Zemřel George Tabori

Vzpomínka Arnošta Goldflama

Zemřel George Tabori. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním několikrát mohl setkat a vždycky to bylo pro mě zajímavé, ba podnětné.

Poprvé to bylo před lety, na sklonku pádu minulého režimu. Měl jsem nějaký hovor v rakouské televizi ohledně mé inscenace Kafkova Procesu v tehdejším Hadivadle, poněvadž to bylo znovuuvedení Kafky, opět po letech zapovězení.Vzápětí mi volal někdo z jeho divadla Kreis ve Vídni, že pan Tabori připravuje též kafkovskou inscenaci a že bychom se mohli setkat. Jel jsem tam a on mě laskavě provedl po divadle, věnoval mi řadu textů, rozprávěl se mnou dlouze, ačkoliv jinak o mně nepochybně nic nevěděl. A pak jsme se po převratu dokonce setkali na festivalu Mittelfest v Cividale del Friuli, kde byly obě inscenace uvedeny.

George Tabori

Pak, za pár let, jsem hrál malinkou roličku ve filmu režiséra Verhoevena podle Taboriho textu Matčina kuráž, kde jsem ho zase potkal. A jako vždy byl opět velmi přátelský a laskavý. Tam už jsem mohl pozorovat i jeho jiskřivou ironii, ba sebeironii, humor a skepsi a jeho přehled po literatuře a filmu a samozřejmě i divadle.

A nakonec jsem ho s přáteli z brněnského nakladatelství Větrné mlýny navštívil v roce 2000 v Berlíně, kam přesídlil a kde pracoval v divadle, ačkoliv už mu bylo 86 let. Mluvil tiše a trochu špatně slyšel, jinak ovšem byl pln energie a opět byl velmi - tak se mi to zdálo - vtipný. Rozprávěl se mnou dobré dvě hodinky, ne-li více. V hovoru se též zmínil o tom, jak ho jeho otec jako mladého hocha zapomněl vyzvednout na brněnském nádraží a vesele zatím odcestoval v restauračním voze do Vídně. Hoch Tabori tam prý přespal do druhého dne doma u nějakého hodného brněnského železničáře!

Pak jsme rozprávěli dále a já jsem se Taboriho ptal, jestli i v tomto relativně pokročilém věku má ještě nějaké režijní plány, nějaké umělecké, tvůrčí záměry, jestli chce ještě vůbec režírovat, když je to, jak sám dobře vím, tak namáhavé. Samozřejmě, odpověděl mi, chtěl bych ještě udělat dvě inscenace.

A které tituly by to měly být? zeptal jsem se, poněvadž mě zajímalo, které dva texty jsou pro něj tak důležité, že se s nimi hodlá mořit i ve věku, kdy jiní už dávno odpočívají, pokud jsou vůbec živi! A Georg Tabori mi začal vyjmenovávat texty, které by ho ještě zajímaly, a už to nebyly jen dva a bylo jich šest, sedm, osm a možná by byl pokračoval ještě dál, jenže už si v tu chvíli nemohl vzpomenout. Takže měl nejen plány, ale dokonce také sny!

Rodinná fotografie, 30. léta, G. T.druhý zprava.

Já vlastně teď ani nevím, právě si to uvědomuju, kolik těch inscenací ještě do své smrti udělal, myslím ale, že jich mohlo být i víc, než jen ty dvě, ba možná víc než těch osm. Byl bych ho rád potkal i později, ale vlastně jsem ho už nechtěl obtěžovat, zdálo se mi, že je důležitější a vzácnější, když George Tabori píše nebo režíruje, než aby ztrácel čas poskytováním hovorů a rozpravami. A tak jsem se pak až dozvěděl, že teď, v 93 letech zemřel. Snad mu bylo dopřáno vytvořit všechno, o čem snil!

Klíčová slova

Větrné mlýny

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.