Tragédie smíšených manželství

Příběh, který oslovil Německo

KnihaMé zraněné srdce, kterou napsal Martin Doerry,zástupce šéfredaktora týdeníku Der Spiegel, vzbudila v Německu před třemi lety živý zájem. Příběh lékařky židovského původu, která se provdá za nežidovského kolegu, v roce 1942 je mužem opuštěna a v roce 1944 zavražděna v Osvětimi, zaujal nejen čtenáře, ale byl probírán i na kulturních stránkách novin. Významní recenzenti knihu srovnávali s deníky Anny Frankové a Victora Klemperera. Na základě britského vydání - kniha byla mezitím přeložena do několika jazyků - zinscenovala stanice BBC dokonce poslechovou hru. Českému čtenáři se tedy díky nakladatelství Prostor dostává do rukou jedno ze svědectví, která neustále doplňují celkový obraz o průběhu holocaustu. Nejprve se však věnujme knize samotné.

Lili Jahnová v létě 1939 ve Schwarzwaldu.

Doerry, vnuk Lilli Jahnové, s příbuznými probíral pozůstalost svého strýce Gerharda Jahna (který za vlády Willyho Brandta působil jako ministr spravedlnosti). Jeho matka a tři tety tehdy našly mnoho dopisů, které považovaly za dávno ztracené: dopisy, jež v letech 1943-44 posílaly mamince do pracovně-výchovného tábora Breitenau. Doerry se nabídl, že shromáždí všechny listy, které se zatím nacházely u příbuzných, a přepíše je na stroji: později z nich vznikla kniha o jeho babičce.

Život Lilly Jahnové

Lilli Jahnová se narodila v roce 1900 jako starší dcera asimilované židovské rodiny. Studovala medicínu a chtěla si později otevřít v Halle vlastní praxi. Během studií poznala Ernsta Jahna, svého kolegu. Byl v mnohém ohledu přesný protiklad Lilli: evangelík, sirotek, ale především věčný pochybovač a nejistý člověk. Lilli se do Ernsta zamilovala a po celé roky ho podporovala: hlavně psychicky, později také finančně. Její dopisy z doby seznámení a zásnub tvoří první vrchol knihy. Vztah, o kterém vypovídají, je z dnešního pohledu stěží uvěřitelný: silná, milující, vysoce vzdělaná a absolutně nesobecká žena musí na jednu stranu respektovat konvence doby, a nesmí tedy převzít iniciativu v namlouvání a následném uzavření manželství (Erst je silně konzervativní), na druhou stranu je Lilli hybnou silou vztahu, vytváří ho a udržuje. Musí proto bojovat na dvou frontách: nejen Ernst váhá, i rodiče jsou skeptičtí vůči svazku s nezámožným člověkem nežidovského původu. Lilli však přitom všem zůstává idealistkou a neztrácí vřelost, chce si Ernsta vzít, protože věří v jejich vztah.

Ernst a Lilli se vezmou, narodí se jim pět dětí. Ernst si společně s Lilli otevře praxi na hesenském maloměstě Immenhausen. Lilli do roku 1933 pracuje jako pediatrička, po převzetí moci nacisty je nucena stáhnout se z profesionálního života a věnuje se domácnosti a dětem. Její rodiče a sestra emigrují do Velké Británie. Ernst emigraci odmítá. Lilli postupně mizí z veřejného života: na dovolené si musí rodina narychlo najít nové ubytování, jakmile se v penzionu zjistí, že Lilli je Židovka. V té době se Ernst seznámí se svou křesťanskou kolegyní Ritou, která se stane jeho milenkou. V roce 1942 se jí narodí dcera, měsíc nato se Ernst nechá s Lilli rozvést a ožení se s ní. Všech devět lidí žije v jedné domácnosti.

Ilse, Lilli, Eva, Johanna, Ernst a Gerhard v roce 1939 v Immenhausenu.

Krátce nato se musí Lilli na naléhání funkcionářů města odstěhovat do Kasselu. Děti se stěhují s ní. Lilli by bývala byla ušetřena deportace do té doby, dokud by s ní v domácnosti žily děti do 16 let. Na základě nicotného neuposlechnutí příkazu je však přes tuto skutečnost v září 1943 zatčena a deportována do pracovně-výchovného tábora Breitenau u Kasselu.

