, protože nechtěl ohrozit své nejbližší. Před deportací věnoval přítelkyni Helze Wolfensteinové kufr plný skic a kreseb, který ukryla na infekčním oddělení Vrchlabské nemocnice, kterému se esesáci vyhýbali; odtud také pochází velká část dochovaných Kienových prací. Podzimními transporty do Osvětimi odcházejí 12. října nejprve Ilsini rodiče, 16. října jsou deportování Peterovi rodiče a s nimi odcházejí i Peter s Ilsou, ale také všichni ostatní, kteří se podíleli na uvedení Císaře Atlantidy. Podle jednoho svědectví Peter prý při selekci neopustil otce, i když patrně věděl, co ho čeká. Nejspíše byli všichni 18. října 1944 hned po příjezdu do Osvětimi zavražděni.

Výstava a monografie

Současná výstava na Malé pevnosti v Terezíně představuje téměř tři stovky Kienových výtvarných děl a dosud neznámých dokumentů a bude otevřena až do 14. září 2009. Architekt výstavy Georg Schrom se pokusil s pomocí dřevěných beden vytvořit instalaci, v níž se vizuální a verbální výraz, umění a literatura vzájemně prostupují a doplňují. Výstava je společným projektem Památníku Terezín a Izraelské Solidarity, sponzory projektu jsou Claims Conference, New York; International Task Force, Německo; Pär Stenberg, Švédsko; Ministerstvo kultury České republiky, Česká rada pro oběti nacismu a Židovské muzeum v Praze. K výstavě byla vydána obsáhlá a velmi zdařilá Kienova monografie od Jeleny Makarové a Iry Rabina, v níž se podařilo shromáždit vedle umělcových děl a textů také množství rodinných fotografií a dokumentů, které nás provázejí celým jeho životem. V citlivé grafické úpravě Petra Osvalda byla tato první skutečná monografie terezínského umělce vydána nakladatelstvím Oswald.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.