Album Lodžského ghetta

V pražské galerii Langhans je od půli prosince do 19. února otevřena výstava nazvanáHenryk Ross - Album lodžského ghetta. Koná se pod záštitou velvyslance Polské republiky v ČR a Federace židovských obcí v ČR.

Muži odnášejí stolky od šicích strojů. Foto: Henryk Ross © Archive of Modern Conflict, 2004.

Snímky Henryka Rosse mají pozoruhodnou historii: jako jeden ze dvou oficiálních fotografů (spolu s Mendelem Grossmanem) zaměstnaných Židovskou radou v Lodži měl vytvářet propagandistické snímky a podobenky obyvatel do průkazů totožnosti. Současně používal ušetřený materiál k tajnému fotografování toho, co se v ghettu dělo. Na svých technicky dokonalých a výtvarně nesmírně působivých snímcích zachytil deportace, popravy, otrhané děti snažící se nalézt v zemi kousek jídla po lidech, kteří odjeli transportem, lidi s napuchlým tělem a obličejem (dle pamětníků jeden z nepochybných příznaků blížící se smrti hladem), ženy tlačící káru naloženou mrtvolami, nákladní auto určené k zabíjení lidí plynem ... V tomto ohledu je jeho práce podobná výtvarným dokumentům, které po sobě zanechali malíři v terezínském ghettu. O své činnosti autor řekl: S úředním fotoaparátem se mi podařilo zachytit celé tragické období v lodžském ghettu. Udělal jsem to s vědomím, že kdybych byl přistižen, moji rodinu i mě by mučili a zabili. Podmínky pro fotografování byly mimořádně obtížné. Fotografické materiály jsem si nechával propašovat do ghetta výměnou za chleba, kterého jsem měl sotva dost.

Ross ovšem zároveň s těmito fotografiemi zachytil i život lodžských prominentů (k nimž nepochybně patřil): rodin policistů a činovníků ghetta, které žily - v porovnání s ostatními - relativně spokojeným životem. Jsou to fotografie společných oslav, hrajících si matek s dětmi, žen vařících v očividném dostatku a pohodě večeři. Ani tito lidé však neunikli konečné zkáze, z relativního bezpečí v Lodži, jak je zachytil Ross, byli nakonec deportováni do osvětimských komor. Z lodžského ghetta přežilo pět procent jeho obyvatel, většinou to byli členové Aufräumungskommand, vyklízecích čet.

Děti z ghetta na recepci pro prominenty. Foto: Henryk Ross © Archive of Modern Conflict, 2004.

Před likvidací ghetta v srpnu 1944 Ross negativy zakopal do země. Kolem tří tisíc se jich podařilo zachránit, byly poslány do Izraele a dnes jsou majetkem londýnského Archive of Modern Conflict. Pro pražskou výstavu bylo vybráno padesát fotografií. Zvláštní prostor je věnován památce téměř 5000 českých Židů, kteří byli do ghetta Lodž deportováni a z nichž přežilo jen 277.

Henryk Ross se narodil roku 1910 ve Varšavě, pracoval v Lodži jako sportovní reportér varšavských novin. Těsně před napadením Polska byl povolán do armády a bojoval proti Němcům až do úplné porážky polské armády. Pak byl přestěhován do lodžského ghetta. Konečné likvidaci ghetta a deportaci do Osvětimi unikl díky tomu, že se stal členem Aufräumungskommanda. Po válce emigroval do Izraele, kde se živil jako fotograf a zinkograf. Zemřel roku 1991.

Během života publikoval Ross jen fotografie, které odpovídaly tomu, jak svůj pobyt v jednom z nejhorších ghett v nacistické Evropě popisovali pamětníci. Jeho snímky a výpověď byly použity i v procesu s A. Eichmannem roku 1961. Obrázky ukazující vlídnější tvář života v ghettu zveřejňovat nechtěl. O důvodech se lze jen dohadovat - snad proto, že je pokládal za svou osobní věc (zachytil na nich své přátele, na mnohých svou ženu), snad ze strachu, aby se nedotkl citů přeživších, kteří v ghettu prožili nejhorší okamžiky života, snad ze studu, že patřil k prominentům.

Deportace. Foto: Henryk Ross © Archive of Modern Conflict, 2004.

Thomas Weber v úvodu ke knize Łodź Ghetto Album konstatuje, že na rozdíl od Menachema Grossmana, který nehledal krásu, neboť v ghettu krásy nebylo. ... Ross viděl i krásu - u matek s dětmi, milenců pózujících před fotoaparátem, v radosti dětí na narozeninové oslavě. Viděl ji v prostředí poměrně privilegované menšiny v ghettu. Tyto dosud nezveřejněné fotografie jsou nečekané a vyzývavé a ostře kontrastují s výběrem snímků, které publikoval během svého života. Začneme si totiž uvědomovat, že jeho předešlý výběr měl ilustrovat určitý výklad života v ghettu - ten, jenž se zcela slučoval s kolektivní pamětí lidí, kteří přežili. Nové snímky ovšem naši ikonografii v ghettu poněkud mění.

Henryk Ross po sobě zanechal archiv, který před smrtí připravil a zkatalogizoval. Jako by chtěl říci, ať jeho snímky, všechny snímky, posoudí další generace.

(K výstavě připravili organizátoři ve spolupráci se Vzdělávacím a kulturním centrem Židovského muzea v Praze doprovodný program, viz info na stránkách galerie Langhans).

Klíčová slova

Henryk Ross, Thomas Weber

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.