Minulost a současnost

V Mojmírovcích u Nitry se sešla mezinárodní konference na téma Holokaust ako historický a morálny problém v minulosti a súčasnosti. Súčasný stav výskumu, kterou zorganizovalo bratislavské Dokumentačné stredisko holokaustu. Záměrem organizátorů bylo poskytnout prostor vědcům různých oborů k prezentaci výsledků jejich výzkumů v oblasti holocaustu na Slovensku, resp. v Evropě. Konference se v říjnu 2007 zúčastnila řada odborníků např. ze Slovenské akademie věd, Múzea židovskej kultúry, Múzea SNP, Nadácie Milana Šimečku či Ústavu pamäti národa. Příspěvky přednesli přední zahraniční historici: G. Baumgartner z Rakouska, G. Fatran, Y. A. Jelinek a R. Vago z Izraele, významní domácí historici I. Kamenec, E. Nižňanský, K. Hradská, etnologové P. Salner, E. Krekovičová, čeští psychologové-terapeuti H. Klímová, M. Hapalová, T. Radil aj. (více viz čsp. Maskil 3/5768). Významným přínosem setkání byla snaha o propojení různých disciplín a fakt, že slovo dostali akademici i začínající vědci. Mezi posluchače a diskutéry byli přizváni i přeživší z bratislavské židovské obce.

Devět okruhů

Příspěvky byly rozčleněny do devíti panelových bloků, jež lze pro přehlednost utřídit na ty, které pojednávaly o vztahu židovská minorita - majorita (např. panely: Vzdelávanie o holokauste, Postoje väčšinovej spoločnosti k riešeniu židovskej otázky na Slovensku, Jozef Tiso a kresťanské cirkvi v kontextu riešenia židovskej otázky atd.), a ty, které rozebíraly procesy uvnitř židovské komunity (Psychoterapia a holokaust, Reflektovanie holokaustu v židovskej komunite po r. 1945 atd.). Témata pojednávala o době, jež předcházela holocaustu - události ovlivňující nástup fašismu na Slovensku, protižidovské zákonodárství. Rozebíraly se morální aspekty holocaustu ve společnosti, kolektivní vědomí majority i regionální podoby šoa. V diskusi o J. Tisovi byl kladen důraz na jeho osobní odpovědnost za deportace a nepochybný podíl na realizaci protižidovských nařízení. V. Kováčová upozornila, že odpovědnosti se J. Tiso snažil při procesu zbavit výroky typu nečetl jsem noviny a neposlouchal rádio. Byl však nejen velice dobře informován o dění, navíc mohl deportacím zabránit, a ne je iniciovat. Prof. Y. A. Jelinek přispěl osvětlením vztahů mezi J. Tisem a Pracovní skupinou z řad židovské reprezentace, jež s ním několikrát jednala o zastavení transportů. Archivní dokumenty jsou neúplné, nicméně dokládají úplatnost J. Tisa. Tyto příspěvky vyvracejí argumenty hlasů, které se ho snaží rehabilitovat.

Slovensky o šoa

V posledních letech vychází na Slovensku mnoho publikací o holocaustu. Nejnovější titul se jmenuje Boj o prežitie (Bratislava: SNM MŽK). Její autorka Gila Fatran, přední izraelská historička, která se narodila a přežila holocaust na Slovensku, se zaměřuje na výzkum slovenského antisemitismu a je členkou komise Jad vašem, která projednává žádosti o titul Spravedliví mezi národy z Čech a Slovenska. Její kniha (v Izraeli vyšla již r. 1992), je stěžejní v podrobné analýze funkce Ústredne Židov a Pracovní skupiny jakožto židovského vedení v čase šoa, při níž využívá nejen archivní prameny, ale i hebrejské memoáry a korespondenci. G. Fatran na konferenci přednesla příspěvek o Pracovní skupině a jejích záchranných aktivitách či pokusech zastavit deportace.

