Setkání v Jad vašem

V rámci oslav 50. výročí svého vzniku uspořádal památník Jad vašem v Jeruzalémě v srpnu mezinárodní setkání pro pedagogy, učitele a lektory, kteří se zabývají výukou o holocaustu. Konferenci uspořádal spolu s organizací Oranim Educational Initiatives, která se od roku 1986 zabývá vytvářením vzdělávacích programů s židovskou tematikou a má kromě Izraele pobočky ve Spojených státech.

Konference, v pořadí již čtvrté, se v areálu památníku zúčastnilo téměř 400 pedagogů z asi 30 zemí, na slavnostním otevření promluvil mimo jiné Ehud Olmert, ministr průmyslu, obchodu a práce a místopředseda vlády Izraele, dále ředitel Jad vašem Avner Shalev a prezident Oranim Educational Initiatives Shlomo Momo Lifshitz; v akademické komisi připravující konferenci zasedli vědci věhlasných jmen jako Israel Gutman či David Bankier. Z atmosféry bylo patrné, jaké prestiži se Jad vašem v Izraeli těší. Památník se navíc u příležitosti svého výročí rozšiřuje - do května příštího roku by mělo být otevřeno nové muzeum s řadou expozic, které je pojato velkoryse i po architektonické stránce, a ještě v letošním roce se snad podaří na internetu spustit centrální databázi obětí holocaustu.

Letošní konference byla aktuální tím, že přednášející poukazovali na nebezpečí vzrůstajícího antisemitismu. Aktuální témata byla na pořadu jednání každého ze tří dopolední: první den poukázal ve své prezentaci francouzský vědec Joël Kotek působící na univerzitě v Bruselu na nebezpečí současných kreslených vtipů a karikatur, jejichž prostřednictvím se antisemitské předsudky, aktualizované izraelsko-palestinským sporem, stávají běžnou součástí každodenní reality (jedny z nejtvrdších karikatur jsou publikovány ve Francii, ale například i v Řecku, Brazílii či Keni). Velice často se v těchto vtipech objevuje paralela holocaust - útisk Palestinců se strany Izraele (kupříkladu pod jedním z kreslených vtipů publikovaných v Řecku, na kterém jsou vyobrazeni dva izraelští vojáci se zkrvavenými zbraněmi před palestinskou vesnicí, stojí text: Nemusíš se cítit vinný, bratře. Nebyli jsme v Osvětimi a Dachau, abychom trpěli, ale abychom se naučili zabíjet.)

Podnětný byl zejména třetí den konference, kdy se v panelové diskusi vystřídali Jehuda Bauer a Robert Wistrich z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Jehuda Bauer ve svém jako obvykle excelentním projevu zdůraznil, že antisemitismus není jen souborem předsudků, ale že jde spíše o kulturní fenomén. Poukázal na to, že současný antisemitismus šíří jednak pravicoví radikálové (tento typ antisemitismu je však pro svou značnou primitivnost snáze čitelný a sledovatelný), jednak ovšem vzniká mezi levicově orientovanými intelektuály a akademiky a je šířen také médii. Jakkoli se tento typ antisemitismu nevyskytuje masově, je o to nebezpečnější, neboť se zaobaluje do volání po dodržování lidských práv na Blízkém východě a jeho nositelé jsou většinou přesvědčeni, že oni antisemity nejsou. Bauer si také položil řečnickou otázku, kdy začíná být kritika politiky Státu Izrael antisemitskou.

V odpovědi zdůraznil, že izraelské sdělovací prostředky jsou ke své vládě často mnohem kritičtější než média v Evropě, která jsou o problému často jen velmi povrchně informována, přičemž své názory předkládají jako objektivní. Za jedno z největších nebezpečí označil fakt, že Stát Izrael je stále častěji prezentován jako kolektivní židovský stát či jako stát Židů, a začínají zaznívat obavy, zda vůbec nebylo chybou ho založit. Třetí proud v antisemitismu je šířen druhou generací muslimských emigrantů do Evropy a arabskými státy (viz stránky www.memri.org, kde jsou monitorovány protiizraelské projevy arabských států v televizi, v tisku, ve filmech a také antisemitské kreslené vtipy). Jehuda Bauer navrhuje rozvinout komunikaci s neradikálními muslimy a snažit se vést dialog právě s nimi.

Bauer, ale i ostatní přednášející se dotkli také rozdílu ve výuce o holocaustu židovským a nežidovským studentům - to je ovšem téma aktuální spíše pro učitele z USA než z České republiky.

Velkým přínosem konference byly každodenní odpolední workshopy, kde jednotliví účastníci konference z nejrůznějších zemí prezentovali své programy - z České republiky vystoupil se svým příspěvkem dr. Jan Munk, ředitel Památníku Terezín, projektů s tematikou holocaustu se dotkla také prezentace Hany Greenfieldové a autorky tohoto článku (projekt Zmizelí sousedé). Podrobný program konference, přehled všech nabízených workshopů a výtahů řady z nich lze najít na stránce www.teachingholocaust.com.

Závěrem bych ráda zmínila to, co na konferenci neustále zaznívalo, a to jak z úst pedagogů, tak akademiků a dalších odborníků: při vyučování o holocaustu je důležité klást důraz na interdisciplinaritu, mezipředmětové vyučování, důležitá je zejména váha osobního příběhu (to zdůraznil ve svém brilantním projevu také bývalý vrchní aškenázský rabín Státu Izrael, Israel Meir Lau). Nenahraditelná jsou také vyprávění očitých svědků, kteří hrůzy holocaustu přežili. Proto je velmi důležité prosazovat projektové vyučování.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.