Třikrát a dost aneb Jak dál z Córdoby

Když se koncem roku 2001 zcela zhroutila konference OSN o lidských právech v jihoafrickém Durbanu, paralyzována antiizraelskou a antisemitskou hysterií, bylo jasné, že obhájci lidských práv musí najít jinou mezinárodní platformu, která by se začala vážně zabývat sílícím antisemitismem, rasismem a xenofobií. Takovouto institucí se nakonec stala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ta sice sehrála klíčovou roli koncem sedmdesátých let, kdy nastartovala historický helsinský proces, vedoucí k pádu komunismu ve střední a východní Evropě, od té doby se však na mezinárodní politické scéně příliš neprojevovala. Téma antisemitismu jako by jí nalilo novou krev do žil.

Přes prvotní váhání ze strany některých západoevropských zemí byla v červnu 2003 uspořádána ve Vídni konference OBSE, která otevřeně odsoudila veškeré projevy antisemitismu jakožto porušování lidských práv. Druhá konference se konala o deset měsíců později v Berlíně a nezůstala jen u nezávazných proklamací - přijala tzv. berlínskou deklaraci, průlomový dokument, který zavázal členské státy OBSE ke konkrétním akcím, od zavádění systému monitoringu antisemitských činů až po doporučení k výuce o holocaustu. Třetí konferencí, která se konala v červnu ve španělské Córdobě, měly tyto snahy vyvrcholit. Předpokládalo se, že bude přijata společná strategie, budou koordinovány postupy v jednotlivých zemích, bude diskutována definice antisemitismu atd. Tato očekávání však nebyla zcela splněna. Jak poznamenal jeden z mnoha řečníků na konferenci: dva kroky dopředu a jeden krok zpět.

Ve městě tří kultur

Ještě během berlínského zasedání OBSE nabídl pořadatelům jako místo konání následné konference tehdy čerstvě jmenovaný španělský ministr zahraničí, dříve evropský komisař, Miguel Angel Moratinos svůj volební obvod - Córdobu. Jeho argument zněl zcela logicky a přesvědčivě: Córdoba je historickým místem soužití tří kultur, křesťanské, židovské a muslimské, překonávání vzájemných předsudků je tedy součástí jejího genia loci. A opravdu - antické město zažilo největší rozkvět za vlády Maurů, kteří jej učinili metropolí svého království al-Andalus. V té době (8. století o. l.) se Córdoba stala centrem vzdělanosti, architektury, filosofie a umění a jedním z nejvýznamnějších míst tehdejší evropské civilizace. Velký podíl na tom měli Židé, kteří od dob chalífy Abd ar-Rahmána III. zastávali nejvýznačnější funkce ve všech oblastech života. Zlatý věk soužití islámu a judaismu, dnes tolik připomínaný, skončil nájezdy Berberů v 11. století, nejslavnější židovský rodák z Córdoby Maimonides již musel z města, zmítaného násilnostmi, uprchnout. Definitivní konec idyle soužití učinilo dobytí města křesťany v roce 1236. Ti doprostřed největší mešity tehdejšího islámského světa vestavěli katedrálu Panny Marie. Nechvalně známý (z židovského pohledu) královský pár Isabela a Ferdinand učinil z Córdoby své hlavní město, odkud vedl boj proti zbytku Maurů v Granadě, ustavil zde hlavní sídlo inkvizice, v roce 1483 vypověděl Židy z Andalusie a o devět let později z celého Španělska. Traduje se však, že také zde, v zahradách královského sídla u řeky Guadalquivir, dali Isabela a Ferdinand svolení Kryštofu Kolumbovi k cestě do Nového světa.

