Schopnost čelit osudu

Historik Toman Brod, který se profesionálně zabývá problémy protifašistického odboje za 2. světové války, vydal novou knihu, tentokráte poněkud odlišného typu - vlastní paměti, svědectví o uplynulých více než 60 letech nejenom svého nejednoduchého života, ale i o složitých osudech své generace. Brod patří ke generaci, která prožívala dětství ještě ve 30. letech, tedy za předmnichovské republiky, dospívala v letech 2. světové války a formovala své životní postoje v době, kdy se v naší zemi prosadil režim sovětského socialismu.

Zásahy do života

Tyto osudové převraty představovaly pro každého jednotlivce hluboké zásahy do života i tlak na jeho názory a postoje. Toman Brod spolu se svou generací prošel stejnou cestou, ale musel prožít ještě více. Jako příslušník české židovské populace byl již jako chlapec násilně vytržen z rodinného prostředí do pekla vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů.

Do rodné Prahy se vrátil z rozvětvené rodiny v létě 1945 zcela sám a ve věku šestnáct let vážně nemocen. Téměř na prahu smrti musel doslova z ničeho znovu budovat svůj život. Nelze se proto divit, že jako mnoho dalších příslušníků své generace spojil naděje v novou spravedlivou budoucnost obnovené republiky s programem komunistů. Osud mu však jako mnohým dalším brzy přichystal novou ránu. Po procitnutí z poválečných nadějí se mu dostalo tvrdé odplaty vládnoucí strany.

Všechny tyto osudové prožitky, za něž musel tvrdě zaplatit, autor líčí bez trpkosti, s nadhledem historika. Snad jenom povzdech, který se stal titulem jeho knihy (ještě že člověk neví, co ho čeká), prozrazuje pohled na životní rány, kterých bylo na jeden lidský život snad až příliš.

Tehdy a potom

T. Brod rozdělil knihu svých pamětí do tří oddílů. V první části popisuje velmi poutavě zároveň s mnoha vzpomínkami na dobový kolorit předválečné Prahy šťastné dětství v měšťanské židovské rodině.

Druhá část zachycuje první životní zlom - násilné roztržení rodiny a deportaci přes Terezín do tábora Osvětim- -Březinka.

Brod na tato děsivá tři léta vzpomíná již bez emocí, jako na novou skutečnost, byť hrůznou, v očekávání nevyhnutelné násilné smrti.

Ve třetím oddíle, nazvaném symbolicky Potom, pokračuje Brodův životní příběh po roce 1945 s jeho vrstevníky na studiích, poté ve vědeckém ústavu a nakonec v řadách chartistů. Autorův osobní život ustupuje poněkud do pozadí, větší pozornost věnuje společenskému vývoji v republice, přátelům a lidem kolem sebe, formování disidentského hnutí a přináší zasvěcené svědectví o tehdejší době a o názorech své generace.

V posledním oddílu Brod tak přechází od pouhých vzpomínek a glosování doby k širšímu pohledu na smysl tehdejšího společenského dění, klade si řadu otázek o trvalých hodnotách, které by měly provázet naše lidské konání, či o osudech Židů ve 20. století. Kniha T. Broda je pozoruhodné a moudré čtení o generaci 20. století a o jednom člověku z této generace, který musel mnohé překonávat. Je řada druhů statečnosti, které si zaslouží naši úctu: patří k nim i schopnost nenechat se zdeptat osudem, ale čelit mu.

Brod, Toman. Ještě, že člověk neví, co ho čeká. Života běh mezi roky 1929-1989. Praha: Academia, 2007, s. 364., pevná vazba, fotografické přílohy. Vydání 1., doporučená cena 385 Kč.

Klíčová slova

Toman Brod

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.