Karel Brožík

(1922-2004)

S Karlem Brožíkem odešel (18. 8. v říčanské nemocnici) člověk, který psal dějiny. Evropská židovská komunita by bez jeho přispění a bez jeho elánu vypadala v posledních třiceti letech asi jinak. A co víc, odešel velký přítel. Přítel naší komunity a osobní přítel mnohých z nás, kteří jsme měli to štěstí a mohli jsme s ním pracovat.

Narodil se v početné rodině Abelesů, žijících v tehdejší malé Paříži v Teplicích-Šanově. To předznamenalo jeho osud. Po záboru Sudet se jeho rodiče, stejně jako většina teplických židovských rodin - byla tu mimochodem do Mnichova druhá nejpočetnější obec v zemi -, rozhodli odejít do Prahy. A tady je také zastihly tragické události, které dnes zahrnujeme pod pojem holocaust. Karel se ocitl, ještě jako chlapec, v jednom z prvních transportů vypravených z protektorátu, který směřoval do polské Lodže. Přežil jako jeden z mála. Přežil i Osvětim, pochod smrti a Mauthausen. Ne tak jeho rodina. Jak pak často vzpomínal - a ten zážitek je častý -, na Wilsonově nádraží se po návratu z lágru nedočkal ani jednoho ze svých devětadvaceti příbuzných.

Na rozdíl od mnoha jiných se ale Karel vrhl se vší vervou do nového života. Absolvoval právnickou fakultu, vojnu a oženil se. Jeho ženu Hildu postihl za války obdobný osud, a tak bylo samozřejmé, že jejich manželství bylo - nejen kvůli tomu - idylické. Když se jim narodili oba synové - Jan a Petr -, zdálo se, že hrůzy a traumata války jsou překonány.

Padesátá léta a Slánského procesy znamenaly velké vystřízlivění z levicové poválečné euforie a znovu vystavily těch nemnoho přeživších další formě antisemitské perzekuce, tentokrát komunistické. Když v srpnu 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy Československo, emigroval K. Brožík s rodinou přes Rumunsko a Vídeň do Frankfurtu nad Mohanem. A tady se záhy počala psát nejvýznamnější kapitola jeho života.

The Conference on Jewish Material Claims Against Germany, zkráceně Claims Conference, vznikla v 50. letech, poté, co bylo dohodnuto odškodnění obětí holocaustu ze strany Německa.

Frankfurtská kancelář, v jejímž čele Karel po dlouhá léta stál, zajišťovala výplaty dávek a důchodů a také každoročně jednala s německou vládou a příslušnými ministerstvy. Byl to systém, který se pod jeho vedením záhy etabloval, a zdálo se, že pracuje téměř rutinním způsobem. Claims Conference ale byla vystavena velkému úkolu počátkem devadesátých let. Pád železné opony a sjednocení Německa otevřely otázku odškodnění obětí holocaustu ve střední a východní Evropě a také otázku židovského majetku, který zůstal v bývalé NDR. Obou těchto úkolů se Claims Conference zhostila vynikajícím způsobem a je třeba říci, že to bylo především zásluhou Karla Brožíka.

Oběti holocaustu, žijící v zemích tzv. socialistického bloku, byly z veškerých odškodňovacích programů vyloučeny. V mezinárodním měřítku na tento problém poukázala koncem 90. let naše Federace židovských obcí. Přesvědčit mnohé představitele židovských organizací, natož pak politiky na německé, ale i české straně, o nezbytnosti takovéhoto kroku nebylo zcela jednoduché. A právě v Karlovi Brožíkovi jsme získali věrného spojence, neúnavného advokáta a horlivého zastánce. Je to tedy jeho zásluha, že se nám mnoho z toho, co jsme si vytkli jako prioritu, podařilo.

A nezůstalo jen u vytvoření nového fondu Claims Conference pro střední a východní Evropu. Karel se vrhl s elánem sobě vlastním do dalších projektů. Doslova vybojoval Zdravotní fond při Terezínské iniciativě, angažoval se při vyjednávání o vzniku německé nadace Připomínka, odpovědnost, budoucnost s německou vládou, začal vyjednávat o valorizaci důchodů obětí holocaustu, účastnil se jednání v Praze, v Jeruzalémě, v Berlíně, v New Yorku, neúnavně cestoval doslova po celém světě. V posledních letech byl kvůli zdravotním problémům několikrát hospitalizován. Přes mnohá varování přátel, kolegů i rodiny se svého způsobu života nechtěl vzdát. Patřil neodmyslitelně k němu.

V Německu prožil téměř polovinu života, ale vždy ho to táhlo do Čech a do Prahy. A tak měl v poslední době domovy dva. Ten druhý si pořídil ve Velkých Popovicích. Tady vždy relaxoval a čerpal energii pro další práci. V den jeho pohřbu, kterého se ve Frankfurtu účastnili vedle velkého množství jeho kolegů a přátel i představitelé spolkové vlády, města Frankfurtu, Hesenska, prezident německé Ústřední rady Židů Paul Spiegel, zástupci Federace židovských obcí v ČR a mnoho dalších, se pietní vzpomínka uskutečnila i v Popovicích. Tak se symbolicky v jeden den propojila obě místa, spojená s aktivním a záslužným životem Karla Brožíka. Bude nám chybět nejen jako kolega, spojenec a zastánce, ale především jako přítel.

Klíčová slova

Paul Spiegel, Karel Brožík

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.