Deník mého bratra

Ukázka ze zápisků Petra Ginze z let 1941 - 1942

O Petru Ginzovi, který v šestnácti letech zahynul v plynových komorách Osvětimi, se dozvěděl doslova celý svět, když izraelský kosmonaut Ilan Ramon vzal jednu z jeho kreseb na svůj vesmírný let. V Čechách a na Moravě však bylo Ginzovo jméno dobře známo už předtím, přinejmenším těm, kdo se blíže seznámili s dějinami koncentračního tábora Terezín. Aktivitám, které zde Petr Ginz rozvinul, předcházely deníkové záznamy, shromážděné v této knize. Sám nečekaný nález obou deníků - na veřejnost se dostaly v roce 2003 - představuje význačný objev a příspěvek k hlubšímu poznání tohoto výjimečného člověka. Četba deníkových záznamů Petra Ginze pak nabízí i obecnější vhled do židovského osudu za druhé světové války, ojedinělé přiblížení atmosféry okupované Prahy z hlediska jejích židovských obyvatel.

Petr Ginz ve svých denících od září 1941 do února 1942 ještě nepíše o koncentračním táboře, terezínském ghettu. Jeho pečlivé zápisy však plasticky vykreslují to, co historici později nazvali ghetto bez zdí: život v prostoru zdánlivě otevřeném, nicméně přesně vymezeném nesčetnými zákazy, život uprostřed společenství stejně postižených lidí, přitom na dohled světa, který takový útlak nepoznal.

Ginzovi Na Příkopech v roce 1938.

23. XII. 1941 (úterý)

Právě jsme dostali oznámení od židovské obce, abychom odevzdali do 31. prosince foukací harmoniky a jiné přenosné hudební nástroje, teploměry apod., fotoaparáty a příslušenství. Mimo to se musí přihlásiti nepřenosné hudební nástroje.

Odpoledne u babičky.

24. XII. 1941 (středa)

Tatínek, strýček Miloš i Sláva dostali oznámení, aby byli připraveni, až napadne sníh, jej odklízet. Dopoledne u babičky, odpoledne na procházce s Popperem a Evou.

25. XII. 1941 (čtvrtek)

Dopoledne u babičky, odpoledne celá rodina na Maninách. Je ale strašný vítr, tak jsme se musili vrátit. Večer nás přišla Lianka od Kohnerů pozvat, abychom k nim přišli večer, že rozsvěcují vánoční stromek. Úplně se poárijštili. Byl tam p. Hůla, Kohnerovi, Fiškusovi (novomanželé) a Míla Weisbach. Sněží a všichni se bojíme, že (sníh) zůstane ležet a tatínek jej bude muset shrabovat. Jednou loni byl už též na takové práci, tentokrát však na Kbelském letišti. Bylo tam několik decimetrů vody a tatínek (byl tam asi 5x) se tam nastydl. Židé budou asi muset odevzdávat zase i svetry.

26. XII. 1941 (pátek)

Dopoledne doma, odpoledne všichni u Levitusů, s nimiž jsme šli na procházku na pláň. Tam jsme potkali Milošovy (ale bez Pavla). Dostali nový byt nad muzeem, jsou z toho štěstím pryč. Teď ještě (už půl roku) bydlí v podnájmu u Fleischnerů v Podskalské 22. Mají jen jeden pokoj, kde je kancelář, kuchyň, skladiště a ložnice zároveň. Spí většinou na zemi a je to tam velmi ubohé.

Petr Ginz, Pražské střechy a věže, akvarel, asi 1939-1940.

Cestou jsme se stavili u babičky.

Dopoledne s Popperem na procházce, je veliký vítr a zima. Odpoledne jsem zůstal doma, kdežto maminka s tatínkem šli k babičce a Eva s Renatou Hirschovou na procházku. Já jsem se dopoledne dost prošel a mimo to čekáme z Hradce husu. Maminka je již celá nešťastná, jestli se ta husa po cestě nezkazí.

28. XII. 1941 (neděle)

Konečně jsme se dočkali a přišly hnedle dvě husy. Jednu maminka poslala Levitusům, druhou vykuchala. Vážila 6,5 kg, měla 42 dkg játra, 2,75 kg sádla a stehna 87 dkg. Maminka je z ní celá šťastná. Odpoledne všichni na procházce. Byl večer velký letecký útok, sirény ječely jako divé půl hodiny.