Může korespondovat jen jednou měsíčně, najde však možnost psát dětem neoficiálně častěji a mimo cenzuru. Děti jí píšou skoro denně, posílají balíky a neustále se ptají, kdy se vrátí domů. Druhá nejstarší dcera, Ilse, ve 14 letech převezme roli matky a stará se o malé sourozence. Gerhard pracuje u protiletadlových děl a bydlí mimo domov. Ernst nepodniká nic, aby své děti vzal k sobě, nezbývá mu ale nic jiného, když o dva měsíce později dům v Kasselu při spojeneckém náletu do základů vyhoří. Společný život je problematický, Ernst musí navíc narukovat k wehrmachtu jako lékař. Lilli je v březnu 1944 deportována do Osvětimi-Březinky. O tři měsíce později umírá.

Dopisy dětem

Hlavní těžiště knihy tvoří korespondence z doby Lillina uvěznění. Její dopisy jsou plné něhy, snaží se před dětmi zamlčet žalostné podmínky života v táboře, na druhou stranu ví, že děti jsou její jedinou nadějí na propuštění. Nikdo z jejích bývalých známých netuší, jaké nebezpečí jí hrozí. Dokonce jí vytýkají, že svými dopisy uvádí děti do nebezpečí. Nejsilněji ovšem působí dopisy dětí: jsou kronikou autarkie uprostřed válečného hospodářství, postupující izolace dětí jako míšenců a bombového teroru, který nečiní rozdílu. Doerryho matka, která se o všechny stará, popisuje, jak se postupně zhoršují její výsledky ve škole, protože je prostě příliš unavená (dnešní čtenář se ptá, nakolik mohl hrát roli její položidovský původ). Děti chápou dopisy mamince jako projekční plochu pro všechno, čeho se nedostává, pro všechno nenormální. Vyslovují hrdost nad tím, jak samy všechno zvládají, ale neustále naléhají abys už byla brzo u nás.

Hlavními hrdiny se zde, ve druhé části knihy, stávají Lilliny děti. Čtenář přejímá jejich perspektivu. To je důvod, proč se kniha stala tak úspěšnou: perspektiva mladých, neovlivněných lidí, kterým je bezdůvodně ubližováno a kteří překonávají nesnáze běžného života, nejsou to žádní odbojáři. To je vzorec, se kterým se čtenář může ztotožnit. Souhlasím s názorem, že Mé zraněné srdce je v osobní rovině skutečně svědectvím o pronásledování Židů nacisty. Ukazuje neúčast, prospěchářství, závist a antisemitismus jako součást každodenního života, maloměstské předsudky a zbabělost. Kniha ale není svědectvím o holocaustu: Lilli Jahnová nepodává zprávu o Březince.

Překladatelka se musela zhostit nesnadného úkolu, který zvládla pouze částečně. Kniha je již v originále silně emocionální, překlad dopisů ale místy sklouzává do sentimentality, což v konečném výsledku ruší. Protože životní podmínky během války, a především ke konci v Říši a na území tzv. protektorátu byly podstatně rozdílné, nejsem si jistá, jestli tato kniha jako jediný dokument o tragédii smíšeného manželství nebude pro českého čtenáře spíše zavádějící. Mohl by vzniknout dojem, že podobné katastrofy se u nás neodehrávaly. Odehrávaly se, ale se svou českou specifikou.

Jsou to právě tragédie smíšených manželství, které názorně ukazují, co se odehrávalo na rozhraní mezi ještě přijatelnými nežidovskými partnery a jejich protějšky, židovskými párii: židovští partneři byli ve smíšeném manželství chráněni a mohli přežít, zatímco veškeré jejich příbuzenstvo bylo posláno na smrt. To je mimochodem aspekt, který naprosto přehlíží Chava Pressburgerová-Ginzová v denících svého bratraPetra Ginze, které nedávno vyšly (Ch. P., Deník mého bratra. Zápisky Petra Ginze z let 1941-1942, Praha 2005). Židovští partneři ve smíšených manželstvích byli vydáni na milost svému křesťanskému okolí, které je mohlo šikanovat, udat za drobné či vymyšlené prohřešky. Zároveň byli Židé ze smíšených manželství (a jejich děti) poslední spojovací můstky mezi příbuznými, kteří byli deportováni, a normálním světem: posílali jim balíčky a dopisy do Terezína, někdy, pokud se jim podařilo uprchnout, tak je první dobu skrývali. Bylo by proto žádoucí, aby se z mnoha dokumentů, které o pronásledování Židů v protektorátu a specifice smíšených manželství máme, uveřejnily alespoň nějaké.

Bylo by načase předvést českému publiku příklady z vlastní historie: denuncianti jako starosta Immenhausenu existovali totiž třeba i v Písku.

Psáno prowww.iliteratura.cz a Rch, překlad Veronika Jičínská.

Doerry, Martin. Mé zraněné srdce. Život Lilly Jahnové 1900-1944. Praha: Prostor, 2005, s. 320.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.