Vzpomínka na Lvov

Před válkou třetina obyvatel byli Židé

Málokteré město v Evropě má pro našince v oblasti židovské historie tak velký věhlas navzdory tomu, že je nám těžko dostupné a je tak opředeno legendami. Město založil ve 13. století kníže Lev a jeho historie je ponejvíce spjata s osudy Polska. Hlavní rozkvět zažilo v 16.-17. století v renesančním období. Zažilo mnoho válek, ale jeho historické jádro si udrželo své hodnoty a patří dnes mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO.

Průchody do dvorů ve Starojevrejské.

Dnes sotva šest tisíc

Židé se ve Lvově objevili brzy po vzniku města. Zajímavé je, že tu současně existovaly po staletí dvě židovské obce: starší a větší předměstská, založená r. 1352, a městská, poprvé zmíněná v roce 1387. V 60. letech 14. století získali vlivní lvovští Židé od krále Kazimíra Velkého značná privilegia, zabývali se hlavně obchodem a zčásti řemesly. Zlatý věk prožívali spolu s městem v 16. a 17. století: k roku 1552 bylo na předměstí napočteno 52 židovských domů s 559 obyvateli, ve vnitřním městě pak 29 domů s 352 obyvateli. V 1. polovině 19. století, kdy se se Lvov stal střediskem židovského osvícenství - haskaly, zde žilo už 20 000 Židů. V r. 1910 to bylo 57 000 (28 % obyvatel města), těsně před 2. sv. válkou pak 110 000 osob, což představovalo 33 % populace.

Po nacistickém útoku na Polsko a sovětské anexi našly ve městě útočiště další desetitisíce Židů, takže v okamžiku německé okupace Lvova jich zde živořilo asi 160 000. Téměř všechny nacisté zavraždili, po osvobození v r. 1944 se úřadům přihlásila jen necelá tisícovka přeživších. Dnes tu žije asi 6000 obyvatel židovského původu (přišli sem po válce z jiných oblastí), ale jen zlomek se hlásí oficiálně k židovské obci.

Památky

Staletá existence židovské minority ve Lvově zanechala řadu památek movitých a nemovitých, ale návštěvník má s jejich nalezením problémy: zčásti byly zlikvidovány, zbytek je roztroušen po značné ploše města, informační materiály jsou špatně dostupné, někdy obsahují zavádějící tvrzení a místní obyvatelé v drtivé většině nevědí ani, na co se vůbec ptáte.

Židovské osídlení ve vnitřním městě se prostíralo kolem dnešních ulic Starojevrejské (Starožidovské) a zčásti Fedorovy a bývalo uzavřeno branami. Ponejvíce tří až čtyřpodlažní domy se příliš neliší od ostatní městské zástavby, jen u některých vstupních veřejí spatříme mezuzu, případně průchody do vnitřních dvorů. Kromě obytných domů bychom zde dřív též našli židovský špitál, vězení, rituální lázeň, náboženskou studovnu a prodejní kvelby. Existovaly zde dvě synagogy: starší, z roku 1582 v renesančním stylu, zvaná Zlatá růže, v sousedství pak Velká městská synagoga z let 1799-1801. Oba chrámy zničili nacisté, ze Zlaté růže stojí zbytky severní stěny.

Cori Gilod je jediná funkční synagoga ve Lvově.

Předměstská židovská čtvrť se nalézala na Krakovském předměstí v části Podzámčí, ve starší době mezi břehem řeky Poltavy (dnes je tok řeky v podzemí) až ke klášteru benediktinek. Z původně hustě řazených bloků domů s četnými synagogami tu najdeme jen několik budov. Původní atmosféra je nenávratně pryč. Zmizela i Velká předměstská synagoga, stavba Giacoma Maldeny z r. 1632, jejíž konstrukční typ se stal předobrazem desítek podobných synagog v Haliči, Polsku, Uhrách a také na Moravě. Na další nacisty zničené synagogy - reformní templ a chasidské školy Bejt Lechem a Or Šemeš - alespoň upozorňují pamětní desky či památníky.