Dnes je Mezquita, mešita s křesťanským chrámem, vedle malebné zachovalé židovské čtvrti Judería a její starobylé synagogy, jednou z největších atrakcí města. Andalusie, země, kde se odehrává legendární příběh Carmen, vypadá ve své centrální části spíše jako Haná, nesmírný žár - neobvyklý i pro toto roční období - však připomněl více než čtyřem stovkám účastníků konference, že Afrika není příliš daleko. A to hlavně den před jejím začátkem, kdy se většina zástupců nevládních organizací účastnila celodenního Fóra NGO v další andaluské metropoli Seville, kam se musela dopravit v téměř čtyřicetistupňovém horku. Marocký pavilon, součást kdysi legendární světové výstavy EXPO 92, stojící uprostřed téměř opuštěného výstaviště, se tak stal dějištěm předehry ke konferenci. Již zde byly programové bloky rozděleny do několika částí, věnovaných antisemitismu, diskriminaci muslimů, diskriminaci Romů, rasismu, xenofobii a také projevům netolerance vůči křesťanství a jiným náboženstvím.

Pro mnohé účastníky konference bylo právě toto rozdělení určitým zklamáním. Cítili, že závažné téma antisemitismu jako by bylo rozšířením agendy konference rozmělňováno. A z některých referátů tato snaha opravdu zazněla. Přesto se všechny státní delegace snažily posléze v Córdobě přesvědčit o tom, že právě jejich vlády dělají maximum pro potírání antisemitismu, a to dokonce i země, které se s tímto fenoménem evidentně prozatím vypořádat nedokážou. Kritici pak vytýkali mnoha referátům povrchnost, formalismus, neupřímnost, ale také zdlouhavost. Odpolední blok prvního dne konference začínal dokonce s šestihodinovým zpožděním, což bylo dost i na španělské poměry.

Začněte kousat

Přesto nelze říci, že by konference skončila neúspěchem. I přes kritické hlasy - v sále se například distribuoval leták, vyzývající OBSE, aby přestala štěkat a začala kousat - byly mnohé příspěvky velice zajímavé. V zásadě byla potvrzena definice antisemitismu, jak ji přijala agentura Evropské unie pro monitoring (EUMC). Ta zahrnuje vedle obecné charakteristiky i příklady antisemitského jednání, včetně démonizace Izraele. Monitoringem se zabývá také ODIHR (Úřad pro demokratické instituce a lidská práva), instituce OBSE, která by měla v budoucnu sehrát klíčovou roli při implementaci závěrů konference. Otázkou zůstává sladění aktivit EUMC, tedy pětadvacítky států Evropské unie, a ODIHR, tedy OBSE, sdružující pětapadesát států, ležících mezi Atlantikem a Uralem, navíc s Kanadou a USA.

Americká delegace sehrála ostatně na konferenci klíčovou roli. Její vedoucí, guvernér státu New York George Pataki, který je jedním z možných příštích kandidátů na amerického prezidenta, všechny nadchl velice upřímným a fundovaným projevem. Američané se vůbec významně podíleli na přípravě konference a velmi se angažovali i při jejím průběhu. Hlavní zásluhu na tom má American Jewish Committee, Americký židovský výbor, a jeho ředitel mezinárodních vztahů rabín Andrew Baker, ale také např.B'nai B'rith International a další. V rámci konference se konalo i zasedání Světového židovského kongresu, jehož předseda Edgar Bronfman na konferenci rovněž vystoupil.

Průlomovým se zdál projev zástupce Ligy arabských zemí. Ten jednoznačně odsoudil antisemitismus, připomněl, že liga se také zcela distancovala od prosazování politických cílů násilím a odsoudila tak terorismus. Do evropských zemí trochu rýpl prohlášením, že holocaust se přece odehrál v Evropě, a nikoliv na Blízkém východě.

Potěšující je fakt, že k těm nejzajímavějším projevům, které zde zazněly, patřil i referát náměstka českého ministra zahraničních věcí Pavla Svobody. Ten upozornil na to, že tradicí soužití tří kultur se nepyšní jen Córdoba, ale také Praha. Připomněl tragédii holocaustu a ocenil práci Židovského muzea v Praze a projekt Zmizelí sousedé. Upozornil také na diskusi, týkající se preambule ústavy Evropské unie, která odkazovala na židovsko-křesťanské kořeny evropské civilizace.

