Slavnost v Dolních Kounicích

Vzácná raně barokní synagoga byla zachráněna

Září 2004 - synagoga je otevřena.

Před několika týdny (2. září 2004) byla slavnostně zpřístupněna synagoga, která patřila jedné z kdysi nejvýznamnějších moravských židovských obcí v Dolních Kounicích. Stalo se tak v rámci programu tradičních městských slavností za hojné účasti domácího a přespolního obecenstva. Součástí slavnosti bylo odhalení bronzové desky věnované památce obětí nacistické rasové perzekuce z Dolních Kounic na průčelí synagogy, díla architekta J. Klenovského a akademického sochaře Nikose Armutidise. Modlitbu přednesl vrchní zemský rabín Efraim Karol Sidon, jehož předkové zčásti pocházejí z Kounic. V následujícím kulturním programu vystoupila s pásmem hebrejských písní a žalmů hudební skupina Nový Jeruzalém z Brna s Jurajem Neufeldem.

Lidé

Historie židovského osídlení v Dolních Kounicích se váže k vypovězení Židů z moravských královských měst v roce 1454, přitom ovšem není vyloučeno, že se zde ojedinělé rodiny mohly objevit již o století dříve, za velkého pronásledování Židů v Německu. Starší listiny však chybějí - archiv obce několikrát shořel. Nejstarší písemná zmínka se proto váže až k roku 1581. Židé se v té době zabývali především obchodem, část z nich ale dokonce vlastnila vinohrady. Po vyvrácení městečka švédskými vojsky r. 1645 si založili nové sídliště západně od náměstí.

V 18. a v první polovině 19. století žilo v Dolních Kounicích 111 povolených židovských rodin, tzv. familiantů. V polovině století, kdy Židé u nás postupně získali plná občanská práva, dosáhla obec v Dolních Kounicích maxima svého počtu, v r. 1850 zde žilo 649 Židů, necelá čtvrtina všech obyvatel města. O necelých sto let později se z nacistických vyhlazovacích táborů vrátila z 57 kounických Židů jen jediná: Ruth Morgensternová...

Zachráněná synagoga v Dolních Kounicích.

Židovská čtvrť tvořila uzavřený celek složený z 82 domů, z nichž jich dodnes stojí 35. Bloky hustě k sobě postavených budov oddělovaly úzké uličky a veřejné průchody. Domy ve svém jádru často barokní (2. polovina 17. století) byly po požárech přestavovány a zahušťovány četnými přístavky. Kromě obchodů a řemeslnických dílen bychom v ghettu nalezli též budovy židovských institucí: synagogu, školu čp. 581, špitál, rabinát čp. 604, masné krámy a rituální lázeň. Značná část domů židovské čtvrti však musela ustoupit novodobým urbanistickým změnám, zvláště stavbě autobusového nádraží.

Na pozemku starého židovského hřbitova za zámkem se dodnes překvapivě nalézá jediný, ač již nečitelný náhrobek. Nový hřbitov si Židé založili v r. 1680 ve svahu Šibeničního vrchu přímo nad ghettem. Na ploše se v nepravidelných řadách nalézá kolem 1500 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší dochovaný pochází z r. 1688. Věčný spánek zde - s krásným pohledem do údolí a na městečko - sní řada významných osobností v čele s učenými rabíny. Připomínáme, že z Dolních Kounic pocházel historik a teolog Gotthard Deutsch (1859-1921), rodina rakouského spolkového kancléře Bruna Kreiského (1911-90), působil zde rabín a historik Heinrich Flesch (1875-1942).

Chrám

Synagoga stojící přibližně uprostřed židovské čtvrti byla pořízena v letech 1652-1656 v raně barokním slohu s tradičním dispozičním řešením. Stavební pozemek pro ni měli podle zápisu v pamětní knize darovat právě Gerson ben Chajim se ženou Schöndl. Překvapuje skutečnost, že chrám, ač samostatně stojící, není přesně orientován do směru světových stran, nýbrž míří k jihovýchodu. Pozornost na sebe poutá na severní straně hlavní portál - raně barokní kamenné ostění s mělce tesaným reliéfem rostlinných motivů. V předsíni zaujmou dvě kamenné mísy na symbolické omytí rukou před bohoslužbou (kijor) a naproti v omítce hebrejské nápisy živelně vyryté dávnými návštěvníky. Stěny sálu byly později opatřeny malovanou výzdobou s rostlinným a ornamentálním dekorem a hebrejskými liturgickými texty. Na dvou kamenných pilířích se třemi oblouky arkád je nesena ženská tribuna v patře na západní straně, ke které vede úzké a strmé schodiště při západním průčelí. Patrový trakt z jižní strany byl přistavěn v r. 1851 - místnost v přízemí zřejmě sloužila jako vozovna pohřebního kočáru, k ženské galerii v patře vedl od schodiště otevřený pavlačový ochoz. Hladkou venkovní fasádu synagogy pročleňují kromě dveří a oken pouze široké pilastry nahoře ukončené girlandou. Celkově je budova považována za jeden z nejstarších příkladů tvorby synagog podle vzoru bratrských sborů, obdobně jako synagogy v Kojetíně, Třebíči-Zadní a Mikulově-Dolní.

