Irvingův Goebbels

Popírač šoa u nás nemá problémy

Knižní noviny z listopadu 2004 informují o mnoha zajímavých titulech, ale také - způsobem, při němž normálnímu člověku zatrne - o vydání Goebbelsovy biografie z pera známého popírače holocaustu Davida Irvinga. V Knižních novinách se vedle reprodukce obálky dočteme, že historik David Irving je prvním badatelem, který kdy prozkoumal 80 000 stránek Goebbelsových deníků. Z tohoto pokladu, k němuž bylo nutné přidat šest let výzkumné práce v západních archivech, vytěžil Irving první úplnou biografii Hitlerova důvěrníka a génia zla. V recenzi na tematickém serveru militaria se dočteme, že autor své dílo opírá důsledně o archivní prameny, přičemž vyvrací řadu legend, týkajících se Třetí říše, jež přetrvaly v učebnicích dějepisu mnohde až do dnešních dnů. Knihu vydala brněnská Jota (kromě Goebbelse nyní toto nakladatelství nabízí ještě dotisk Irvingova titulu Hitlerova válka).

Čtenáře, který o Irvingovi nic neví a podle anotace a informací na internetu si knihu koupí, očekávaje důkladnou vědeckou práci, nevaruje žádná poznámka, žádný komentář, žádná informace například o tom, že Irving byl roku 2000 v Anglii v procesu s americkou historičkou Deborah Lipstadtovou, autorkou díla Popírání holocaustu, sílící útok na pravdu a paměť (viz recenze), soudně usvědčen jako popírač holocaustu, antisemita a rasista, jenž ve svých knihách falšuje a dezinterpretuje historické důkazy. Ani v českém tisku se zatím neobjevila žádná reakce na vydání spisu, o němž Deborah Lipstadtová říká: Je to strašná kniha. Plná lží a překroucených tvrzení.

Irving lhal už o samotném vzniku knihy, když oznámil, že skleněné destičky s mikrofilmy Goebelsových deníků z let 1923-1945 nalezl v moskevských archivech ministerstva vnitra on (objevila je tam německá historička Elke Fröhlichová), i tehdy, když tvrdil, že je prostudoval všechny (k dispozici měl jen část). Nepravdivá je i základní idea knihy, jíž autor podřizuje selekci z deníkových citací, jejich dataci i interpretaci, totiž že iniciátorem konečného řešení a jeho hlavní hybnou silou nebyl Hitler, ale Goebbels, který před Hitlerem tajil zásadní fakta o likvidaci Židů. Připomeňme si alespoň jeden z příkladů Irvingovy nepřípustné manipulace s dokumenty, který kromě dalších zazněl v odůvodnění soudního rozsudku ve sporu s Lipstadtovou: popis událostí křišťálové noci v Německu. Irving ho podává tak, jako by Hitler nenesl za zahájení pogromu žádnou odpovědnost, a jakmile se o něm dozvěděl, rozhněval se a nařídil ukončit násilí. V Goebbelsově deníku z 9. a 10. listopadu přitom existují záznamy, které dokazují, že Hitler o násilnostech věděl a schvaloval je. Je tu zmínka o dálnopisné zprávě zaslané Hessem (a původně od Hitlera), jež - v rozporu s tím, co tvrdí Irving - neobsahuje obecný pokyn zastavit tu zuřivost", ale spíše zastavit útoky na židovské obchody a nasměrovat násilí a žhářství na synagogy a židovské domy. Irving tyto zápisy částečně vynechává a částečně mění. Navíc se při svém líčení událostí křišťálové noci opírá o výpovědi, které získal od Hitlerových bývalých pobočníků, tedy lidí naprosto neobjektivních.

Jen na okraj: jistě je pozoruhodné, že v Irvingově knize se objeví jen jednou slovo holocaust, a to v souvislosti se spojeneckým bombardováním Hamburku (upozorňuje na to ve své recenzi Tina Rosenbergová), o Osvětimi autor píše jako o nejbrutálnějším ze všech táborů otrocké práce s nejvyšší úmrtností, a naopak desetkrát navyšuje číslo obětí, které zahynuly při náletech na Drážďany. To už ostatně patří k tradiční Irvingově metodě - umenšovat počet židovských obětí a zveličovat množství mrtvých na straně Němců (viz článek M. Kárného, Rch 3-4/ 1998).

Bližší údaje o knize lze nalézt přes vyhledávač Google, nejseriózněji se Irvingovým zacházením s textem Goebbelsových deníků zabývá historik Richard Evans, který vypovídal v procesu D. Irvinga s D. Lipstadtovou (viz www.hdot.org).

V souvislosti s českým vydáním Irvingova Goebbelse by nás mohl zajímat osud této knihy v Americe. Její rukopis k vydání přijal newyorský nakladatel St. Martin's poté, co ho nepřijala řada nakladatelství. Alespoň polovina redaktorů to odmítla, aniž by to vůbec četli, postěžoval si Irvingův agent Ed Novak. Řekli, nechci číst nic, co napsal on. St. Martin's Press rukopis přijalo, protože se jeho nakladatel Thomas Dunne domníval, že na něm vydělá dost peněz. Údajně nevěděl, že Irving patří k nejznámějším popíračům holocaustu. Jakmile se ovšem oznámení o plánovaném vydání objevilo v tisku, vzbudilo obrovské rozhořčení: zareagovala newyorská Antidifamační liga, zareagovali novináři a američtí historici. Nakladatel ustoupil a kniha ve Spojených státech dosud nevyšla.

Na otázku Rch, zda by knihy popíračů holocastu měly být nějak registrovány nebo označeny, odpověděla D. Lipstadtová takto: V Americe máme nařízení, podle něhož jsou katalogizovány knihy v Kongresové knihovně. Toto označení je vytištěno na předsádkách knih a řídí se jím knihovníci ve všech knihovnách. Dříve byly knihy popíračů holocaustu řazeny pod hlavičku holocaust - omyly a výmysly, teď figurují pod označením lži. To je jasný ukazatel.

U nás Irvingovy knihy stále vycházejí a mají své čtenáře. V knihkupectvích a knihovnách je naleznete v oddělení historie či militaria, lze je objednat v běžné distribuci, v níž jsou uvedeny s výše zmíněnou anotací. V médiích se proti tomu neozývají nejen historici, ale ani lidé, kteří zažili šoa na vlastní kůži. To je dost smutná a zneklidňující skutečnost.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.