Paříž: Hudba a Třetí říše

V pařížském Musée de la musique probíhá do 9. ledna výstava Třetí říše a hudba. Její autoři prostřednictvím dokumentárních filmů, hudebních nahrávek, fotografií, knih a výtvarných děl osvětlují návštěvníkovi destruktivní vliv nacistické ideologie na výtvarné umění a hudbu.

H. S. Ziegler: Degenerovaná hudba (katalog).

Výstava dokumentuje, jak se nacističtí historici snažili změnit interpretaci dějin německé hudby, věřili v její nadřazenost, v existenci zvláštní afinity mezi německým duchem a hudebním uměním. Na začátku expozice je představena práce muzikologů, kteří se pokoušeli vytvořit pravidla o rasově čisté hudbě. Návštěvník tu najde nejen známý pamflet R. Wagnera z roku 1850, ale i práce vydané v letech 1938-1940, např. Slovník Židů v hudbě, vypracovaný výzkumným ústavem NSDAP; byl to první pokus o napsání vědeckého antisemitského hudebního slovníku. V těchto spisech byli zostuzováni skladatelé jako F. Mendelssohn, G. Meyerbeer, J. Offenbach či G. Mahler a jejich díla zmizela z repertoáru. V novém výkladu dějin hudby byly postaveny čtyři hlavní ikony němectví - J. S. Bach, L. Beethoven a A. Bruckner, a samozřejmě nesmrtelný vrchol a ideál německé hudby R. Wagner, kterého Hitler od mládí uctíval.

Za výmarské republiky (1918-1933) vznikala v Německu řada experimentálních uměleckých směrů v hudbě - expresionismus, abstrakcionismus, atonální hudba (připomeňme několik jmen: P. Hindemith, A. Schönberg, A. von Zemlinsky, Čech E. Schulhoff, S. Wolpe, H. Pfizner, F. Busoni), Třígrošová opera B. Brechta a K. Weila byla nejúspěšnějším muzikálem 20. let, velký skandál vzbudila jazzová opera E. Křenka Johny spielt auf. Díla těchto a dalších autorů byla zostuzena jako nevyhovující nacistickým estetickým kritériím na výstavě Degenerovaná hudba konané v r. 1938 v Düsseldorfu.

P. M. Padua: HItler mluví, 1939.

Mnoho umělců muselo utéct z Německa po nástupu fašismu. Mnozí byli zakázáni, postavili se proti režimu či se uzavřeli do vnitřního exilu, jako například K. A. Hartmann. Sporná je osobnost R. Strausse, který přijal funkci prezidenta Říšské hudební komory, ale musel v roce 1935 odstoupit, protože inscenoval operu podle předlohy S. Zweiga. Nevěřím, že R. Strauss byl nacista. Stejně tak jako W. Furtwänger. Byli jen Němci, kteří měli rádi Německo, jeho kulturu a umění, jeho krajinu, jazyk a obyvatele, napsal ale na jeho obranu Arnold Schönberg.

Hudba byla pro nacistický režim důležitým prostředkem propagandy, ideologie se opírala o hudbu a hudební signály, velkou roli hrálo rádio. Všechno v Německu bylo spojeno s hudbou. Olympiáda, wagnerovské festivaly v Bayreuthu, bubínky Hitlerjugend, vše mělo vytvářet obraz Třetí říše. Pro rozhlas byly vytvářeny speciální zvukové znělky, oznamující úspěchy armády. Pro armádu byly vysílány koncerty vážné hudby, aby byl podpořen její bojový duch. Hudba byla symbolem vítězství, velikosti Německa.

Důležitou kapitolu v dějinách hudby Třetí říše představovaly skladby vytvořené v koncentračních táborech. Na výstavě je připomenut hudební život v terezínském ghettu a díla skladatelů P. Haase, H. Krásy, V. Ullmana, G. Kleina. Na závěr výstavy zní kompozice A. SchönbergaPřeživší z Varšavy op. 46, melodrama pro recitaci, mužský sbor a orchestr, která vznikla několik let před autorovou smrtí na základě svědectví uprchlíka z varšavského ghetta. Toto převratné dílo končí mužským sborem modlícím se Šma Israel.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)

Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds
Claims Conference Fond budoucnosti
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání Bader
Nux s.r.o.