29. XII. 1941 (pondělí)

Lauscherka nás pozvala (resp. svolala) na Hagibor, tak jsem tam šel, ale neměl jsem tam žádnou zábavu, jelikož se tam bruslilo a já jsem neměl brusle, tak jsem tam jenom vymrzl. Všude se tam válely ohromné haldy kostelních lavic, které byly svezeny ze všech synagog a tam štípány nuceně pracujícími Židy na palivo. Jak jsem šel z Hagiboru, bylo všude vylepeno spousta vyhlášek, že se musí odevzdávat lyže delší 180 cm (i árijci), jenže Židé to budou muset dát zadarmo, a árijci dostanou náhradu. Jsou však též povoláni na sběr sněhu (zatím se mají jen připravit).

Odpoledne doma.

31. XII. 1941 (středa)

Je již poslední den tohoto roku. Dopoledne jsem dělal úlohu, odpoledne jsem šel s Popperem na procházku. Vltava je zas částečně zamrzlá. V pět hodin přišli na návštěvu babičkovi a byli tu pozdě do večera. Potom až odešli, šla maminka s tatínkem vedle ke Kohnerům a slavili Silvestra do půl druhé v noci, kdy se vrátili a šli spát. Zato ale ráno se prospali do 10 hodin. (To vlastně již patří do příštího dne.)

1. I. 1942 (čtvrtek)

Udělal jsem si z kůry pěkné housličky, ale ještě na ně neumím hrát, protože mají zatím jen dvě struny (z gumy). Dopoledne jsem dělal úlohy. Jinak nic zvláštního. Je toho vlastně hodně, ale není to ani vidět. Co je teď zcela obyčejné, vzbudilo by v normální době jistě rozruch. Židé např. nemají ovoce, husy a vůbec drůbež, sýry, cibuli, česnek a mnoho jiných. Tabačenky nedostávají vězňové, blázni a Židé. Nesmějí jezdit v předním voze elektriky, autobuse, trolejbuse; po nábřeží se nesmějí procházet atd., atd.

3. I. 1942 (sobota)

Dopoledne u Poppera, má zase rýmu a leží v posteli. Odpoledne u babičky.

Do Jepy (obchodní dům) prý najednou přišli Němci, zavřeli ji a všem, co měli teplé přezůvky, vzali legitimace občanské a přezůvky jim orazítkovali, aby je šli odevzdat. Pak jim prý vrátí občanské legitimace. V Brně prý je brali rovnou na ulicích.

Tak se teď toho každý bojí.

DNES JE JASNO UŽ VŠEM LIDEM,

kdo je árijcem, kdo Židem,

neboť Žida poznáš vezdy

podle černožluté hvězdy.

A takto znamenaný Žid

musí dle předpisu žít:

Vždy po osmé hodině

věnovat se rodině,

dělat jak pomocný dělník,

neposlouchat ani Mělník,

nesmí si pejska dovolit

ani se nechat oholit.

A Židovka dřív bohatá

nesmí mít ani koťata,

musí učit doma děti,

nakupovat od 3 do 5,

nemít šperky, česnek, víno,

koncert, divadlo či kino,

auta, byty, gramofony,

kožich, lyže, telefony,

vepřové, cibuli, sýry,

aparáty, přesné míry,

harmoniky foukací

neb kanárka pro legraci,

jízdní kolo, barometry,

ponožky a teplé svetry.

A nade vše zločinný Žid

musí zvyk svůj odložit:

kupovat boty, oblečení,

neb oděvenka pro něj není,

mít drůbež, mýdlo na holení

a marmeládu neb kouření,

vůdčí listy, lihoviny,

časopisy a noviny,

bonbony a šicí stroje,

teplé spodky třeba dvoje,

obchody, pole a lomy,

akcie, továrny, domy,

sardinky, ovoce, ryby.

Možná, že tu něco chybí.

Je těch věcí ještě víc.

Nekupuj raději nic!

Navykni si chodit pěšky,

ať si prší neb je hezky.

Nelez ze svého baráku

a nesedej snad do vlaku.

Nesmíš ovšem též v rychlíku

neb v tramvaji neb v taxíku,

a ať jsou sebevětší svody,

nelez nikdy do hospody,

na nábřeží, výstaviště,

do muzea, koupaliště,

na poštu, v Troju, na perony,

k Meinlům nebo v stadiony,

do kostela a do herny

a na záchodek veřejný.