Významnější publikace o holocaustu na Slovensku (všechny vyšly v Bratislavě) Z dejín holokaustu a jeho popierania (ed. E. Nižňanský, Stimul, 2007) a Holokaust na južnom Slovensku od T. Langa a S. Strbu (Kalligram, 2006) doplňují dříve vydané práce, které vznikly na základě výzkumů orální historie, např. Prežili holokaust od P. Salnera (Veda, 1997) a Videli sme holokaust (kol., Nadácia M. Šimečku, 2002).

Nelze opominout cyklus analytických studií Holokaust na Slovensku I. - VII. (Nadácia M. Šimečku, 2001-2005) v edici Dokumentačního střediska holokaustu a mnoho dalších děl.

Přestože se mnoho příspěvků týkalo historických analýz holocaustu, diskuse často směřovaly k poválečné historii Židů i k současným formám židovství. Na toto téma vyšlo ve Slovenské republice několik publikací (např. studie P. Salnera o židovské identitě či P. Mešťana o současném antisemitismu na Slovensku). V Čechách se tématu věnují převážně historici, objevilo se několik studií využívajících metodu orální historie, ale celkově literatura o Židech a židovství po r. 1945 chybí. Významným počinem v tomto směru je publikace českokanadské socioložky Aleny Heitlingerové Ve stínu holocaustu a komunismu (Praha, G/G, 2007), o formování identity českých a slovenských Židů po r. 1945 (viz ukázka na holocaust.cz).

Trauma

Teprve dlouho po válce se přišlo na to, že bývalí vězni koncentračních táborů trpí specifickými potížemi a poruchami, a až nyní si všímáme, jak břemeno minulosti nesou jejich potomci. Úvahy o dopadu holocaustu na naši současnost, na jednotlivce resp. další generace jsou rozpracovány jen jako dílčí studie. V těchto souvislostech se konference dotkla mnoha otázek, například: Jak je možné přiblížit tragédii dětem a dospívajícím? Lze předat zkušenosti mezi generacemi, aniž by se předávalo trauma? Traumatem šoa z psychologického pohledu se zabývá víc odborníků v Čechách než na Slovensku. Na konferenci ho představily české psychoterapeutky Helena Klímová a Michaela Hapalová v panelu Psychoterapie a holocaust. H. Klímová na základě zkušenosti s druhou generací Židů popsala psychoterapii traumatu holocaustu a jeho mezigeneračního přenosu. Skupina psychoterapeutů začala spolupracovat v r. 1994 na projektu Rodiny po holocaustu, poté se začaly formovat skupiny klientů pod supervizí zahraničních kolegů (např. britské psychoanalytičky Irene Bloomfieldové). V r. 2001 byl projekt přejmenován na Rafael Centrum a v r. 2006 byl založen rovněž výcvikový Rafael Institut.

M. Hapalová se v příspěvku soustředila na problematiku zkušenosti ukrývání v souvislosti s holocaustem. Nemá na mysli pouze fyzické ukrývání resp. traumata, jež jsou jeho důsledkem, nýbrž i ukrývání židovské identity v rodinách po holocaustu. Ukrývání považuje za transgenerační fenomén v rodinách přeživších holocaust a dalších pokolení, který byl zaznamenán v celé Evropě. Židovství bylo tabuizováno jak u majority, tak u některých židovských rodin. Pro pochopení vnitřních souvislostí tragického dosahu holocaustu jej proto nestačí dokumentovat historicky, intelektuálně, ale i emocionálně.

Nelze než ocenit vynikající organizaci M. Vrzgulové a D. Richterové z Dokumentačného strediska holokaustu; za to, že naplánovaly a uskutečnily konferenci, jim patří velký dík. Taková setkání jsou důležitá pro ujasnění si způsobu, jak s poznatky o holocaustu dnes nakládat. A také, jak je uvést do praxe kupříkladu v podobě vzdělávacích aktivit pro nastupující generace. Příspěvky účastníků konference budou k dispozici na www.holokaust.sk.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.