Památky židovského Porýní

Návštěva výstavy v Historickém muzeu Falce

U příležitosti 900. výročí zasvěcení tamější středověké synagogy uspořádalo Historické muzeum Falce ve Špýru výstavu Evropští Židé ve středověku. Tvůrci výstavy se rozhodli představit (vůbec poprvé) současně obě středověká hlavní židovská centra - Sefarad na Iberském poloostrově a Aškenáz ve střední Evropě - a ukázat odlišný charakter a kulturní přínos těchto oblastí. Na výstavě je soustředěno množství pozoruhodných, často ještě nikdy nevystavených exponátů z 80 muzeí, knihoven a archivů z 12 států. Také Židovské muzeum v Praze zapůjčilo na výstavu některé ze svých nejstarších synagogálních textilií.

Synagoga ve Wormsu byla zničena nacisty a obnovena v letech 1958-1961. (Foto: A. Pařík)

Jednotlivé oddíly špýrské expozice jsou věnovány institucím a památkám nejstarších porýnských obcí, ukázkám vzácných středověkých rukopisů i nejrůznějším předmětům každodenní potřeby. Zvláštní pozornost je věnována působení židovských učenců v náboženství, filosofii, přírodních vědách a lékařství. Další těžiště výstavy tvoří přínos středověkých Židů k vývoji hospodářství v evropských zemích. Nálezy židovských pokladů z Colmaru, Münsteru, Lingenfeldu a Erfurtu, které obsahují stříbrné poháry, židovské šperky, prsteny a přívěsky, jsou svědectvím činnosti židovských bankéřů a obchodníků, ale i neklidných podmínek jejich působení. Hlavní atrakcí výstavy je však virtuální rekonstrukce synagogálního komplexu ve Špýru.

Návštěva výstavy v Historickém muzeu Falce nabízí návštěvníkovi z Prahy navíc vzrušující možnost srovnat pražské židovské památky s ještě staršími památkami ve Špýru a Wormsu a připomenout si dramatické osudy těchto významných středověkých židovských obcí.

Ve městech Šum

Židé se v Porýní začali usazovat v 9. a 10. století, když se tu stabilizovaly politické poměry. Označení ŠUM (hebr. česnek) bylo užíváno jako zkratka pro úzce spojené nejstarší rýnské obce Špýr, Worms, Mohuč (hebr. Špira, Warmaisa, Mejnc). Židovští obchodníci původem z Itálie, Francie a Španělska zásobovali Porýní luxusním zbožím ze zemí Orientu. Prostřednictvím souvěrců v islámské části Iberského poloostrova, na Sicílii, v severní Africe a na Blízkém východě dováželi koření, kadidlo, hedvábí a brokát. Získávali tak nezbytné finanční prostředky, aby mohli provozovat bankovní obchody. Přicházejí na scénu západní a střední Evropy v době, kdy města v důsledku četných stavebních podniků zásadně měnila svůj vzhled a jejich obyvatelé přivykali urbánnímu způsobu života. Židovští bankéři byli schopni poskytovat krátkodobé úvěry, nezbytné pro pokračování těchto projektů. Dálkový a bankovní obchod vytvořil podmínky pro trvalé usazení Židů. Řemeslné činnosti se zde Židé věnovali jen pro vlastní potřebu. Spektrum zaměstnání, které provozovali ve Španělsku nebo Francii, bylo podstatně širší a rozmanitější.

Mikve ve Špýru z r. 1128.

Porýnští Židé pocházeli ze vzdělané horní vrstvy svých původních obcí. Muži i ženy byli na rozdíl od převážné části křesťanského obyvatelstva gramotní, byli obeznámeni s matematikou a mluvili obvykle několika cizími jazyky. Většina mužů znala židovskou náboženskou literaturu. Mnozí z nich byli vynikající učenci a své znalosti předávali v obecních vysokých školách, někteří provozovali soukromé školy. Na vysoké školy porýnských měst přicházeli studující z daleka, dokonce z oblastí mimo římskou říši. Porýnští učenci se svými náboženskými rozhodnutími, spisy, liturgickými zpěvy a poezií podíleli rozhodujícím způsobem na tvorbě nově vznikajících aškenázských tradic. Jejich kolegia působila od poloviny 12. století jako nejvyšší náboženské instance aškenázského židovstva. Korespondovali i s kolegy z Francie, Anglie, Iberského poloostrova a Itálie. Členové učenecké rodiny Kalonymů ve Špýru založili ve druhé polovině 12. století středověké hnutí zbožných, které získalo řadu stoupenců.

