Náš člověk v Číně

Podle Tóry bylo Mojžíšovi 120 let, když zemřel; jeho oči nebyly zakaleny a jeho životní elán neuvadl až do konce. Joseph Schulhof, jehož rodokmen sahá k rabimu Loewovi, sice slaví letos teprve 101. narozeniny, ale pokud jde o jeho oči a elán, je na tom obdobně jako Mojžíš. Je tedy možné, že se Joseph dožije Mojžíšova věku - věku dokonalosti v židovství - ve své roli aktivního vůdce komunity a významné osobnosti. Tak nějak to napsal před časem americký rabín Joel Schwab o svém příteli Josephu Schulhofovi.

Joseph Schulhof se narodil v září roku 1903 v Českém Brodě. Po studiích na pražské německé univerzitě působil jako důlní inženýr na Kladně, v Praze a v Ostravě, kde potkal svou budoucí ženu Sári (Charlotte), původem z Maďarska. V roce 1936 se přestěhovali do Prahy, kde se jim narodil syn Peter. Brzy nato se jejich osud, podobně jako osud tisíců dalších židovských rodin ve středu Evropy, zdramatizoval. Dlouho váhali, a když se konečně rozhodli jít z cesty nacistům, zbylo už jediné místo, které ještě bylo ochotno přijmout židovské uprchlíky - čínský Šanghaj. Bylo mi těžko u srdce, zapsal si Joseph Schulhof při odjezdu z milované Prahy. Přemítal jsem, kdy opět uvidím toto město a své blízké.

V roce 1940, kdy Schulhofovi připluli do Šanghaje, tu žilo kolem 20 000 židovských uprchlíků hlavně z Německa, Rakouska a Polska. Pro naprostou většinu z nich město představovalo ostrůvek svobody, obklopený ze všech stran nepřáteli: nemohli Šanghaj opustit. Schulhof to přesto zkusil a měl štěstí. Ucházel se o práci u švýcarské firmy Lieberman, Waelchi and Company, která v Číně vyráběla svářecí elektrody a transformátory. Firma sídlila v Ósace, kam Schulhof se svým pasem nesměl, ale na konzulátu mu vyšla vstříc mladá Japonka s americkým občanstvím. Položila mu klíčovou otázku: Narodil jste se v Čechách, nebo na Slovensku? - Slovensko bylo Japonci považováno za nezávislý stát, udělal tedy ze sebe Slováka a dostal povolení vycestovat nejprve do Japonska, a pak do čínského Tientsinu, kde firma budovala novou továrnu.

Tientsin, který měl na dva miliony obyvatel, byl podobně jako Šanghaj mezinárodním městem a vznikly tu čtvrti podle národností: britská, francouzská, italská a japonská. Ve městě žilo 2000 Židů, hlavně z Ruska, ale i z Francie, Spojených států, Holandska a Německa. Židovská obec, která si říkala Sdružení Hebrejců v Tientsinu, byla dobře organizovaná, měla pěknou prostornou synagogu, židovský klub, nemocnici, školu a starobinec. Byli jsme jedna rodina. Nikdo z nás neměl hlad, nikdo nezůstal bez práce či bez lékařské péče, píše o tamní obci Schulhof, který působil jako člen jejího představenstva.

Čínské úřady uznaly Sdružení Hebrejců v Tientsinu jako etnickou menšinu a přiznaly jí jistou míru autonomie. Život tientsinských Židů se překvapivě nezměnil ani poté, co město okupovali Japonci: na sdružení dohlížel japonský úředník, který nedělal žádné problémy a uměl dokonce hebrejsky. Jednoho dne se však objevil delegát japonské vlády, který tientsinské Židy informoval o tom, že Němci tlačí na jeho vládu, aby podnikla akce proti Židům. V Šanghaji už byl prý založen koncentrační tábor pro Židy a ve střední Číně se údajně začalo s výstavbou plynových komor. Japonská vláda však nemá zájem nacistickou židovskou politiku provádět, tvrdil úředník, a pokud Židé budou vstřícní a odvedou dávku zlata a platiny, nechají je na pokoji. Uvalili jsme tedy na členy naší obce daň a odevzdali jsme japonské vládě všechno naše zlato a platinu, vzpomínal později Joseph Schulhof. Japonci nám poděkovali a od té doby jsme už o koncentrácích ani o plynových komorách neslyšeli.

Nebýt komunistického převratu v Číně, zůstali by Schulhofovi už asi v Tientsinu. V komunismu se jim ovšem žít nechtělo, a tak v roce 1948 odletěli do amerického Seattlu, kde je čekal Josephův bratr Rudolf, kterému se krátce po nacistické okupaci Prahy podařilo emigrovat do USA. Byli jediní z rodiny, kdo přežil: tři další sourozenci zahynuli i s rodinami v koncentračních táborech. Konečný domov našli Schulhofovi v newyorském Middletownu, kde bydlí a v jehož židovské obci působí již přes padesát let. Pan Joseph Schulhof se před několika týdny dožil 101 let. Ad mea veesrim šana!

Klíčová slova

Joseph Schulhof, Joel Schwab

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.