A dej si pozor velice

na některé hlavní ulice,

též Kulík, Jepa a Teta!

a chceš-li užít trochu světa,

jdi jen na Boží zahradu,

u hrobů hoň svou parádu

a nadýchej se vzduchu tady,

neb vstoupit nesmíš v žádné sady.

A Žid jakkoliv mazaný

má v bance účet vázaný,

zanechal nepěkné zvyky,

s árijci nepěstuje styky.

Směl mít jen jeden jako druhý

batoh, kufr a popruhy.

Teď přestala i tato práva,

ale Žid, ten jistě nenadává.

Ten na předpisy hledí jen

a je se vším vždy spokojen.

9. I. 1942 (pátek)

Dopoledne ve městě. Byl tu pan Weisbach na návštěvě a vypravoval, jak byl deset dní zavřen v base, protože neměl na legitimaci J. Byl tam prý též ředitel (bývalý ovšem) z Kolben-Daněk a potom mnoho jiných Židů.

11. I. 1942 (neděle)

Dopoledne úlohy, odpoledne jsem byl s Evou, Renatou Hirschovou (Evina přítelkyně) sáňkovat na Maninách.

Dostali jsme předvolání, že musíme odevzdat kožichy, všechny věci z kožišin, vlněné prádlo, pulovry atd. Z prádla směl si člověk nechat jen jednu soupravu. Je velká sbírka na pomoc vojákům na frontě, sbírá se teplé prádlo, denně o tom též vydána zvláštní vyhláška. Dosavad bylo posláno na frontu prý 3000 vagonů.

12. I. 1942 (pondělí)

Dnes jsme museli odevzdat jeden svetr; někteří Židé nosili do sběren ohromné balíky kožichů, prádla aj. Odvážejí to odtamtud stěhovací vozy a ještě to nestačí a všude se hromadí hory balíků. Odpoledne ve městě.

14. I. 1942 (středa)

Dopoledne doma, odpoledne jsem šel s tatínkem a Evou sáňkovat na Maniny. Prý se již Maninská stoka brzo celá zasype, teď se tam svážejí odpadky z celé Prahy. Je již z polovic zasypaná. Nějací kluci našli mezi odpadky i železné piliny a lahev s karbidem a učinili večer (bylo již zatemnění) takový oheň, že ho bylo vidět v celé Praze. Když se rozletovaly lahve s karbidem, třásly se celé Maniny. Potom na ně přišel strážník, a když již byl u nich, vyrazil z ohně ohromný blesk, který policajta rozčílil na nejvyšší míru.

15. I. 1942 (čtvrtek)

Dopoledne doma. Odpoledne s Popperem, paní Popperové právě odnesli přihlášený šicí stroj, je z toho celá nešťastná.

18. I. 1942 (neděle)

Dopoledne doma, odpoledne s Milošovými u babičky. Všechna smíšená manželství dostala dotazníky k vyplnění.

20. I. 1942 (úterý)

Prý byla ustanovena nová vláda a Moravec, jenž píše štvavé články, je v ní ministrem školství. Dopoledne u Poppera, byl tam i Turna. Odpoledne na procházce v Troji, je strašná zima (jistě aspoň -19̊ C), Eva celou cestu brečela zimou.

22. I. 1942 (čtvrtek)

Dopoledne doma, odpoledne ve městě a na procházce.

Jsou nové transporty do Terezína, paní Traubová jede také. Proto jsem byl u Popperů, jestli nejedou také, neboť bylo povoláno mnoho od P.

Všude po ulicích jsou vyhlášky, že nová česká vláda věří ve vítězství Říše atd., atd.

23. I. 1942 (pátek)

Od dvou hodin odpoledne do šesti nejde elektrika ani plyn, tramvaje jezdí obyčejně jen s jedním vozem. U nás nejede výtah. Odpoledne u Levitusů. Strýček píše paní Traubové spoustu lejster k stěhování do Terezína. V Terezíně jsou prý i Francouzi, Poláci a jiní cizinci (nežidi) internováni. Bylo tam prý osm lidí popraveno, že odtamtud utíkali.

Pressburgerová, Chava. Deník mého bratra : zápisky Petra Ginze z let 1941-1942. Praha: Trigon, 2004, s. 128. Předmluva Leo Pavlát, Chava Pressburgerová. Měkká vazba, barevná obrazová příloha. Cena 224 Kč.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.