Nejstarší židovské osídlení v Porýní vzniklo r. 903 v Mohuči, která měla výhodnou polohu jako křižovatka evropských obchodních cest. V průběhu 10. a 11. století byly založeny významné židovské obce také ve Wormsu, Kolíně, Trevíru a Špýru, kam se uchýlili Židé r. 1084 vyhnaní z Mohuče. Většina nových obcí vznikala především v biskupských městech a požívala zvláštní ochrany, která ale nebyla vždy dokonalá. Již v průběhu první křížové výpravy roku 1096 byla před pogromem uchráněna jen obec ve Špýru; ve Wormsu a Mohuči šel počet obětí do stovek. Také před druhou křížovou výpravou 1146-1147 a po ztroskotání třetí křížové výpravy v roce 1192 byly rozdmychávány protižidovské nálady, které vedly k pogromům ve Špýru (1195) a Wormsu (1196). Při pogromech souvisejících s černou smrtí (dýmějový mor) z let 1348-1350 byly prakticky zničeny téměř všechny židovské obce v pozdějším Německu. I když byly kehilot ve Špýru, Wormsu a Mohuči znovu obnoveny, již nikdy nedosáhly v hospodářské ani duchovní oblasti dřívějšího významu. Náboženským střediskem Židů v horním Porýní se v následujících staletích stala kehila ve Wormsu. Tato nejstarší židovská obec Aškenázu byla po téměř 1000 letech trvání v roce 1942 vyvražděna nacisty.

Nejstarší památky regionu

Nejstarší zpráva o synagoze v městech ŠUM pochází z Wormsu z roku 1034, synagoga v Mohuči je doložena k roku 1093. Z wormské synagogy z let 1174-75 zůstaly po nacistickém pogromu jen základy, zachovaly se však části synagogy ve Špýru, dokončené roku 1104, které lze považovat za nejstarší příklad synagogální architektury severně od Alp.

Worms - nejstarší dochvoaný židovský hřbitov v Evropě. (Foto: A. Pařík)

Po zániku středověké židovské obce používalo město Špýr budovy kolem synagogy v prostoru Židovského dvora jako zbrojnici. V 17. století byly synagoga a ostatní budovy silně poškozeny a tehdy byly zastavěny obytnými domy. V roce 1999 získalo tyto budovy město a provedlo archeologický a stavební průzkum, který potvrdil, že v novějším zdivu jsou zachovány stěny středověkého chrámu. Pozdější zástavba byla z prostoru synagogy a ženské lodě odstraněna a dochované románské a gotické zdi byly očištěny a stavebně konzervovány. Současně město navázalo v roce 1998 partnerství s izraelským městem Javne a podpořilo obnovení židovské obce ve Špýru.

Všechny tři obce ŠUM měly svou rituální lázeň. Pozoruhodnou památkou je zvláště hluboká a prostorná románská mikve, zřízená v roce 1128 ve Špýru. Její prohlídka je velkým zážitkem. Za románským portálem s mohutným překladem a zděným tympanonem vás schodiště přivede do klenuté předsíně, z níž vede úzký průchod do malého klenutého prostoru ke svlékání a oblékání. V hlavní stěně předsíně proti schodišti se otevírá velké zdvojené okno s výhledem do lázně, pod nímž je kamenná lavice. Vpravo můžete pokračovat půlkruhově zatočeným a jen spoře osvětleným schodištěm dále až ke vstupu do téměř čtvercového prostoru (cca 3 x 3,5 m) s nádrží a širokými stupni po obvodu, která je zčásti zaplněna vodou. Nad bazénem se zvedá téměř desetimetrová šachta, v jejíž klenbě je proraženo okénko, které nádrž spoře osvětluje.

