Tragédie na Dunaji

Vzpomínka

Po nástupu nacismu došlo k nespočtu lidských tragédií. O některých se nikdo nikdy nedozvěděl, některé byly zaznamenány a zachovány pro ty, kteří chtějí vědět. K těm, kteří se zasloužili, aby jedna z tragédií nebyla zapomenuta, patřila paní Jaroslava Jarešová. (Patřila proto, že před dvěma lety odešla ve věku 88 let na věčnost.) Ta tragédie se udála krátce po 12. březnu 1938, kdy Hitler anektoval Rakousko. V tom roce bylo paní Jarešové 24 let. Byla ještě svobodná a jmenovala se Křivohlávková. Žila tehdy se svými rodiči v Děvíně. Její otec, který se vrátil do vlasti jako ruský legionář po anabázi přes Vladivostok až v dubnu 1920, dostal zaměstnání u státních drah v Bratislavě. Text, který dále cituji se souhlasem paní Jarešové, je součástí jejích pamětí, které psala jako rodinnou kroniku pro své potomky.

V březnu 1938 anektoval Hitler Rakousko. Na ten den do smrti nezapomenu. Bylo to v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu. Maminka z obavy před útoky Hitlerjugend zavěsila na okna do ulice plné kovové okenice. Když je brzo ráno otevírala, uviděla dceru hostinského Bíbra, Anču, nést od Fuxové dva kbelíky mléka. To byla věc nevídaná, protože Bíbrovi k Fuxům pro mléko nikdy nechodili. Maminka na ni zavolala, co se děje, a Anči jen naříkala: Ó mein Gott, ó mein Gott. Za chvilku jsme se dozvěděli, co se stalo.

Při anexi Rakouska vyhnali hitlerovci ve všech obcích kolem Hainburgu Židy z jejich domovů, v noci, tak jak je zastihli ve spánku. Ať to byli staří lidé, rodiny s dětmi, matky s nemluvňaty. Nesměli si vzít nic na sebe ani s sebou. Bylo to v březnu, bylo ještě hodně zima. Zahnali je k Dunaji, naložili do motorových člunů a převezli na malý ostrůvek před Děvínem na československé území. Tehdy byl zrovna na Dunaji vysoký stav vody, takový, že voda přetékala přes hráz. Hučela tak, že zvuk motorových člunů nebyl vůbec slyšet, a kromě toho čluny pluly po proudu, takže motory nemusely být zapjaty. Celý tento malý ostrov byl zatopen. Do té ledové vody hitlerovci všechny tyto lidi vyházeli. Bylo to strašné, vždyť ti lidé jim neublížili a teď stáli až po krk ve vodě na cizím státním území. Nikdo v Děvíně je neslyšel, protože voda z velkého Dunaje se přelévala přes kamennou hráz s velkým hukotem do ramene Dunaje.

Naši financi obcházeli po hranicích, které tvořily řeky Morava a Dunaj. Když obcházeli po břehu Dunaje, zdálo se jim, že slyší nějaké hlasy, jakoby zoufalý nářek. Zašli tedy k rybáři Františku Fuxovi a požádali ho, aby jim půjčil loďku, že se musí podívat na ostrov, co se tam vlastně děje. Loďku jim půjčil a jel s nimi na ostrov. Jak se blížili, poznávali, že je to zoufalý lidský nářek. Za chvilku našli přes 70 lidí stojících v ledové vodě až po krk a jen v nočním prádle. Byli zoufalí. Naši financi s panem Fuxem je převezli na břeh, umístili je do sálu v hostinci u Bíbrů a zatelefonovali židovské obci v Bratislavě, aby jim pomohla. Těmto zmrzlým, mokrým ubožákům dala Anča Bíbrová mléko z těch dvou kbelíků, které ráno nesla od Fuxů.

Tato událost otřásla snad všemi obyvateli obce. Bratislavská židovská komunita se o všechny postarala. Oblékla je a nasytila. Ale k hrůze všech je následující noc československé úřady vrátily zpět do Rakouska. Asi tři týdny si je takto předávaly československé úřady a hitlerovci na hranicích v Petržalce. Několik Židů bylo při těchto přesunech zastřeleno. Nakonec byli umístěni na malý ostrůvek v delimitačním pásmu mezi ČSR, Rakouskem a Maďarskem pod Bratislavou. Několik Židů z této skupiny se utopilo při pokusu přeplavat Dunaj na české území. Později se jim podařilo nalodit se na francouzskou loď a plout do Palestiny. Podle zpráv našich lodníků byla tato loď internována v Budapešti a do Palestiny se tito nešťastníci nedostali. Tato událost námi otřásla. Měli jsme strach, co bude dál, když Hitler svoje požadavky stále stupňoval a vyhrožoval.

Po pěti letech od nástupu nacistů k moci už byla Evropa zvyklá na leccos, ale osud vyhnanců na dunajském ostrůvku v mrazivém březnu 1938 přece jen hodně lidí vyvedl z míry. Obavy, které vyslovila v deníku paní Jarešová, byly oprávněné. Příběh Židů vyhnaných z obcí kolem Heinburgu byla předznamenáním ještě krutějších příběhů. Od něho vede přímá cesta k řádění Einsatzgruppen, k hrůze Babiho Jaru, dušegubek a plynových komor. Připomeňme, že o několik měsíců později došlo k progromu zvanému Křišťálová noc a vyhnanci ve vlastní zemi se stali Židé, Češi a němečtí antinacisté ze Sudet.

Klíčová slova

Jaroslava Jarešová

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.