Neznámý Michel Fingestein

Výstava v Galerii R. Guttmanna potrvá do konce srpna

Ačkoli Michel Fingesten patřil před druhou světovou válkou k nejznámějším berlínským umělcům, je dnes téměř neznám. Je to jeden z důsledků nacistické perzekuce, která ve 30. letech znemožnila umělcům, jako byl on, pracovat a vystavovat, izolovala je a nakonec v lepším případě přinutila k emigraci. Tisíce jejich děl byly vyřazeny z veřejných sbírek, konfiskovány, zničeny nebo pokoutně prodány do ciziny.

Dívka z Torre del Mar, 1927.

Cestovatelem po sedmi mořích

O životě Michela Fingestena do jeho třiceti let nemáme mnoho bezpečných zpráv, víme ale, že to byl život značně dobrodružný. Fingesten (vlastním jménem Michl Finkelstein) se narodil 18. 4. 1884 v osadě Bučkovice (Buczkowitz) ve Slezsku (dnešní okres Frýdek-Místek). Otec Leone Finkelstein byl Rakušan židovského původu, vyznáním protestant. Matka Františka Lionová pocházela z židovské rodiny z Terstu. Finkelsteinovi měli šest dětí, z nichž Michel byl nejstarší. Díky svému nadání odešel v roce 1900 studovat na Akademii výtvarných umění do Vídně, ale (údajně pro nešťastnou lásku) odešel do Hamburku, kde se nechal najmout na nákladní loď do Ameriky.

Krávy u jezera, kvaš, 1927/28.

Ve Spojených státech čtyři roky cestoval od města k městu, na živobytí si vydělával kreslením pro časopisy, malováním vedut a jinými příležitostnými pracemi. Na své 22. narozeniny dorazil do San Franciska, které krátce nato postihlo velké zemětřesení, jež zničilo většinu města a zahubilo tisíce lidí. Jednoho večera ho v přístavu opili a naložili na nákladní loď do Austrálie, na které musel pracovat jako námořník. Než po 110 dnech přistáli v Melbourne, z vyčerpání a podvýživy onemocněl nemocí beri-beri a upadl do agonie. Když se vzpamatoval, vydal se pěšky do Sydney. Cesta trvala čtyři měsíce, zanedlouho se však vrátil do Melbourne a nechal se najmout na loď do Evropy. V roce 1907 přistál v Palermu a vydal se pěšky na sever přes Alpy. Po dvou měsících dorazil do Mnichova, tehdy jednoho z nejvýznamnějších uměleckých center. Začal tu studovat, ale po roce se ho znovu zmocnila touha po cestách a dobrodružství. Tentokrát odejel z Brém do Hongkongu a další čtyři roky brázdil přístav od přístavu Čínské a Japonské moře. V roce 1913 přijel do Berlína.

Nový začátek v Berlíně

Teprve po zkušenostech ze strastiplné cesty kolem světa se cítil dostatečně zralý pro vlastní uměleckou tvorbu i život. V roce 1914 se oženil s Biancou Schickovou (1889-1941), v lednu 1915 se jim narodila dcera Ruth a v březnu 1916 syn Peter, pozdější sochař a umělecký kritik. Již v roce 1913 objevil grafiku jako své nejvlastnější médium, zničil svoje obrazy a začal se věnovat výhradně grafické práci.

Ulice v Madridu, kvaš, 1927/28.

Na vypuknutí první světové války reagoval řadou velkých rytin se symbolickými náměty, v nichž se projevuje jako rozhodný odpůrce násilí. Dává najevo své přesvědčení o obrodné síle přírody a lásky, která jediná zabezpečuje nesmrtelnost lidského rodu a dává mu smysl. Z něho pramení také jeho erotické grafiky, plné vtipu a humoru.

Během války se stal členem uměleckého spolku Neue Sezession, který založil v roce 1910 Max Liebermann. V roce 1917 byl přizván jako spolupracovník časopisu Marsyas, do něhož literárně přispívali např. Hugo von Hofmannsthal, Heinrich Mann, Hermann Hesse, Alfred Döblin, Ernst Weiss nebo Stefan Zweig, poprvé zde byly publikovány tři povídky Franze Kafky. Každé číslo obsahovalo původní rytiny či litografie od významných expresionistických umělců, Fingesten do časopisu přispěl šesti grafickými listy.

První úspěchy

Fingesten na sebe poprvé výrazně upozornil výstavou v roce 1918 a improvizovaným grafickým doprovodem ke knize Die Blechschmiede (Klempíři) od Arna Holze, který byl s nadšením přijat soudobou kritikou. V následujících letech vytvořil mj. album leptů Aus den Spelunken Berlins (Z berlínských špeluněk), grafický doprovod knihy Adolfa Weissmanna Die klingende Garten (Zpívající zahrada), který volně sleduje hudební motivy z Mozarta, Schuberta, Wagnera, Čajkovského a Strausse. V témže roce vydal album 10 Radierungen über das Thema Mütter (10 rytin na téma matky) a v roce 1921 volně ilustroval 12 grafickými improvizacemi soubor veršů Alfreda Kerra Krämerspiegel, který reagoval na spor skladatele Richard Strausse s jeho berlínskými nakladateli. Roku 1920 vyšla první monografie o jeho grafickém díle z pera kritika Paula Friedricha.