Již kolem roku 1000 používali Židé v Mohuči hřbitov zvaný Židovský písek, nejstarší zachovalý náhrobek je datován rokem 1049. Na pozemku tohoto z větší části zničeného hřbitova byl v roce 1926 zřízen pamětní hřbitov s asi 200 náhrobky, které byly už ve středověku odcizeny a použity jako stavební materiál. Pozemek židovského hřbitova ve Špýru daroval židovské obci biskup v roce 1084. Hřbitov byl vícekrát znesvěcen a jeho náhrobní kameny odcizeny, od konce 19. století je pozemek zastavěn. Dodnes bylo ve Špýru nalezeno v pozdějších stavbách 45 židovských středověkých náhrobků z let 1112-1443.

Židovský hřbitov ve Wormsu je nejstarší dochovaný židovský hřbitov v Evropě. Byl používán patrně již od roku 1034, nejstarší náhrobky se dochovaly až od roku 1076-1077. Hřbitov byl nazýván Svatý písek, protože zde byl podle legendy rozsypán písek ze Svaté země. Celkem se dochovalo 10 náhrobků z 11. století, ze 12. století je jich dochováno již asi 50. Ve starší, hlouběji položené části hřbitova najdeme dnes přes 1000 náhrobních kamenů, stejný počet stojí v novější části, kde se pohřbívalo až do roku 1911. K nejznámějším zde pohřbeným osobnostem patří mohučský rabín Meir z Rothenburgu, zvaný Maharam (kol. 1220-1293), rabi Nathan ben Izák z Wormsu (1333), mohučský rabín Jakob Molin zvaný Maharil (1427), rabi Simson Bacharach (1670), který působil rovněž v Praze, a další wormští rabíni moravského původu jako Jair Chajim Bacharach (1702), rabi Naftali Hirsch Spitz (1712) nebo rabi Moses Brod (1742) a mnoho dalších. V roce 1625 provedl velkorysou obnovu a rozšíření hřbitova zdejší rodák David Oppenheim (zemřel 1642), pravděpodobně děd vrchního pražského a zemského rabína stejného jména.

Synagoga ve Wormsu

Bývalá židovská čtvrť ve Wormsu se nachází na severním okraji města mezi Židovskou ulicí a městskými hradbami. První synagoga zde stála už v roce 1034. V letech 1174-1175 bylo postaveno mohutné dvoulodí nového chrámu, který byl počátkem 13. století ještě rozšířen o prostornou ženskou modlitebnu (takto velké ženské modlitebny jsou známé pouze z Wormsu a Špýru). Synagoga, jež byla vzorem pro synagogu v Řezně a pro pražskou Staronovou synagogu, byla vypálena při listopadovém pogromu v roce 1938 a po deportaci wormských Židů v roce 1942 srovnána se zemí. Dnešní chrám byl obnoven na původních základech v letech 1958-1961 jako jedna z nejvýznamnějších památek židovské historie, i když ve městě po válce již žádná židovská obec nevznikla. V zahradě synagogy leží zachovalá románská rituální lázeň, zbudovaná roku 1185-1186 podle vzoru starší a větší špýrské mikve.

Naproti obnovené synagoze může zvídavý návštěvník zhlédnout expozici zdejšího Židovského muzea, věnovanou historii wormských Židů. Muzeum vzniklo roku 1982 v tzv. Rašiho domě, což byl původně obecní svatební nebo taneční dům. Své dnešní jméno získal po slavném komentátoru bible a Talmudu rabim Šelomo ben Jicchakovi, zvaném Raši (1040-1105), rodáku z francouzského Troyes, který ve Wormsu v letech 1060-1065 studoval u rabiho Izáka. Mimochodem: letos uplyne 900. let od Rašiho smrti. Worms a Troyes si toto výročí připomenou řadou přednášek, výstav a exkurzí, na jejichž přípravě se podílejí město a Židovské muzeum ve Wormsu, židovská obec v Mohuči a spolek Warmaisa. Připravuje se také vědecké sympozium a publikace, jež budou věnované životu a dílu Rašiho.

To vše se však teprve chystá. Výstava v Historickém muzeu Falce Evropští Židé ve středověku je však už více než dva měsíce otevřena a potrvá až do 20. března 2005; poté bude možné stejnou expozici zhlédnout v Židovském muzeu v Berlíně.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.