Vchod do templu, konec 20. let.

Synagoga přestala svému účelu sloužit z příkazu nacistů počátkem 40. let minulého století, cenné vnitřní zařízení (Tóry, textilie, stříbrné předměty) bylo tehdy převezeno do pražského Židovského muzea. Po válce opuštěnou budovu získala Fruta Modřice na skladiště svých výrobků. Počátkem 60. let se zřítil otevřený pavlačový ochoz na jihozápadní straně. Intervence památkářů přinutila majitele o dvacet let později připravit studii rekonstrukce, provést statické zajištění synagogy a vyměnit střešní krytinu. Po restituci původnímu vlastníku, Židovské obci v Brně (1991), vypracoval architekt Jiří Kocman prováděcí projekt rekonstrukce synagogy s využitím pro kulturně-společenské účely muzejní, výstavní a koncertní.

Záchrana

Patnáctileté úsilí směřující k záchraně, obnově a důstojnému využití významné kulturní památky v Dolních Kounicích jasně signalizuje, s jakými problémy, hlavně finančními, se museli investoři obnovy - v konečné fázi od r. 2001 se jím stala Federace židovských obcí v ČR prostřednictvím a. s. Matana - potýkat. Příliš dlouhá doba oprav se musela nutně projevit ve změnách koncepce a tím ve zvýšených nákladech: celkové náklady rekonstrukce v dnešní cenové úrovni lze odhadnout asi na 12 milionů korun. Po několik let byly nevysoké částky získávány ze státních prostředků od tehdejšího Okresního úřadu Brno-venkov, v závěrečné etapě se podařilo akci zařadit do tzv. programu záchrany architektonického dědictví, vyhlašovanéhoMinisterstvem kultury ČR. Konečně v roce 2003 pomohla menším grantem na restaurování vnitřní stylové výmalby organizace World Monuments Fund z New Yorku. Kromě donátorů patří vyslovit dík též všem firmám, které obnovu synagogy prováděly, a to především spolehlivé brněnské stavební firmě OTTO b. w.

Nejpůsobivější složku výzdoby synagogy představuje restaurovaná výmalba stěn interiéru hlavního sálu, která je dílem židovských imigrantů z Polska, a to ve dvou etapách ve 2. pol. 17. století a v r. 1729. Dolnokounický templ se tak ocitá v kontextu obdobně řešených moravských synagog v Holešově, Třebíči a Boskovicích. Restaurátorské práce jsou dílem akademického malíře Václava Holoubka, při analýze hebrejských textů pomohla odborná pracovnice Židovského muzea v Praze dr. Olga Sixtová. Z její zprávy citujme: Převládající složkou výzdoby je grafická část doplněná bordurami s motivy sloupků či úponků a květů. Nejstarší fragmenty jsou psány kaligrafickým hebrejským kvadrátním písmem, mladší menším a zčásti i prostším typem téhož písma. Obsahem nápisů jsou hebrejské a aramejské modlitby, které tvoří pravidelnou součást synagogální liturgie.

Synagoga, stará část, konec 20. let.

Expozice

Prostor přísálí synagogy dnes obohacuje stálá muzejní expozice pojednávající o historii, obyvatelích a památkách židovské obce v Dolních Kounicích, o odkazu kulturního dědictví předchozích generací zdejších židovských obyvatel. Podařilo se přitom soustředit téměř stovku listinných, fotografických a díky zápůjčkám od jednotlivců a institucí též trojrozměrných exponátů, které ve svém celku podávají plastický obraz o vývoji obce. Prostory ženské galerie v patře budou v dalším období postupně vybaveny expozicí o historii města Dolních Kounic, hlavní sál bude sloužit rovněž pro pořádání koncertů, přednášek a jednorázových výstav. Do budoucna se tak synagoga jistě stane vyhledávaným kulturním stánkem v obraze města Dolních Kounic, které budovu převzalo k provozování.

Zpřístupněním synagogy byl splacen další dluh nemovitým židovským památkám Moravy. Jiné nás ještě čekají.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.