Tady žili Židé

Židovské památky Plzeňského kraje ve fotografiích

Demolice švihovské synagogy.

Na území deseti okresů bývalého Západočeského kraje je na více než 150 místech doložena existence židovských náboženských komunit. Každá vlastnila synagogu či modlitebnu; z nich se dochovalo pouze několik. Mnoho synagog bylo vypáleno a zničeno nacisty (včetně velkých chrámů v Karlových Varech, Chebu, Sokolově, Tachově, Mariánských a Františkových Lázních a v Kynžvartě), mnohé byly zničeny či zcela přestavěny po válce. V dobře identifikovatelné podobě se dochovaly dvě synagogy v Plzni (Velká synagoga, částečně opravená v l. 1995-1998 a tzv. Stará synagoga), synagogy v Kasejovicích, v Radnicích, ve Kdyni a ve Slatině u Horažďovic, částečně identifikovatelné jsou synagogy v Bezdružicích, v Meclově a v Janovicích nad Úhlavou. Ostatních dochovaných 27 synagog a asi 20 modliteben v obytných domech bylo zcela přestavěno.

Dalšími více či méně dochovanými nemovitými památkami jsou židovské uličky nebo čtvrti (např. v Kasejovicích, v Podmoklech u Sušice, Kynžvartě, Chýších, Hroznětíně, Rábí, Nýrsku, Spáleném Poříčí, Hřešihlavech, Podhůří, Oseku u Rokycan, Chodové Plané, Stráži u Tachova), školy a rabínské domy (Plzeň, Hartmanice, Janovice nad Úhlavou, Strážov, Kdyně, Meclov, Lomnička u Plesné, Dlažov, Klatovy aj.) a domy židovských obchodníků (např. Město Touškov, Spálené Poříčí, Skupeč, Štědrá, Potvorov, Svojšín). Unikátní je ve středověké podobě dochovaná rituální lázeň (mikve) v domě New York v Kynžvartě; na několika místech (Spálené Poříčí, Město Touškov, Kynžvart, Bečov) lze nalézt stopy po mezuze - schránce s pergamenovým svitkem s citátem z Tóry upevňované na ostění vstupních dveří obytných místností. V r. 1998 bylo v bývalém domě židovského řezníka a obchodníka v Dobré Vodě u Hartmanic zřízeno Muzeum dr. Šimona Adlera s judaistickou expozicí, jedinou svého druhu v plzeňském i karlovarském regionu.

Svým způsobem jedinečný je soubor sedmdesáti pěti více či méně dochovaných židovských hřbitovů, z nichž nejstarší je ve Stráži u Tachova, doložený k roku 1330, a nejmladší nový hřbitov v Tachově, založený r. 1933. Ve středověkých městech byly hřbitovy zřizovány uvnitř městských hradeb, později daleko od obce, často až za hranicemi katastru a někdy na zavrženém či opovrhovaném místě - bývalém popravišti či mrchovišti. Jejich dnešní stav odpovídá v podstatě osudům jednotlivých komunit a závisí na několika faktorech - dodržování tradic, použitém materiálu náhrobních kamenů, vzdálenosti od obce apod. Ty měly vliv na míru zachovalosti určitého hřbitova. Podle židovských tradic musí být nedotknutelnost hrobu navždy zachována; v případě prostorové tísně byl problém řešen pohřby do nově navezené vrstvy zeminy, do níž byly vyzdviženy i starší náhrobky (nejznámější příklad je v Praze-Josefově, v západních Čechách v Rabštejně nad Střelou). Zemřelý byl pohřben zpravidla v den úmrtí a zásadně pouze v rubáši a v prosté dřevěné rakvi bez ohledu na postavení a majetek. Na několika hřbitovech zjištěná řádění vykradačů hrobů jsou tedy nejen hrůzná a trestuhodná, ale i zcela marná a zbytečná.

Cenným dokladem o životě židovských komunit jsou vlastní náhrobky, osazené zpravidla rok po pohřbu. Nápis obsahuje obvyklé údaje o zemřelém - jméno jeho i jeho otce, u provdaných žen jméno manžela, datum úmrtí a stáří a většinou epitaf vyjadřující zármutek pozůstalých, zásluhy zemřelého a často i další údaje o jeho životě, povolání a činnosti. K hlavním symbolům, jež se na náhrobcích vyskytují, patří žehnající ruce příslušníků rodu kohenů, kněží v chrámu, konvice levitů, služebníků v chrámu, vinný hrozen jako symbol víry a bohem vyvoleného národa; zvířecí nebo věcné symboly se vztahují ke jménu či povolání zemřelého, vyskytují se i různé dekorativní rostlinné motivy.

V současné době fungují v západních Čechách pouze dvě židovské obce, v Plzni a v Karlových Varech. Před válkou obě patřily k nejpočetnějším mimopražským obcím v Čechách - plzeňská měla přes tři tisíce a karlovarská více než dva tisíce členů - dnes čítají každá několik desítek osob. Karlovarští mají modlitebnu zřízenou v polovině 90. let 20. stol. v budově bývalého židovského špitálu, plzeňští Židé užívají v r. 1998 částečně opravenou Velkou synagogu.

V jiném plzeňském chrámu, ve Staré synagoze, byla 30. 5. za účasti velvyslance Izraele Arthura Avnona, jeho manželky a primátora města Plzně Jiřího Šnebergera otevřena výstava nazvaná Tady žili Židé. Jejím obsahem je více než 300 historických i současných fotografií synagog a modliteben (existujících, přestavěných, zbořených - exteriéry, interiéry, detaily) a dalších objektů - židovských domů, hřbitovů a uliček židovských osídlení v Západočeském kraji. Fotografie doplňují plánky vybraných lokalit s vyznačením židovského osídlení, kresby některých synagog, faksimile několika dokumentů dokladující úmyslnou devastaci nebo pokusy o likvidaci některých objektů. Výstava obsahuje historické fotografie, resp. jejich zvětšeniny, pořízené z originálních negativů zapůjčených Židovským muzeem v Praze, Západočeským muzeem v Plzni a Jiřím Fiedlerem a reprodukce fotografií z několika publikací. Současné originální fotografie pořídil autor výstavy Radovan Kodera, fotograf Národního památkového ústavu Plzeň v letech 1992-2004. Součástí výstavy je památník obětem holocaustu v sousední tzv. Židovské škole (bývalé Pomocné synagoze), složený z oblázků, na nichž jsou napsána jména obětí šoa. Výstava ve Staré synagoze je veřejnosti přístupná do 30. září.

Klíčová slova

Radovan Koděra

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.