Yehuda Bauer: Součást evropského dědictví

Jednoznačně nejlepší a nejzajímavější projev - jako ostatně i v Berlíně na předchozí konferenci - přednesl profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a teplický rodák Yehuda Bauer. V panelu věnovaném vzdělávání mj. řekl: Tato nemoc má dnes tři formy - ultrapravicový antisemitismus neonacistů a skinheadů, antisemitismus menšinové, radikalizované, marginalizované, frustrované, nezaměstnané a neintegrované mládeže druhé generace muslimských imigrantů, která je podněcována učiteli radikálního islamismu, a antisemitismus některých liberálně levicových intelektuálů a médií. Doposud se OBSE zabývala pouze prvním typem, kterému se snaží čelit prostřednictvím legislativy, aktivizace policie a vzděláváním. To je důležité, avšak bohužel nepostačující. Rasistický antisemitismus nacistického typu nepředstavuje dnes hlavní nebezpečí. Zabývat se islámským radikalismem se však nepovažuje za politicky korektní. V Evropě dnes žije dvacet milionů muslimů s nejrůznějšími tradicemi a názory. Aby si Evropa udržela svou životní úroveň, bude muset přijmout další muslimy, navzdory současným imigračním limitům. Evropské země selhaly, když se jim nepodařilo tyto lidi integrovat, což vedlo k jejich zklamání a frustraci. Antisemitské projevy jsou součástí jejich protestu vůči hostitelským zemím. Liberální intelektuální antisemitismus zase vidí Izrael jako kolektivního Žida a v antišaronovském přestrojení útočí na jeho samotnou existenci. My se však musíme dostat dál od pouhé analýzy. Rozčilovat se nad karikaturami, používajícími nacistické stereotypy pro současnou izraelskou situaci je na nic. Předpokládáme, že se studenti nad tím budou pohoršovat, ale oni to nedělají. Podstatou evropského antisemitismu je identifikace Židů s ďáblem, ale dnes je ďábel zpodobňován jako nacistické Německo. ... Byla by chyba vnímat antisemitismus jako předsudek, protože to předsudek není. Je to součást evropského kulturního dědictví a neporazíme ho tím, že budeme donekonečna opakovat, jak významně ovlivnili evropskou kulturu Židé - Freud, Einstein, Maimonides. To je k ničemu. Musíme se antisemitismu postavit výchovou a vzděláním.

Córdobská deklarace

Konference přijala na závěr tzv. córdobskou deklaraci, kterou přednesl iniciátor celé akce ministr Moratinos. V jejích deseti bodech se mj. praví: Členské státy OBSE uznávají důležitost otevřeného dialogu mezi náboženstvími a kulturami a stvrzují, že politické problémy či vývoj mezinárodní situace v Izraeli či kdekoliv na Blízkém východě nemohou nikdy ospravedlňovat antisemitismus, odmítají identifikaci terorismu s jakýmkoliv náboženstvím, kulturou, etnickou skupinou či rasou, uznávají důležitou roli médií a internetu v boji proti projevům nenávisti, ukládají ODIHR, aby připravil nový program Tolerance a nediskriminace, pověřují své tři zmocněnce, aby se i nadále zabývali projevy antisemitismu, rasismu, xenofobie a diskriminace...

Je otázkou, zda se má konference tohoto rozsahu na téma antisemitismu a jiných forem netolerance opět konat. Tyto úvahy však v žádném případě neznamenají, že by mělo být toto téma na úrovni OBSE postupně opouštěno. Spíše naopak, většina států a zástupců nevládních organizací se vyslovila pro pokračování započatých procesů. Příští konference však již zřejmě nedá prostor všem státním delegacím pronášet bezobsažné projevy. Půjde zřejmě spíš o setkání odborníků a zástupců institucí, kteří mohou zaručit, že proti tomuto fenoménu se dnešní svět postaví. Není ale vyloučeno, že se za rok sejdou opět všichni - svou kandidaturu pořadatelské země již ohlásilo Rumunsko a Kazachstán.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.