Na přelomu let 1927 a 1928 přivedla stará láska Fingestena znovu k malování a inspirovala jeho delší pobyt ve Španělsku. Objevil španělskou krajinu a namaloval řadu poetických obrazů neobvyklých barev a exotické atmosféry. Po návratu v roce 1928 své španělské krajiny vystavil v galerii Neue Kunsthandlung a tato výstava znamenala další úspěch jeho umělecké kariéry. Po vypuknutí hospodářské krize přijal zaměstnání v Umělecké tiskárně Sebastiana Malze, pro kterou pracoval až do své emigrace do Itálie.

Rybářský přístav u Tarragony, kvaš, 1927/28.

Emigrace

Nacisté hned po roce 1933 začali jeho dílo napadat a on sám se hlásil k pronásledovaným umělcům. Skončilo to emigrací. Zatímco Bianca a Ruth Fingestenovy odjely do Jižní Ameriky, Fingesten plánoval koncem roku 1935 útěk do Prahy. Záměr se nezdařil a umělec se synem Peterem odjeli počátkem roku 1936 do Milána. Navzdory neustálým existenčním potížím tu vytvořil na 500 grafických listů, v nichž jeho grafické umění dosáhlo svého vrcholu. V roce 1937 byl jedním z organizátorů výstavy exlibris a inspiroval založení první italské společnosti sběratelů exlibris Grupo Italiani dell' Ex Libris e del Bianco e Nero. Jejím členem byl mj. i architekt Gianni Mantero, který se stal významným Fingestenovým mecenášem a jeho blízkým přítelem. Fingesten pro něho v následujících letech vytvořil více než 90 exlibris a příležitostných tisků. Na přelomu let 1938 a 1939 vznikl jeho cyklus 13 leptů Essai de Dance Macabre (Esej o tanci smrti), jejichž tématem je vize budoucí katastrofy. Tento soubor, stejně jako cyklus 10 leptů a suchých jehel Kleine Randbemerkungen zum Thema Krieg (Malé poznámky na okraj tématu válka) z let 1939-40, patří k nejvýznamnějším Fingestenovým dílům.

V internačních táborech

V květnu 1939 se Fingestenovi konečně podařilo poslat syna Petera do USA. Bylo to na poslední chvíli. Po vypuknutí války byly v Itálii zavedeny protižidovské zákony, Michel Fingesten byl 9. října 1940 zatčen a internován v táboře Civitella del Tronto v provincii Teramo. Měl tu ještě možnost udržovat písemné kontakty s přáteli a věnovat se tvorbě. Právě zde vznikla jeho poslední díla, dřevořezy, tištěné s pomocí olejových barev, která patří k jeho nejkrásnějším grafickým listům.

Přibližně po roce byl Fingesten přeložen do tábora Ferramonti-Tarsia nedaleko městečka Cosenzy v Kalábrii. Tábor se sestával pouze z dřevěných baráků, život zde byl velmi obtížný v důsledku zcela nedostatečné stravy a hygieny. Navíc se Fingestenovi při transportu ztratil kufr, ve kterém měl to nejcennější - své nástroje a materiál k tvorbě. V létě 1942 onemocněl malárií, trpěl horečkami a nebyl schopen psát ani kreslit. Dne 14. 9. 1943 tábor osvobodili Angličané. Krátce nato Fingesten utrpěl úraz a byl převezen do nemocnice v Cosenze. Po operaci dostal do rány infekci, na niž 8. října 1943 zemřel. Byl pohřben na hřbitově v Cerisanu.

Pobřeží před bouří, kvaš, 1927/28.

Dílo Michela Fingestena uchovali především sběratelé grafiky a exlibris, které na jeho umění fascinovala fantazie, humor a hravost, bohatá symbolika a občas makabrózní či erotické prvky. On sám příliš nevystavoval, raději dával přednost osobnímu kontaktu se sběrateli a mecenáši, jeho dílo zůstávalo vždy poněkud exkluzivní. Také proto je málo známo. Pokud jde o české zájemce, došlo ke zlomu v loňském roce: nejprve mohli navštívit výstavu umělcových exlibris v pražské Galerii Ztichlá klika (viz článek Zapomenutý malíř v Roš chodeš 11/2007), nyní mají možnost zhlédnout v Galerii Roberta Guttmanna Fingestenovy obrazy, grafiky a exlibris z velké soukromé sbírky, které nejspíše nikde jinde neuvidíte.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.