V podstatě zázrakem přečkala ortodoxní synagoga Jakoba Glanzera na Vugilné ulici z let 1842-4. V letech 1945-62 to byl jediný funkční svatostánek, od r. 1991 zde sídlilo židovské kulturní centrum Šoloma Alejchema se sálem, knihovnou a mikví, dnes opuštěná budova chátrá.

Starý židovský hřbitov se nalézal na mírném vršku mezi dnešními ulicemi Bazarní, Rappaporta, Kleparovskou a Pivovarskou. Bylo to jedno z nejstarších pohřebišť v Evropě vůbec s náhrobky datovanými údajně až do let 1348, obsahovalo několik tisíc kamenů, též s pozoruhodnou reliéfní výzdobou. Hřbitov byl uzavřen v r. 1855 za velké epidemie cholery a tehdy bylo založeno nové pohřebiště asi 1,5 km dále na hoře Kortuma, při dnešní Jerošenkově ulici.

V 19. století se židovské osídlení na předměstí rozšířilo na levý břeh Poltavy až ke starému hřbitovu. Tato novější zástavba se povětšinou dochovala, a to včetně někdejších budov novodobých židovských institucí: nemocnice (v maurském stylu, 1901), secesní divadlo Koloseum (1900), průmyslová škola (1891) a novobarokní sídlo židovské obce (1899). Pobyt spisovatele Šoloma Alejchema v r. 1906 připomíná pamětní deska na průčelí domu v Kotlářské 1. V 1. polovině 20. století vzniklo západně od městského jádra židovské gymnázium, učitelský ústav, nové židovské divadlo a soukromé paláce. Daleko od centra, poblíž hlavního nádraží byla v l. 1923-4 postavena synagoga ortodoxního spolku Cori Gilod. Dnes je to (od obnovy v r. 1988) jediná fungující synagoga ve městě, i s košer kuchyní a mikví.

Hroby a klece

V letech nacistické okupace byli všichni židovští obyvatelé města až do deportace (tedy mezi lety 1941-3) soustředěni do uzavřeného ghetta severně od staré předměstské obce, za železniční tratí. Právě zde se dnes tyčí bronzová socha - památník obětem holocaustu z r. 1992. Nacisté zcela zlikvidovali starý židovský hřbitov, přičemž náhrobky použili na zpevnění cest, a těžce poškodili hřbitov nový. Ten byl v roce 1962 propojen s křesťanským v jedno obrovské pohřebiště bez přesného ohraničení, takže vedle sebe můžeme vidět na kamenech symboly Davidovy hvězdy, kříže a půlměsíce. Našince poněkud zaskočí nezvyklá výzdoba hrobů, ale především železné klece vymezující prostor hrobu, zřizované zde z ryze pragmatických důvodů na ochranu před poškozením a krádeží.

Stovky a tisíce judaik, movitých předmětů a památek na předchozí generace jsou dnes součástí místních muzeí a galerií, největší sbírky lze nalézt v Muzeu historie náboženství na Muzejním náměstí nedaleko Rynku, další v Muzeu etnografie a uměleckého průmyslu, v Historickém muzeu a v Galerii umění.

Krátkou dobu (1934-40) existovalo menší židovské muzeum v budově ŽNO na ulici Š. Alejchema.Vzhledem k přebohaté minulosti a množství historických památek lze předpokládat, že dříve či později ve Lvově bude židovské muzeum obnoveno.

Spící

Dnešní milionové velkoměsto a centrum západní Ukrajiny žije svým ospalým tempem. Historické město, v poněkud zanedbaném stavu a s nevyužitým potenciálem kulturních památek, připomíná spící princeznu. Zájemci se sem příliš nehrnou, jen několik autobusů polských turistů si zatím každou neděli nostalgicky připomíná zašlou slávu města.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.